Long Road to Happiness - 8.část

5. února 2014 v 20:00 | Ellie |  Long Road to Happiness

8. část

Nicole

Ležela jsem na pohovce zcela neschopná vstát. Po tom co mě Lisa probudila, se mi zase vrátil včerejší večer. To jak se mě dotýkal, jak mi ublížil. Schovala jsem tvář do polštáře a znova se rozplakala. Vždy jsem se snažila všechno překonat. Ať už šlo o rozvod rodičů, rozpad naší rodiny, nevěru, vyhazov z domu i ze školy, ale tohle prostě nejde jen tak zvládnout. Udělal si ze mě jen svou špinavou šlapku, on, ten, který mi říkal, jak moc mě miluje, ten člověk mi tolik ublížil, jak jen to nejvíc jde. A nejhorší bylo, že jsem nemohla nic říct, tolik jsem se bála, že se najednou objeví a ublíží mi znova a nejen mě, ale i Lise. Ležela jsem tam a zírala do pohovky, už jsem ani neplakala, neměla jsem z čeho. Oči mě pálily.
"Zlato, dneska nikam nejdu. Zůstanu tady s tebou," řekla Lisa, když si ke mně znova přisedla.
Nemohla jsem dovolit, aby si kvůli mně zničila skvělou kariéru, jen proto, že mně se něco stalo. Byl to jen můj problém.

"Ne, nemusíš semnou zůstávat, jsem už v pořádku, oblékni se a běž natáčet dřív, než Julie zjistí, že jsi nepřišla. Já se dám dohromady a dorazím pak za tebou," řekla jsem, když jsem se k ní otočila.
"Ne už jsem řekla, nikam nejdu. Nenechám tě zas samotnou, odpočineš si a spolu si uděláme relaxační den, budu prostě tady a budu na tebe dávat pozor," koukla na mě s výrazem "myslím to smrtelné vážně."
Posadila jsem se a vzala ji jemně za ruku.
"Liso, já jsem už vážně v pořádku, nechci, abys kvůli mně, měla nějaké problémy s Julii, prosím běž natáčet, vezmu si pak taxíka a dojedu na natáčení," lhala jsem, lhala jsem, že jsem v pořádku, ale jinak to nešlo, potřebovala jsem být chvíli sama.
"Odešla jsem včera a nechala tě samotnou a podívej, co se stalo, neudělám to zase," řekla smutně.
"Nebyla to tvá chyba. Nemohla jsi vědět, jak večer dopadne. Je mi fajn, tak už běž, ať na tebe nečekají," pousmála jsem se i když nuceně.
"Ale…," snažila se protestovat, ale já ji zarazila.
"Žádné ale, myslím to vážně."
Povzdechla si a šla se tedy převléknout. Já se postavila a pomalými kroky došla do kuchyně, kde jsem si vzala další tabletku, aby mě konečně přestalo bolet celé tělo a hlavně hlava. Po chvíli došla dolů Lisa, netvářila se moc nadšeně.
"Vážně nemám zůstat?" šeptla, viděla jsem na ní, jak v duchu prosí, abych řekla ano.
"Ne, to vážně není třeba, za chvíli stejně přijedu za tebou," snažila jsem se opět nasadit úsměv.
Chtěla něco zase zaprotestovat, ale pak to vzdala.
"Dobře, nejraději bych sice zůstala tady s tebou, ale vím, že ty bys mě i tak vyhnala. Jen buď prosím opatrná, zařídím ti nějaký odvoz."
"Nepotřebuji žáden odvoz, postačí mi taxík a běž už nebo přijdeš pozdě a tvá teta tě sežere zaživa a pak i mě."
"Fajn, tak zatím ahoj," pozdravila mě a odešla.
Zůstala jsem sama, rychle jsem zamkla dveře a zavřela všechna okna, bála jsem se, že se odněkud vynoří a noční můra se vrátí. Když jsem se ujistila, že je vše zamčené, konečně jsem měla pocit bezpečí. Rozhodla jsem se naložit na chvíli do vany. Potřebovala jsem se uvolnit a uklidnit, než pojedu za Lisou. V koupelně jsem si napustila plnou vanu teplé vody, přidala pěnu a vlezla si do ní. Opřela jsem se o okraj a zavřela oči. Bylo to tak příjemné, úplně jsem se uvolnila a nakonec z toho usnula. Probudilo mě až zběsilé bouchání na dveře. Rychle jsem vylezla ven, zabalila se do ručníku a tiše šla dolů. Krve by se ve mně nedořezal. Bouchání neustupovalo. Měla jsem strach, že je to on, že si jde pro mě. V kuchyni jsem si vzala malý nůž a s malou dušičkou se blížila ke dveřím.
"Nicole, no ták, otevři, vím, že jsi doma," zněl hlas za dveřmi.
Stála jsem u dveří a v ruce pevně svírala nůž. Odemkla jsem, sáhla na kliku a pomalu otevírala. Byla jsem připravená bránit se. Nechtěla jsem ho nechat znova vyhrát. Teď ne. Dveře se otevřely a za nimi stál on.
"Nate?" hlesla jsem překvapeně držíc nůž stále v ruce.
On na mě nevěřícně zíral. Tikal očima z mé tváře na nůž a zpátky.
"Co… co se ti stalo? Lisa mi něco, říkala, ale netušil jsem, že ti někdo takhle ublížil," pomalými kroky se přibližoval.
Stále jsem stála na místě a koukala na něj. Přišel ke mně a opatrně vzal nůž z mé ruky a položil ho na stolek vedle.
"Jsi v pořádku?" zeptal se tiše a díval se mi do očí.
Zakroutila jsem hlavou a rozplakala se.
"Ne nejsem, nejsem v pořádku," vzlykala jsem a bylo mi už jedno, jestli mě tak uvidí.
Beze slov přišel ke mně blíž a pevně mě objal. Schoulila jsem se mu v náručí a plakala. Tisknul mě k sobě. Pak mě vzal do náruče a nesl do mého pokoje. Uložil mě do postele a přikryl dekou, přestala jsem vzlykat, ale slzy tekly dál samy. Styděla jsem se před ním.
"Už jsi něco jedla?" zeptal se starostlivě.
Zakroutila jsem hlavou. Neměla jsem hlad, bylo mi zle.
"Něco ti udělám," vstal a zamířil dolů do kuchyně.
Když zmizel dole, snažila jsem se uklidnit, musela jsem vypadat vážně strašně. Tiše jsem ležela v posteli. Po chvíli se Nate vrátil i se snídaní. Na tácku mi nesl lívance s javorovým sirupem a čerstvou kávu.
"Tady to je, měla bys něco sníst, aspoň trošku," položil to vedle mě a znova se posadil na postel. Sedla jsem si a koukla na něj.
"Co tu vlastně děláš?" zašeptala jsem.
"Lisa mě přišla poprosit, jestli bych pro tebe nezajel, nechtěla tě nechat jet samotnou. Vyčítá si, že za to může," koukal na mou modřinami posetou tvář.
"Zvládla bych to," přitáhla jsem si tác k sobě a začala jíst.
"Co se ti vůbec stalo a kdo ti to udělal?" vyzvídal, ale já mlčela.
Tohle jsem si musela nechat pro sebe, nesměl to vědět, nikdo, jinak by se Marco vrátil a kdoví co by udělal teď.
"Nicole, prosím, řekni mi, který bastard ti takhle ublížil?" zeptal se znova.
"Nemůžu. Nejdete to. Už se prosím neptej," koukla jsem na něj.
On i Lisa si mysleli, že mě někdo jen zmlátil, ale kdyby věděli, co se ve skutečnosti stalo. Snědla jsem pár soust a napila se kávy.
"Bylo to vážně dobré, ale není mi moc dobře," řekla jsem, lehla si na bok zády k němu a zírala někam do prázdna.
Nate odklidil tác vedle a chvíli jen tak seděl, pak jsem ucítila, jak se postel pod jeho váhou zhoupla a on si ke mně přilehl a zezadu mě objal.
"Snad si tím nevysloužím další facku," věděla jsem, kam tím míří.
"Ne, neboj a za tamto jsem se už přece omluvila," zavřela jsem oči.
"Já vím."
Bylo to zvláštní ležet tam s ním v jedné posteli a nechat se jím objímat. Chvíli jsem si to užívala a pak se vrátila zpátky na zem.
"Půjdu se už obléknout, ať můžeme jet. Nechci, aby se na mě Julie zlobila, že tě zdržuju dlouho," otočila jsem se tváři k němu.
"Ona ví, kde jsem a navíc teď stejně nenatáčím, takže mám dost času."
"Ale i tak, slíbila jsem Lise, že brzo dojedu a než zamaskuju tohle," ukázala jsem na modřiny.
Lehce přejel prstem po mé tváři.
"Bolí to?"
"Ne, už nebolí. Mě bolí něco jiného," koukla jsem do těch jeho úžasných očí.
"A co?" hypnotizoval mě pohledem.
"Duše," zašeptala jsem a vstala, čímž jsem přetrhla naše oční spojení.
Vzala jsem si věci a zmizela v koupelně. Oblékla jsem si tmavé kalhoty a bílou košili, vlasy si sepnula do culíku a přešla k zrcadlu. Vzala jsem šminky a snažila se to nějak zamaskovat. Asi po 10 minutách jsem byla hotová. Pořád to sice bylo vidět, ale už ne tak moc. Vyšla jsem z koupelny, ale on už tam nebyl. Vzala jsem si tašku a zamířila dolů. Seděl na pohovce a čekal na mě.
"Jsem hotová, můžeme jet," poznamenala jsem, když jsem došla k němu.
"Dobře, tak tedy jedeme, když už chceš," vstal a nevypadal zrovna moc nadšeně, že už jdeme.
Oba jsme zamířili k jeho autu, nasedli a rozjeli se.
"Chci tě chránit, ale musím to vědět, musím vědět, kdo ti to udělal," začal po chvíli ticha znova.
Povzdechla jsem si.
"Nate, prosím, nech to být, nechci, aby ses do toho pletl nebo aby ti ublížil, to vážně nechci," koukla jsem na něj.
"Jsi strašně tvrdohlavá a nenecháš si pomoct," zamračil se.
"Promiň, že nejsem podle tvých představ, jsem prostě taková. Nezatěžuju ostatní svými problémy. Byla bych moc ráda, kdybys to nechal být, je hezké, že se staráš, ale vážně tě do toho nemůžu zatahovat."
"Vůbec nic nechápeš," trošku zrychlil a po chvíli jsme už vjížděli do areálu, kde se točilo VD.
"Co tím chceš říct?"
"Nic, nech to plavat," zastavil a oba jsme vystoupili.
"Tudy," ukázal mi směr, kde zrovna dneska natáčeli. Vydali jsme se tedy tam. Po pár krocích jsem už viděla Candice, Ninu, Stevena a Daniela, jak sedí na židlích a pozorují natáčení. Zrovna šlo o nějakou scénu, kde byla Lisa s Josephem a měli se k nim přidat Ian a Paul. Už z dálky jsem poznala, jak je Lisa nervózní a že by nejraději utekla. Došli jsme k těm čtyřem. Stoupla jsem si vedle Daniela a Nate kousek vedle.
"Jee ahojky, tak už jsi tady, super," vítala mě Candice.
"Jo už jo," pousmála jsem se a dál sledovala ty na place.
"Hele co se ti stalo s tváří?" zeptala se Nina.
"Nic to není, jen jsem včera upadla, byla jsem opilá," zalhala jsem a pousmála se.
Raději jsem se opět otočila a sledovala Lisu, nechtěla jsem, aby se ptali dál. Byla jsem do toho tak zažraná, že jsem si nevšimla, jak někdo volá moje jméno.
"Nici, někdo tě hledá," vrátil mě zpátky Danielův hlas.
"Co? Kdo?" zmateně jsem se rozhlížela kolem.
K našemu malému seskupení se blížil poslíček s kyticí růží.
"Někdo ti poslal růže, to je milé," usmívala se Nina.
Nechápala jsem, co to má být. Poslíček došel až k nám, předal mi kytici a pak zase odešel.
"Teda, že by nějaký tajný ctitel?" dobíral si mě Steven.
Koukla jsem na růže a všimla si malého vzkazu zastrčeného mezi květy. Vyndala jsem ho a začala číst.
"Doufám, že se ti včerejší večer líbil, tak jako mě princezno. Brzy si to zopakujeme. A nemysli si, že nevím, co děláš a s kým a radím ti, drž se od něho dál nebo poznáš mou temnou stránku a to se ti líbit nebude. Líba M."
Dočetla jsem vzkaz, zbledla jsem a celá se roztřásla.
"Nicole, je všechno oukej?"zeptal se Daniel a všichni čtyři včetně Nata se na mě podívali.
"Jo," dostala jsem po chvíli ze sebe, hodila kytici i se vzkazem do koše.
"Nici," volala na mě Lisa, která se k nám blížila.
Ale já už jí nevnímala, vrátily se mi vzpomínky a zase se mi zvedl žaludek, rozeběhla jsem se k toaletám a zmizela kdesi uvnitř.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama