Long Road to Happiness - 2.část

27. ledna 2014 v 22:01 | Ellie |  Long Road to Happiness

2. část

Nicole

Sobotní ráno, pro někoho normální den, pro mě den, kdy moje nejlepší kamarádka odlétá do Ameriky za svou tetou. Bude mi strašně chybět, ona jediná mi rozuměla, věděla moje tajemství a pomáhala mi v těžkých chvílích.
Zrovna jsem seděla u snídaně a přemýšlela o tom, jestli je vážně pravda, že už odjela, když jsem ze shora uslyšela otcův rozzuřený hlas. Opět se s matkou hádali. Jejich hádky trvaly už několik měsíců. Ze začátku se krotili, ale pak už jim to bylo jedno. Křičeli po sobě ty nejhnusnější nadávky, dělali si naschvály, až jednoho dne otec požádal o rozvod. Po tom hádky na chvíli přestaly, ale nevydrželo to dlouho. Opět se začali hádat, hlavně o dům, ze kterého se ani jeden nechtěl vystěhovat a věci, které si kdo vezme po rozvodu. A co bylo nejhorší? To, že já, vlastní dcera jsem jim byla zcela ukradená, nevšímali si mě sotva semnou promluvili. Táta se začal tahat se svou sekretářkou z práce a máma si užívala bujaré večírky se svými "úžasnými" kamarádkami. Byli jim jedno jak je mě, jak se cítím a jak mě jejich hádky bolí.

Rychle jsem dosnídala, hodila na sebe šortky a triko a vyběhla z domu. Už jsem nemohla dál poslouchat, to co se dělo doma. Nešlo to. Neměla jsem ani kam jít. Lisa už dávno seděla v letadle a druhý člověk, kterého jsem měla, mě podvedl. Byla jsem naprosto sama. Toulala jsem se ulicemi a snažila se přijít na jiné myšlenky. Sedla jsem si do parku a pustila si písničky v mobilu. Seděla jsem tam pár hodin, poslouchala, pozorovala lidi a hlavně přemýšlela. Když už mi začalo být chladno a měla jsem hlad, vstala jsem a zamířila domů doufajíc, že už tam nikoho nepotkám. Cestou jsem si ještě koupila pizzu a půjčila film.

Došla jsem k domu, auta rodičů byly pryč, což znamenalo jedno. Dům je prázdná a ja budu mít klid. Sedla jsem si do obýváku na pohovku, otevřela víno a dala si pizzu na talíř a pustila film. Vzala jsem si kus pizzy do jedné ruky a skleničku vína do druhé a začala sledovat film. Asi v polovině filmu jsem nakonec usnula. V noci mě probudil mobil, který vyzváněl jako šílená. Věděla jsem přesně kdo to je, v takovou dobu vždy volala jen jedna osoba, Lisa. Natáhla jsem se pro mobil na stůl a zvedla to.
"Nicole, prosím, přijeď pro mě," zněl její hlas na druhé straně skoro, jakoby plakala.
"Liso, zlatíčko co se děje?" zeptala jsem se rozespale a posadila se.
"Přijď, prosím," její hlas zněl dost naléhavě.
"Dobře… tak já… já si půjdu hned zarezervovat první let a rychle se sbalím," řekla jsem a vstala, zamířila jsem do pokoje.
"Jsi moje zlatíčko, budu tě čekat na letišti, řekla tiše a vzlykla.
"Fajn, ale už nesmutni, budu tam co nejrychleji," řekla jsem, zavěsila a vběhla do pokoje.
I hned jsem si zarezervovala první brzký let. Pak jsem se svlékla a zalezla do sprchy. Ta mě trošku probrala. Jen tak jsem tam stála a nechala na sebe padat kapky vody. Po chvíli jsem konečně vylezla ven, zabalila se do ručníku a vešla do pokoje. Na postel jsem si položila tašku a začala pomalu balit. Nevěděla jsem, jak dlouho se tam zdržím, tak jsem si balila jen nutné věci jako kosmetiku, pak kusu oblečení, atd. Když už jsem si byla jistá, že mám všechno, uslyšela jsem zezdola zvuky, zřejmě někdo přišel, jak nečekané. Osušila jsem si vlasy, rozčesala je a namalovala se. Ze šatníku jsem si vzala černé šortky a bílé tílko a obula lehké letní sandály. Vzala si sbalenou tašku a šla dolů. Když jsem došla dolů, položila jsem si tašku na zem a ještě kontrolovala, jestli mám všechny doklady a peníze v kabelce.
"Kam jdeš?" zeptal se hlas za mnou, a když jsem se otočila, stál tam můj otec.
"Jakoby tě to někdy zajímalo," odsekla jsem a oblékla si šedou mikinu.
"Dávej si pozor, s kým mluvíš, holčičko," řekl naštvaně, hned za ním se najednou objevila neznámá mladá dívka.
"A co ta tu chce! Když už se s ní pelešíš tak jí aspoň netahej domů," zavrčela jsem.
"Co si to dovoluješ," ozvala se mladá brunetka.
"Zklapni ty malá couro! S tebou se tu nikdo nebaví," křikla jsem po ní.
"Přestaň jí urážet a řekni mi, kam jdeš," okřikl mě otec a bylo na něm vidět, že dost zuří.
"Stejně ti to je jedno, tak proč se teď před ní přetvařuješ, že ti na to záleží," vzala jsem si tašku.
"Ty malá děvko," křikl a dal mi facku, "jak se opovažuješ! Jsi stejná jako tvoje matka, táhni mi z očí a už se sem ani nevracej," křičel po mě jako nepříčetný.
Chtěla jsem něco říct, ale do očí se mi nahrnuly slzy a já jen rychle vyběhla ven. Tam už na mě čekal objednaný taxík. Jen co jsem nastoupila a auto se rozjelo, schovala jsem si tvář do dlaní a rozplakala se.

Plakala jsem celou cestu na letiště. Když taxík zastavil, zaplatila jsem a vyšla ven. Hned jsem zamířila na toalety, kde jsem se trochu upravila a dala dohromady. Poté jsem si zašla pro letenku. Po odbavení a dalších formalitách jsem konečně mířila k letadlu. Zrovna jsem si chtěla vypnout mobil, když se na displeji ukázalo jeho jméno: "Marco". Okamžitě jsem to vypla a usadila se na své místo. Hned po startu jsem se pohodlně usadila a řekla si, že se konečně trochu prospím. Přikryla jsem se dekou, kterou mi přinesla letuška, a zavřela jsem oči. Usnula jsem v momentě. Po pár hodinách jsem se probudila, a když jsem vykoukla z okýnka, viděla jsem, jak se pod náma rýsuje město a budovy. Konečně jsem byla na místě.
"Jsem tady," řekla jsem si pro sebe a protáhla se.
Asi po půl hodině jsme konečně přistáli na pevné zemi. Vyšla jsem z letadla a mířila si pro tašku. V prostorách letiště bylo plno lidí, bála jsem se, že Lisu v tom davu nenajdu. Rychle jsem si vzala tašku a šla jí hledat. Všude stáli lidé s cedulkami se jmény. Zastavila jsem a rozhlížela se, ale nikde jsem jí neviděla. Popošla jsem dál a doufala, že se někde objeví, přece mi slíbila, že mě tu bude čekat. Už jsem přestala doufat, že ji najdu, když mi najednou někdo klepe na rameno. Jen co jsem se otočila, skočila mi kolem krku.
"Ty jsi vážně přijela," zašeptala, když mě objímala.
"Přece jsem ti to slíbila," usmála jsem se na ni.
"Pojď, musíš být unavená," usmívala se na mě Lisa a vzala mi tašku.
"Ne nejsem… spala jsem v letadle, mam jen trochu hlad," řekla jsem popravdě.
"Tak si něco dáme doma, povídej co doma? Všechno v pořádku?" koukla na mě cestou ven k taxíku.
Když vzpomněla domov, posmutněla jsem. Domov? Vždyť už žádný nemám.
"Co se deje Nici?" všimla si mého výrazu tváře.
"Já… ale nic," řekla jsem a usmála se.
"Vážně? Nevypadáš tak."
"Jo vážně, raději mi povídej co se děje tady, že tě mám zachraňovat?"
"Nechci tady být, oni jsou strašní," řekla a obě jsme nastoupily do taxíku.
"Myslíš tetu a tvé kolegy?"
"Jo je, byla jsem včera na párty a oni byli děsní, dokonce mě strčili do bazénu a děsně se tomu smáli, idioti," zavrčela naštvaně.
"Tak to od nich nebylo pěkné," objala jsem jí.
"Nechci tady zůstat. Víš co je nejhorší? Teta je s nimi," objala mě taky.
"Neboj, teď tu máš mě a nikdo si nic nedovolí, slibuju, jinak budou mít co dělat semnou," usmála jsem se na ni.
Konečně se smála taky. Taxík nás obě zavezl k ní domu. Tam jsem si dala tašku do pokoje a zamířila do sprchy. Rychle jsem se osprchovala převlekla se do bílí minisukně a bílého tílka a sešla dolů. Jaké překvapení mě tam však čekalo. V kuchyni kromě Lisy, která mi udělala jídlo byla i její teta Julie a dva mladíci Joseph a takový mladí zajíček Nate.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama