Because... only you can set me free! - 8. část

16. března 2014 v 15:33 | Ellie |  Because... only you can set me free
Téma: The Originals
Postavy: Lilian/Lilith, Klaus, Elijah, Beca, Marcel, Davina, Sophie, Hayley, atd… ◄ ZDE
Páry: Lili/Klaus/Elijah, Sophie/Marcel/Beca, Elijah/Hayley
Anotace: Klaus Mikaelson, se po letech vrací do svého města, které kdysi se svými sourozenci vybudoval. Když však dojede do NO, zjistí, že je pod vládou jeho "syna" Marcela. Spolu s Elijahem a Becou se snaží znova si získat co je jejich, ale Marcel má v rukávu eso v podobě mladé čarodějky Daviny. Jenže ani Klaus nezůstává pozadu. Zjistí, že existuje ještě jedna osoba, která mu může pomoci a tak jí najde a unese k sobě do sídla. Lilian, mladá dívka, která ani netuší, kým doopravdy je, se snaží zjistit, proč je pro Klause tak důležitá. Vše se zkomplikuje v době, kdy se Lili začnou dít velmi divné věci. Začne tedy pátrat a tím se jí otevřou zakázané dveře do její minulosti. Jak nakonec příjme pravdu?
Poznámka: Lili, Klaus a Elijah se odeberou do nemocnice za Liliinou tetou. Ta Lili varuje před nebezpečím a následně jí předá něco, co jí přiblíží k tomu, aby zjistila, kdo je.



Kapitola osmá

Klíček k tajemství


Klaus
Vešel jsem do domu a první co jsem uslyšel, bylo moje jméno nesoucí se celým domem. Tady člověk vážně nemůže vytáhnout paty z domu, aniž by po něm někdo něco nechtěl. Došel jsem do obývacího pokoje a uviděl Lili, jak ke mně běží. Založil jsem si ruce na prsou a zamračil se.
"Nemáš být zavřená v pokoji?" zavrčel jsem.
"Prosím, musíš mě pustit, musím jet za tetou, prosím," úpěnlivě na mě koukala těma svýma sladkýma očkama.
"Proč bych měl? Za to co jsi provedla?" tázavě jsem pozvedl jedno obočí.
"Prosím, ona umírá, musím jí vidět, prosím," zašeptala tiše a oči se ji zaleskly, jak se do nich draly slzy.
"Ne vrať se zpátky do pokoje, hned!"
"Ale," chtěla protestovat, no stačilo výhružně zavrčet a hned se odebrala zpět do pokoje.
"To jsi nemusel Niklausi," do pokoje vešel můj milovaný bratříček.
"A to už proč ne?" pousmál jsem se a popošel ke stolku s alkoholem.
"Protože je to její jediná rodina, kterou má a umírá, to k ní budeš vážně tak krutý a nenecháš jí se ani rozloučit? Jak budeš pak od ní žádat tu tvou pomoc, když tě za tohle bude z celého srdce nenávidět?" zase začínal s těmi svými rozumy.
"Tak jí donutím, to mi přece jde dobře ne," usmál jsem se a napil se.
"Ovlivnit jí nemůžeš a dobře víš, že ona se ti tak snadno nedá, měl bys o tom popřemýšlet," posadil se a zamračil se na mě.
Převrátil jsem očima a hodil do sebe whisky. No pak jsem nad tím začal vážně přemýšlet. Dával jsem si dohromady informace od Sophie, skládal jsem je do sebe jako puzzle. Nakonec mi došlo, že asi nebude tak špatný nápad jet s ní za tetičkou, která ji vychovala, kdo jiný bude vědět, co je sladká Lilian zač, než ten, kdo jí zná od malička. Spokojeně jsem se pousmál, dobře jsem to vymyslel. Jak jinak, jsem přece Klaus Mikaelson.
"Fajn, pojede za tou svou tetičkou, ale jedu s ní," mrknul jsem na bratra.
"Samotného tě s ní nenechám, pojedu s vámi. Beca tady zůstane a dohlédne na Hayley," ihned začal plánovat.
"Být tebou dávám si pozor, abys opět neskončil v rakvi, drahý bratře," posadil jsem se an pohovku.
"Proč bych měl? Za to že jí chráním před tebou samotným?"
"Ale snad ti nepřirostla k srdci stejně jako Hayley," dobíral jsem si ho s úsměvem, že by se nám bratříček zamiloval do dvou žen?
"Nech těch pitomých řečí," zavrčel mírně podrážděně. To mi úplně stačilo k tomu, abych věděl jak to s ním je.
"Tak jí běž říct, že vyrážíme. Pokud o to ještě stojí," mrknul jsem na něj, vstal jsem a odešel ven, čekat oba k svému autu.


Lili
Vběhla jsem do pokoje a nezapomněla silně třísknout dveřmi. Klaus byl krutý, když mi nedovolil rozloučit se s tetou. Byla jediná moje žijící rodina, měla jsem ji moc ráda a nebylo fér, že teď umírala. Lehla jsem do postele tváři do polštáře a tiše plakala. Ani jsem neslyšela, kdy se otevřely dveře a do pokoje vešel Elijah. Poznala jsem to až tehdy, když se semnou lehce zhoupla postel. Pozvedla jsem k němu svou uplakanou tvář a on mi lehce hřbetem ruky setřel slzy.
"Neplač, přemluvil jsem ho. Pustí tě za tetou," řekl mi a pousmál se.
Vážně? Můžu jít?" zeptala jsem se tiše a nespouštěla z něj zrak.
Elijah se mile pousmál a zastrčil mi za ucho neposedný pramen vlasů.
"Ano vážně, ale samotnou tě nepustí, takže…," chtěl to doříct, ale já mu rychle skočila do řeči.
"Takže musím jet s ním co?" dodala jsem sklesle.
"Neboj, nepojedeš s ním sama, jedu i já, abych ho v jistých situacích usměrňoval," pohladil mě po tváři, pak lehce rukou sjel na můj krk a ránu, kterou jsem tam ještě měla po včerejším kousnutí.
"Už to ani nebolí," zašeptala jsem a sklopila pohled.
Byla jsem na něj docela ošklivá, ale on i přesto teď sedí vedle mě na posteli jako by se nic nestalo. Pomalu jsem zvedla hlavu a střetla se s jeho pohledem. Díval se na mě těma svýma dokonalýma očima a já se do nich vpíjela hlouběji a hlouběji. Po celém těle mi naskočila husí kůže, když jsem si vzpomněla na jeho něžné doteky a vášnivé polibky. Na to jaké to bylo milovat se s ním. Chtěla jsem něco říct, ale tuhle naši společnou chvíli ukončil otravný zvuk zvenčí. Klaus byl zřejmě už hodně netrpělivý, jelikož troubení neustávalo, ba naopak přidávalo na intenzitě.
"Pojďme už raději, Klaus je schopný od nervů odtrhnout celý volant," pousmál se, vstal a zamířil ke dveřím.
Rychle jsem popadla bundu a běžela jsem za ním. Oba jsme sešli dolů a nasedli do auta. Klaus si už netrpělivě poklepával prsty o palubní desku.
"To je dost, že jdete. Už jsem si to chtěl rozmyslet," zavrčel a nastartoval.
"Ale no ták bratře, to se musíš pořád čertit?" dobíral si ho Elijah s úsměvem.
Klaus mu raději ani neodpověděl, místo toho se na mě podíval do zpětného zrcátka.
"Tak kde to přesně je?" zamručel.
"V Covingtoně, v malém městě na druhé straně jezera. Hned v centru je malá nemocnice," řekla jsem a raději uhnula pohledem.
"Fajn, tak jedeme," zavelel a rozjeli jsme se.
Celou cestu jsem nepromluvila jediné slovo. Pozorovala jsem dění za okny. Občas mě oslepilo slunce odrážející se od hladiny jezera, když už to bylo nepříjemné, zavřela jsem oči. Oba vepředu mlčeli, ani rádio nehrálo. Byl klid. Mohla jsem se ponořit do svých myšlenek ničím a nikým nerušena. Modlila jsem se, aby teta ještě vydržela, abych jí mohla ještě zastihnout. Nechápala jsem to, byla úplně zdravá. Když jsem jí viděla naposled, pamatuji si, jak jsme se obě smály, když mi líčila představu renovace své malé zahrádky. Byla při síle a plná elánu a najednou jí selhávalo srdce? Měla jsem z toho divný pocit, že v tom je mnohem víc. Dokonce mě napadla myšlenka, že by tetě snad někdo úmyslně ublížil. Vrtala jsem se ve svých myšlenkách a ani si nevšimla, že už projíždíme městem. Po pár minutách auto zastavilo u Lakeview Regional Medical Center. Všichni tři jsme vystoupili. Dřív než se vůbec pořádně rozhlédli, vběhla jsem do nemocnice. Na recepci mi sestřička sdělila, ve kterém patře najdu tetu a jejího ošetřujícího lékaře. Stopla jsem si první lepší výtah a vlezla do něj. Zmáčkla jsem příslušné tlačítko podlaží a už jen čekala, až tam budu. Doufala jsem, že to půjde rychle, ale výtah se vlekl nesmírně pomalu. To mě dohánělo k šílenství. Kdybych šla po schodech, možná bych byla rychleji než tímhle sto let za opicemi starým strojem. Po chvíli se z reproduktoru ozval ženský hlas ohlašující dané patro, výtah se se zhoupnutím zastavil a já konečně vyšla ven.
"Nějak ti to trvalo, krásko," culil se na mě Klaus.
"Nejsem tak rychlá jako ty," odsekla jsem a šla hledat lékaře.
Procházela jsem chodbou, když mi někdo zaklepal na rameno. Myslela jsem, že je to opět Klaus nebo dokonce Elijah, ale když jsem se otočila, stál naproti mně muž ve středních letech a v bílém plášti.
"Slečna Lamont?" zeptal se mě.
"Ehm, ano. Vy jste ošetřující lékař mé tety?"
"Ano jsem. Sestra z recepce mi volala, že jste už tady. Pojďte, zavedu vás k ní," řekl a oba jsme zamířili k jejímu pokoji na konci chodby. Vešla jsem dovnitř a uviděla ji. Ležela klidně na nemocniční posteli, kolem ní pípaly různé přístroje, které ji udržovaly na živu. Měla zavřené oči, vypadala tak klidně.
"Ona…," nemohla jsem to ani doříct, třásl se mi hlas.
"Nebojte se, je naživu, ale je velmi slabá. Dám vám chvilku o samotě," řekl mi a odešel z pokoje.
Popošla jsem k posteli a sedla se vedle ní na židli, lehce jsem jí chytila za ruku.
"Této Mady?" zašeptala jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Držela jsem jí za ruku a snažila se neplakat.
"Lili?" pokojem se nesl její slabý hlásek.
"Této," pousmála jsem se, když jsem viděla, že otevřela oči.
"Musíš být velmi opatrná. Chtějí ti ublížit," řekla skoro neslyšíc a lehce mi stiskla ruku.
"O kom to mluvíš? A proč by to dělali?" nechápala jsem, co tím myslí. Teta Mady pozvedla lehce hlavu a upřela na mě zrak.
"Teď mě dobře poslouchej. Jsi velmi mocná, mocnější než si umíš představit. A pro některé představuješ velkou hrozbu, proto se tě budou chtít zbavit navždy. Buď na sebe opatrná a tohle si prosím ven," z krku si sundala řetízek s malým stříbrným klíčkem a podala mi ho do ruky.
"K čemu je ten klíček?" zeptala jsem se a svírala ho v dlani.
"K tajemství. O tobě. O tom kdo jsi. Jsou to velmi cenné informace. Neměl by je vidět nikdo kromě tebe, proto jsou moc dobře ukryté v malé truhlici," znova si lehla a přivřela oči.
"No, ale kde mám hledat tu truhlici, teto, já…," chtěla jsem pokračovat dál, ale ona mě přerušila.
"Víš to, možná ti to teď nepřijde, ale dobře víš, kde je schovaná."
"Jak mám vědět, kde je, když ani nevím, jak vypadá. Jsem zmatená," koukala jsem na ni doufajíc ve více informací.
"Klid zlatíčko, na všechno přijdeš v ten správný čas. Mrzí mě, že tě neuvidím, takovou jaká máš být, abys udělala v tomhle světě pořádek," pousmála se a lehce mě pohladila po tváři.
"Pořád ti nerozumím. Kdo jsem?"
"Brzy to zjistíš a pak ti nikdo nebude roven," zašeptala.
Smutně jsem se na ni podívala. Teta Mady byla dobrá v hádankách a milovala tajemství. Neodpustila si to ani teď. Celou dobu jsem se snažila neplakat, až teď jsem ucítila, jak mi po tváři tečou slzy. Tohle bylo loučení. Věděla jsem to já a věděla to i ona.
"Neplač moje sladká Lilian, všechno dopadne tak jak má," chytla mě za ruku a stiskla mi jí. "Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo, vždy jsem tě měla ráda jako vlastní dceru a vždy na tebe budu dávat pozor, i když už tu nebudu."
"Jsi moje rodina, moje všechno," rozplakala jsem se ještě víc, už jsem to nemohla v sobě dále držet.
"Mám tě moc ráda, drahá Lili," zašeptala naposled.
Zavřela oči a její ruka povolila stisk, přístroje ohlašovaly srdeční zástavu. Najednou šlo všechno až příliš rychle. Do pokoje se nahrnul tým lékařů, kteří se snažili tetu vrátit zpátky mezi živé. Stála jsem v rohu a s pláčem jsem to pozorovala. Věděla jsem, že to je konec, že už se nevrátí. Svírala jsem klíček v dlani a vyšla na chodbu. V hlavě mi zněla všechna slova, která mi teta řekla, o možné hrozbě, o tom kdo jsem. A jediné pojítko mezi tím vším byl klíč v mé ruce. Pevně jsem ho stiskla a odhodlaná zjistit pravdu jsem se vydala chodbou pryč.


Klaus
Od chvíle co Lili vešla do pokoje, jsem měl uši nastražené. Elijah by mi řekl, že poslouchat je neslušné, ale já nemohl odolat, zvlášť pokud se jednalo o její tetu. Přece jen, ona dobře věděla, kdo Lili je. Nemohl jsem si nechat ujít informace hned z první ruky. Elijah se na mě mračil, ale já věděl, že ani on nebude jen tak sedět a občas nějaké to slovíčko zaslechne. Poslouchal jsem je celou dobu. Nepadla ani zmínka o tom, kdo je Lili. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem uslyšel, o tom klíči. Tohle ve mně vyvolalo další vlnu ještě větší zvědavosti. Usmíval jsem se spokojeně, dokonce jsem si ani nevšiml, že se do pokoje přiřítila tlupa doktorů. Teprve až když vyšla uplakaná Lili mi došlo, že je už asi po všem. Ani si nás nevšimla, prošla kolem nás a pokračovala dál. Já i Elijah jsme oba vstali současně a vydali se za ní.
"Co hodláš dělat teď?" zeptal se mě bratr.
"Co by, půjdeme za ní," pousmál jsem se.
"To mi došlo. A co pak hm?"
"Abys neřekl, že nemám srdce, dám ji chvíli na truchlení."
"A pak co? Znova ji budeš držet v sídle? Řekni mi, jaký k tomu máš vlastně důvod? Proč je pro tebe tak důležitá? Čím je jiná, než ostatní?" vyzdíval dál.
"Nevím přesně a to je právě to. Ona k tomu tajemství má klíč a já ho chci znát. Chci znát celou pravdu," mrknul jsem. "A věř, že to co já chci, vždy dostanu."
Elijah raději mlčel a následoval mě. Došli jsme až k autu, kde už stála Lili. Všichni tři jsme nastoupili do auta.
"Tak, kde to bude teď?" zeptal jsem se jí.
"K tetě domů," zašeptala tiše, nadiktovala mi adresu a schoulila se na zadní sedačce. Nastartoval jsem auto a vydali jsme se na místo, kde jsem se měl konečně dozvědět pravdu.



Příště vás čeká 9. část s názvem Truhlice. Už název napovídá, že to co hledají najdou, ale její otevření nebude tak jednoduché jak se na první moment zdá i když mají ten správný klíč. Klaus začíná být čím dál tím víc netrpělivý a Elijah se znova dostane mezi obě dívky. Také se podíváme za mladší sestrou Lily, Davinou.
Snad se vám dnešní část líbila :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 16. března 2014 v 16:19 | Reagovat

Takže kľúč? Som zvedavá, čo nájde. Predpokaladala som, že Klaus ju len tak rýchlo za tetou nepustí, nakoniec ho musel prehovárať Elijah. A teraz dostane to, čo chce, ak sa Lily podarí nájsť tú truhlicu.

2 Ellie Ellie | Web | 16. března 2014 v 16:25 | Reagovat

[1]: jj klíček co odemyká tajemství...no neměl to v plánu, ale když mu z toho něco káplo tak proč ne...můžu ti jen říct, to co odhalí překvapí i samotného Klause :-)

3 Akmmes Akmmes | Web | 16. března 2014 v 16:42 | Reagovat

Konečne! Ale teraz som ešte zvedavejšia! :D Som zvedavá na tú skrinku. Dúfm že Klaus nedostane infarkt keď sa mu to nevyjde :-D
A.

4 Ellie Ellie | Web | 16. března 2014 v 16:46 | Reagovat

[3]: No já myslím, že on ho dostane z ůplně něčeho jiného :D  :D

5 Akmmes Akmmes | Web | 16. března 2014 v 19:43 | Reagovat

[4]: tak to sa fakt tešííííííííím :D
A.

6 Ellie Ellie | Web | 16. března 2014 v 19:47 | Reagovat

[5]: tak snad bude na co :)..a nezklamu :)

7 Terrie Terrie | Web | 16. března 2014 v 21:05 | Reagovat

Ten Klaus je až k smíchu jaký je magor :D
Och, a romantika kvete a kvete ... ale chudák Lili... hm ale konečně jí teta vysvětlí jak to s ní je? Zajímavé, zajímavé. Oh, k čemu bude ten klíč? :O
Ale neee, to je smutné :(
Bože, ten Klaus ... zabte ho -_- :D
Ale ty jo, vtahuješ mě do děje víc a víc Ellie, jen tak dál! Jsi skvělá! :-) Těším se na pokráčko!

8 Ellie Ellie | Web | 16. března 2014 v 21:26 | Reagovat

[7]:No jo co bys chtěla je to Klaus a to je teprve začátek :-) ...no nevím jestli zrovna romantika, ale něco určitě jo..a teta? no tak teta ji to nerekla, ona si to teprve najde a k tomu je ten klicek ;-)  ;-) ..jo tam je to trosku smutne, kdyz umrela..ale to se hold stava..

a moc ti dekuji za koment, jsem ráda ze se ti to líbí.. :-)  ;-)

9 LinDee LinDee | Web | 18. března 2014 v 17:15 | Reagovat

Ahoj :)
Děkuju že jsi se podívala na můj blog.
Tvůj je taky moc pěkný a určitě si brzo všechny tvoje povídky přečtu. Ale ted mám boužel spoustu práce se školou a taky s oběma blogy :D
Ale moc moc se na čtení těším. :)
Máš vážně pěkný blog.

10 LinDee LinDee | Web | 18. března 2014 v 17:15 | Reagovat

Jo a dala jsem si tě do oblíbených :D Jen abych nezapoměla! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama