Long Road to Happiness - 4.část

27. ledna 2014 v 22:17 | Ellie |  Long Road to Happiness

4. část

Nicole

Stála jsem tam a koukala na Lisu, která mě už pohledem prosila o pomoc. Lisinu tetu Julii jsem už znala, ale ty dva ne.
"Jsem Nicole, Lisina kamarádka," usmála jsem se.
Po chvíli u mě stáli oba mladíci. Ten první se zvlášť hezkým přízvukem se mi představil jako Joseph a ten druhý slaďouš jako Nathaniel. Když už jsem věděla, kdo to je a hlavně viděla jak se Lisa tváři, napadla mě jen jedna věc. Pozvat je na oběd. Musela jsem jí donutit, aby se víc otevřela a snažila se spřátelit s kolegy. To jsem však nevěděla, že ji to bude až tak moc vadit. Dokonce ani ten oběd si nedala a jen stála opodál. Při obědě jsem si s nimi dobře popovídala a po očku sledovala Lisu, která nevypadala dvakrát nadšeně.

Po jídle jsem posbírala talíře a zasmála se vtipné poznámce, kterou utrousil Joseph. Snažila jsem se pak trochu Lisu dokopat k tomu, aby aspoň něco odpověděla. Nakonec se všichni tři zvedli a zamířili ven. Rozloučila jsem se s nimi.
"Určitě se ještě potkáme," culil se na mě Nate.
Pousmála jsem se a pak zavřela dveře, ten jeho sladky úsměv, nešlo dostat z hlavy. Po tom všem co se stalo s Marcem, jsem si řekla, že s chlapama končím, ale tomu jeho úsměvu nešlo odolat. Jen co jsem dosnila svůj sen, se na mě Lisa obořila. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to všechno je pro její dobro, když teď má být ta velká herečka, musí si zvykat na víc lidí kolem sebe. A já jsem tu od toho, abych jí pomohla.
Nakonec jsme se obě odebraly do obývacího pokoje s tím, že si zkoukneme nějaký film.
"Že je zlatý?" řekla jsem po chvíli a šťouchla ji.
"Kdo?" koukala na mě.
"Juliin pes," převrátila jsem očima. "No kdo asi. Nate."
Nemohla jsem na něj přestat myslet. Pořád jsem měla před očima jeho úsměv. Ale to bylo tak všechno. Nestála jsem o dalšího kluka, který se bude tvářit, že ho zajímám a pak mě podvede.
"Tobě stačí půl hodina, abys zjistila, kdo je zlatý a kdo ne?"
Usmála jsem se. Měla pravdu, občas mi stačí i míň, na to abych zjistila, jaký je člověk obecně, jaký je neskutečnosti, na to potřebuju více času. Nejednou jsem se pořádně spálila.
"No a tobě stačí 10 sekund na to, abys každého hned odepsala, mně stačí půl hodina, abych zjistila, kdo je zlatý."
Pak jsme se ještě nějakou chvíli pošťuchovaly a nakonec to skončilo tak, že jsme obě naoko uraženě mlčely. Jenže ani tohle nám nikdy moc dlouho nevydrželo. Když mi nabídla přečtení scénáře k první části, dělala jsem, že ji dál ignoruju. Nemínila jsem ji nechat vyhrát, jenže když zmínila Nata, promluvila jsem.
Nakonec jsme se odebraly do pokoje, kde jsme si par hodin hrály na herečky. Dokonale jsme se bavily a já aspoň na chvíli zapomněla, na své starosti a trápení. Po tom co jsem jí slíbila, že s ní zítra půjdu, jsme si lehly. Lisa usnula hned, teda aspoň jsem si to myslela, podle jejího oddechování. Já sama zavřela oči. Najednou na mě padla zase ta úzkost a smutek. Otočila jsem se na bok a z očí mi začaly padat slzy. Tiše, aby mě nikdo neslyšel, jsem plakala do polštáře. Nakonec jsem usnula někde nad ránem.
Když jsem se probudila, Lisa už byla dávno vzhůru.
"No tak lenochu, vstávej, musíme jít nebo mě Julie zabije, že jdu pozdě," usmála se a sedla si na postel.
Promnula jsem si natekle oči od pláče a zívla.
"Jo už jdu. Budu za chvíli," řekla jsem a vstala.
Lisa se zamračila a koukla na mě.
"Jsi v pořádku? Tys plakala?"
"Jo jsem a ne neplakala, to se ti jen zdá, řekla jsem mírně bez nálady a zmizela v koupelně.
Lis, chtěla ještě něco říct, ale to už jsem byla zamčená v koupelně a dávala se nějak dohromady. Sepnula jsem si vlasy, nahodila jemný make-up a oblékla si minisukni a tílko. Po chvíli jsem vyšla ven. Lisa pořád seděla na posteli a čekala na mě.
"Vážně jsi v pořádku?" koukla na mě ustaraně.
"Liso, prosím, vážně mi nic není, jen jsem málo spala," zalhala jsem jí a doufala, že se toho nakonec chytí.
A taky, že chytila, už na to neřekla nic a já jí byla vděčná. Mrzelo mě, že jsem taková, musela jsem znova nasadit úsměv, i když to pro mě nebylo zrovna jednoduché. Ale sama toho měla dost a já tu byla od toho, abych jí pomohla, ne abych jí zatěžovala svými problémy. Všechno to co mě trápilo, jsem v sobě potlačila hluboko dovnitř a zase se usmála, jako by se nic nedělo.
"Tak můžeme jít, já jsem hotová," řekla jsem a šla ke dveřím.
Lis mě následovala, nasedly jsme do auta a zamířili na místo, kde se natáčelo.
Cesta uběhla docela rychle, obě jsme vystoupily. Všude kolem pobíhalo plno lidí.
"Já tohle nezvládnu," řekla tiše Lisa a ustoupila krok dozadu.
Vzala jsem ji pevně za ruku a usmála se na ni.
"Ale zvládneš, uvidíš. Ještě všem vytřeš zrak. Jsi hvězda, nezapomínej na to a navíc jsem u tebe," mrknu a obě se vydáme najít Julii.
Nemýlila jsem se, když jsem si myslela, že bude s herci. Něco jim horlivě vysvětlovala, když se však všichni podívali směrem, kde jsme stály, ztichla a otočila se.
"No konečně, už jsem si říkala, že snad nedojdeš, běž se připravit, ať můžeme začít," řekla Lise.
Pak ji hned vzala za ruku a šla jí ukázat, co kde má co dělat.
Já tam zůstala s nimi, už jsem se otáčela k odchodu, když mě něco napadlo.
"Hele Lisa je moje fkt dobrá kamarádka, je jako moje sestra, kterou nemám a to jak jste jí dělali naschvály na té párty se mi nelíbí. Chci vás jen poprosit, abyste toho nechali a pomohli jí, není zrovna typ, který by si přátele dělal rychle a vím, že tady ani nechce být, ale je tu a já jí věřím a doufám, že ji v tom pomůžete," dořekla jsem svůj monolog, nechala jsem je tam sedět a odešla dřív, než se vzpamatují, že jsem jím dala kázání.
S vnitřním uspokojením, že jsem jim řekla svoje, jsem si šla do malého bufetu na kafe, nesnídala jsem a můj žaludek začal nahlas protestovat. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se, co si dám.
"Můžu tě na něco pozvat?" ozval se za mnou mužský docela povědomý hlas.
Otočila jsem se a koukala na usměvavého Nata.
"Říkal jsem ti, že se zase uvidíme," dodal a popošel ke mně. "Tak co to bude?"
"Já ještě nevím, právě jsem přišla a rozhlížím se, co tu mají," pousmála jsem se na něj.
"Dělají tady docela dobré Latte a čokoládové koláčky, jestli můžu doporučit."
"To zní dobře, tak dám na tvou radu," mrkla jsem a došla k pultíku, kde jsem si objednala. Nate samozřejmě trval na tom, že to zaplatí a tak jsem ho nakonec nechala. Sedla jsem si k malému stolíku. Za minutku seděl n proti mně a podával mi koláčky a Latte.
"Díky, ale zvládla bych to i sama," řekla jsem s úsměvem.
"Já vím, ale i tak jsem to chtěl udělal," mrknul. "Mimochodem líbilo se mi to, jak jsi tam řečnila, byla jsi jak generál co jim dává co proto," rozesmál se.
"Být tebou moc se nesměju, to platí i na tebe," řekla jsem vážně a pustila se do koláčku.
"Takže jsi něco jako její strážce?" usmál se a vzal si jeden koláček, který jsem nu nabídla.
"Říkej tomu, jak chceš," mrkla jsem a napila se.
"Jak dlouho se tu vůbec zdržíš?"
"Nevím, chci tady pro Lisu být, a pokud budu vědět, že je v pořádku, tak odjedu," řekla jsem a zakousla se do koláče.
"Zpátky domu?" kouknul na mě.
"Ne domů ne. Já… no, to je jedno," rychle jsem zase začala jíst.
"Ty to? Co se děje Nici?" vážně se na mě podíval.
"Neděje se nic a tobě do toho i tak nic není, ani mě neznáš, tak se už dál prosím neptej," mírně jsem zavrčela a dojedla poslední koláček.
"Nate, jsi fkt milý kluk, ale jsou věci, do kterých nikomu nic není a rozhodně se o tom ani bavit nechci," pokusila jsem se usmát a dopila svoje Latte.
"Dobře, dobře vzdávám to," usmál se a už toho nechal.
Chvíli jsme si jen tak nezávazně povídali a pak jsme se odebrali zpět k ostatním. Byla jsem zvědavá, jak se Lise daří. Zrovna natáčeli nějakou část, tak jsem si jen tiše sedla opodál a nehnutě je pozorovala. Zrovna měla nějakou scénu s Ninou, která hrála Elenu, viděla jsem na Lise jak moc je nervózní, ale snažila se a já se jí držela palce. Pozorovala jsem je a skoro nevnímala okolí, když jsem najednou ucítila na rameni dotyk. Otočila jsem se a vedle mě stál Nata a zeširoka se usmíval. Rychle jsem vstala. Ale on na nic nečekal, přivinul si mě k sobě a políbil. V tu chvíli jsem nevěděla co dělat. Jak si to mohl jen dovolit? Nevím proč jsem to udělala, ale udělala jsem první věc, co mě napadla. Odtrhla jsem se a vrazila mu facku.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama