Long Road to Happiness - 10.část

5. února 2014 v 23:55 | Ellie |  Long Road to Happiness

10. část

Nicole

Lisa to věděla. Věděla, že je to Marco. Přišla za mnou na toalety. Už jsem nemohla dál. Bála jsem se, že jí ublíží, ale ona to i tak tušila a já ji to jen potvrdila. Plakala jsem. Bylo mi tak zle. Hnusila jsem se sama sobě. Lisa chtěla, abychom šli domů, ale to jsem nemohla dovolit. Přišla jsem jí sem pomoct a místo toho ji jen přidělávám starosti a problémy. Bylo mi ještě hůř. Nakonec jsme se dohodli, že zůstaneme, ona se vrátí natáčet a já jí počkám u Julie v kanceláři. Vzala jsem si klíče a s příslibem, že kdyby se něco dělo, že hned zavolám, mě tam nechala a odešla. Já se hned zamkla a pak si lehla na pohovku. Snažila jsem se neplakat, ale nešlo to. Je zase tady a určitě si pro mě přijde. Každičký zvuk, ve mě vyvolával strach a paniku. Najednou začalo být venku podezřele rušno, než obvykle, schoulila jsem se k sobě ještě víc, když někdo zaklepal.

"Nici, prosím otevři, to jsem já, Nate," ozvalo se zpoza dveří.
Vstala jsem a přistoupila ke dveřím.
"Já… bojím se. Jak mám vědět¨, že jsi to ty?" řekla jsem tichým hlasem.
"Jsem to já, věř mi. ten hajzl už ti neublíží, právě si pro něj přišla policie."
Když jsem to uslyšela, ihned jsem otevřela dveře.
"Co? Policie?" vyhrkla jsem.
"Ano, policie. Objevil se tady a... a napadl Lisu na toaletách," vysvětlil mi.
"Napadl? Co jí udělal?" začala jsem panikařit, ale on mě chytil do náruče.
"Hej klid, je v pořádku, naštěstí nic, vyrušil jsem ho, a když to nečekal, Lisa se na něm vyřídila, málem ho zabila, teď už je v rukou policie a nikomu nic neudělá."
"Musím za ní, musím jít za ní," šílela jsem.
"Teď ne, musíš se nejdřív uklidnit, je o ni dobře postaráno, je u ní Joseph," snažil se mě utěšit, ale moc to nepomáhalo.
"Musím tam jít, prosím," držel mě stále u sebe.
Popravdě jsem byla i ráda, protože se mi třásly nohy a sama bych se na nich asi neudržela.
"Vezmu tě k sobě, uklidníš se a pak tě zavezu domů, dobře?" podíval se na mě.
Slabě jsem přikývla, nemělo cenu odmlouvat i tak by to udělal. Pustil mě a pomalu jsme mířili k jeho autu.
"Vezmu Nicole k sobě," slyšela jsem, jak říká Lise a Josephovi.
Byla stejně vyděšená a mimo jako já.
"Pojď, jdeme," tahal mě k autu.
Nastoupili jsme a vyjeli k němu domů. Celou cestu jsem mlčela a jen tupě zírala z okna. Nate se na mě párkrát podíval, jinak se věnoval řízení a také mlčel. Nakonec jsme zastavili u jeho domu. Oba jsme vešli dovnitř. Já trochu nesměle, přece jen jsem nevěděla, jestli je to dobrý nápad. Usadil mě na pohovce a odešel do kuchyně. Přitáhla jsem si kolena k sobě a pustila televizi. Potřebovala jsem slyšet i něco jiného než jen vlastní myšlenky. Nechala jsem to na prvním programu, co se objevil, a jen sledovala postavy mihotající se na obrazovce.
"Udělal jsem ti čaj," vyrušil mě po chvíli jeho hlas.
"Díky, to jsi nemusel," koukala jsem na něj, když si ke mně přisedl.
"Zahřeješ se a trochu uklidníš, je bylinkový," pousmál se a podal mi ho.
Vzala jsem si tedy ten čaj a pomalu popíjela. Můj zrak znova padl na obrazovku. Cítila jsem jeho pohled. Pozoroval mě. Znervózňovalo mě to. Pevně jsem si chytila hrnek a zírala před sebe.
"On, on tě…," nedořekl to, protože jsem ho přerušila.
"Prosím, neříkej to slovo," zašeptala jsem.
"Ale udělal to, že? Proto tě zmlátil, protože ses bránila?"
Jen jsem přikývla a upíjela svůj čaj. Můj žaludek zase mírně protestoval.
"Proč jsi mi to neřekla?"
"Proč bych měla. Vždyť tě znám jen pár dní, dokonce ani Lisa nic nevěděla a to jí znám skoro celý život. A navíc, myslíš si, že je lehké o tom mluvit? Že je lehké říct, že tě někdo…," na chvíli jsem se odmlčela. "...znásilnil? Ne, je to těžké už jen to vyslovit. Stydím se a hnusím sama sobě. Stačí vzpomínka na ten večer a je mi zle. Nikdy jsem se necítila víc ponížená a špinavá," slzy mi tekly po tváři proudem.
"Možná je zavřený, ale i tak ho uvidím na každém kroku, každý podivný zvuk mi to připomene a vyděsí. Ty nevíš jaké to je," šeptla jsem a schovala tvář do dlaní.
Přivinul si mě k sobě a pevně objímal. Měla jsem strach, ale když mě vzal do náruče, najednou jakoby zmizel a já se cítila v bezpečí.
"Slibuju, že už ti nikdo neublíží," zašeptal mi do vlasů a konejšivě houpal v náručí jako malé dítě. Po pár minutách jsem se trochu uklidnila a znova se zadívala na televizi. Místo toho, abych si sedla, jsem dál zůstávala v jeho náručí. Koukal taky a jemně mě hladil.
"Asi bych už měla jet domů," řekla jsem po chvíli.
"Nelíbí se ti tu?"
"Ne, to jsem neřekla, jen chci vědět jak je Lise," koukla jsem na něj.
"Je s Josephem, bude v pořádku. Ještě mi neutíkej," zašeptal prosebně.
"Tak ještě chvíli," řekla jsem a otočila se zase na telku.
Byla jsem z toho všeho tak unavená, až jsem po chvíli usnula. Měla jsem hrozný sen.
Běžela jsem temným lesem a za mnou se hnal on. Ten jeho odporný smích se nesl celým lesem jako ozvěna.
"Prosím, nech mě. Nikomu jsem nic neřekla," plakala jsem a běžela dál.
"Neposlechla jsi mě, budeš pykat," smál se a běžel za mnou.
Po chvíli mě dostihl a povalil mě na zem. Křičela jsem a bránila se, ale nikdo mě neslyšel. Smál se a strhával ze mě veškeré oblečení a pak…
"Nee… už né!" křikla jsem a prudce se posadila.
Byla jsem zpocená a třásla se strachy. Dýchala jsem rychle a přesvědčovala samu sebe, že šlo jen o sen, že už se to nikdy nestane. Koukla jsem kolem sebe, ale všude byla tma. Seděla jsem na posteli, jen ve spodním prádle a tričku a vedle mě pospával Nate. Lekla jsem se a vyskočila z postele tak nešikovně, že jsem vlastně spadla a ještě shodila lampičku ze stolku.
"Au, sakra," zaklela jsem na zemi.
"Co to proboha děláš?" zívl si a rozsvítil.
"Co tu sakra dělám a napůl svlečená?" vyjela jsem na něj.
"Hej, klídek. Usnula jsi a já tě donesl sem, jen jsem ti svlékl kalhoty, aby ses mohla pohodlněji vyspat, nic víc. Ani jsem se tě nedotkl, vidíš, že jsem spal na své půlce postele a teď si pojď lehnout, je pozdě a ráno musím na natáčení," zase si lehl a pozoroval mě, jak si znova lehám do postele.
Celá jsem se zachumlala a koukla na něj, pak jsem si vzpomněla.
"Musím napsat Lise, říct ji, kde jsem," zase jsem se posadila.
"Už jsem ji psal, že jsi usnula a oba ráno dorazíme na natáčení."
"Aha, tak děkuji," uklidnila jsem se už asi po sté a lehla si.
Nate zhasl světlo a lehl si tváří ke mně.
"Proč to děláš? Proč jsi na mě tak hodný?" zašeptala jsem do tmy.
Chvíli mlčel a pak odpověděl.
"Protože mi na tobě záleží a mám tě rád," poslední slova nešla skoro slyšet, ale i tak jsem věděla, co řekl.
I přes tu tmu jsem věděla, že se na mě dívá těma svýma sladkýma očima.
"Je to jen lítost co cítíš, nemůžeš mě mít rád," vyšlo ze mě.
To si myslíš? Že jsem to řekl, jen z lítosti, protože ti někdo ublížil?" lehl si na záda a zíral do stropu.
"Pleteš se Nicole, už tehdy, když ses poprvé objevila, ses mi líbila. Mám tě rád, protože jsi skvělá holka a líbíš se mi, ne z lítosti a teď už spi, dobrou," otočil se ke mně zády a dělal, že spí.
"Promiň," řekla jsem sotva slyšitelným hlasem a otočila se taky.
Tak to se mi opět nepovedlo. Zase jsem řekla a udělala něco, čím jsem ho naštvala. Jenže jsem to nechápala. Nemohl mě mít rád. Mě nemá rád nikdo, dokonce ani vlastní rodiče, jen Lisa, která je moje sestřička, moje nejlepší kamarádka. Tak jak to, že on? Myšlenky na něj a na to co mi řekl, mě nakonec vyčerpaly a já zase usnula.
Když jsem se ráno probudila, už tam nebyl. Vstala jsem, protáhla se a dala si rychlou sprchu, pak se oblékla a sešla dolů. Nate seděl v kuchyni a popíjel kávu.
"Tady máš snídani, najez se a pak pojedeme," řekl a letmo se na mě podíval.
Posadila jsem se a bez řečí se dala do jídla. Musím říct, že mi docela bodlo. Za poslední dny jsem toho moc nesnědla, takže snídaně zmizela v momentě. Ještě jsem vypila kávu a byla připravená jet. Nate vstal, dal nádobí do myčky a zamířil ke dveřím. Následovala jsem ho. Když jsme nasedli a rozjeli se, odvážila jsem se promluvit.
"Omlouvám se za to, co jsem řekla v noci," koukla jsem na něj.
"Chápu, jsi ještě pořád rozrušená z toho, co se stalo. Nech to tak ano?"
"Ano," povzdechla jsem si a raději už mlčela.
Nate je sympatický a sexy chlap. Má dokonalý úsměv a nádherné oči. Nechci lhát, že mě k němu něco netáhne a že se s ním cítím v bezpečí. Jen si nejsem jistá, jestli je to správné.
Auto zastavilo na parkovišti, ještě než jsme vystoupili, jsem ho chytila za ruku.
"Počkej prosím," koukla jsem na něj a pak mu dala polibek ba tvář.
"Děkuji, za všechno," šeptla jsem a vystoupila.
Rychle jsem běžela najít Lisu, Zrovna se připravovala, že za chvíli půjde na plac, když jsem za ní doběhla a silně ji objala.
"Tolik mě to mrzí, omlouvám se, neublížil ti?" objímala jsem jí dál.
"Neomlouvej se, nemůžeš za to přece. Chtěl a málem to udělal, ale Nate tím, jak vešel, ho vyrušil a já ho pak málem zabila," řekla tiše.
"Je to má vina, tím, že jsem to řekla, jsem tě uvrhla do nebezpečí. Bože, nikdy bych si to neodpustila."
"Už je dobře, je pryč," mírně se odtáhla a pousmála se.
I přes její úsměv, jsem věděla, že jí něco trápí.
"Liso, zlatko, děje se něco?" koukla jsem na ní a zdála se mi, že není ve své kůži.
"Je to fajn, neboj."
"Víš přece, že mě můžeš říct všechno, jsem tu pro tebe, ať se děje cokoliv. Sice mě se to říká, když jsem mlčela, ale snažila jsem se tě jen chránit a i tak jsem selhala," řekla jsem smutně.
"Neselhala jsi, chápu to. Spíš mi řekni, co ty a Nate, všimla jsem si, že mu nejsi lhostejná."
"Jo já vím, v noci mi řekl, že mě má rád, ale já jsem to zas podělala," povzdychla jsem si.
"Prostě teď nemůžu."
"A co se stalo?" vyzvídala, tak jsem jí to celé povyprávěla.
"Jsi trdlo Nici, myslím, že to myslí vážně, měla bys tomu dát šanci."
"Možná později, teď je toho na mě příliš," zašeptala jsem.
A pak jsem si vzpomněla, Nate není jediný, kdo se do někoho zakoukal.
"A co ty a Joseph? Myslím, že ani ty jemu nejsi lhostejná," pousmála jsem se.
Lisa trochu znervózněla.
"Já a on. To je složité," řekla.
"Co je složité?" vmísil se do toho Joseph, který k nám dorazil a vedle něj nesměl chybět ani Nate.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama