Because... only you can set me free! - 9. část

29. března 2014 v 10:00 | Ellie |  Because... only you can set me free
Téma: The Originals
Postavy: Lilian/Lilith, Klaus, Elijah, Beca, Marcel, Davina, Sophie, Hayley, atd… ◄ ZDE
Páry: Lili/Klaus/Elijah, Sophie/Marcel/Beca, Elijah/Hayley
Anotace: Klaus Mikaelson, se po letech vrací do svého města, které kdysi se svými sourozenci vybudoval. Když však dojede do NO, zjistí, že je pod vládou jeho "syna" Marcela. Spolu s Elijahem a Becou se snaží znova si získat co je jejich, ale Marcel má v rukávu eso v podobě mladé čarodějky Daviny. Jenže ani Klaus nezůstává pozadu. Zjistí, že existuje ještě jedna osoba, která mu může pomoci a tak jí najde a unese k sobě do sídla. Lilian, mladá dívka, která ani netuší, kým doopravdy je, se snaží zjistit, proč je pro Klause tak důležitá. Vše se zkomplikuje v době, kdy se Lili začnou dít velmi divné věci. Začne tedy pátrat a tím se jí otevřou zakázané dveře do její minulosti. Jak nakonec příjme pravdu?
Poznámka: Lili se po smrti tety rozhodne jet do jejího domu, kde najde to, co hledá. Vyskytne se však malý problém. Davina se konečně dozví, komu patří tvář dívky, kterou nakreslila. Hayley žárlí.



Kapitola devátá

Truhlice


Lili
Došli jsme do domu tety. Z tašky jsem vyhrabala klíč a otevřela dveře. Jelikož majitelka domu už nežila, nebyl problém, aby dovnitř vešli i oba Původní upíři. Sundala jsem si bundu a hodila ji na věšák. Vešla jsem do obývacího pokoje a posadila se do tetina oblíbeného křesla u okna. Zavřela jsem oči a nechala slzy samovolně téct po tváři. Tolik mě její ztráta bolela. Připadala jsem si tak opuštěná. V ruce jsem stále držela onen klíček, který mi dala a hlavou si promítala každičké slovo z toho, co mi řekla.
"Víš to, možná ti to teď nepřijde, ale dobře víš, kde je schovaná. Na všechno přijdeš v ten správný čas. Brzy zjistíš, kdo doopravdy jsi a pak ti nikdo nebude roven."
Pořád mi to nešlo do hlavy. Co tím sakra myslela? Jak můžu vědět, kde je schovaná? Povzdechla jsem si. Když jsem po nějaké době otevřela oči, viděla jsem Elijaha, který zamyšleně stál u okna.
"Kde je Klaus?" zeptala jsem se tiše.
"Venku. Volá s Becou," odpověděl mi, aniž by se otočil.
"Aha," zmohla jsem se jen na krátkou odpověď, neměla jsem chuť ani mluvit.
Chvíli jsem na něj koukala, no pak jsem se zvedla a odešla do kuchyně. Dala jsem vařit vodu na čaj. Do dvou hrnků jsem nasypala směs krásné vonících bylinek a následně je zalila vodou. Jeden hrnek jsem položila Elijahovi na stůl a druhý si vzala sebou nahoru do mého pokoje. Klausovi jsem neudělala nic, došlo mi, že tohle není zrovna to, co on pije. Zavřela jsem se v pokoji, lehla si na postel a zírala do stropu. Pořád se mi hlavou honily různé myšlenky. Byla jsem zmatená, unavená a smutná. V jednu chvíli jsem dokázala plakat, pak jen tiše zírat do stropu a následně se znova dát do záchvatu nezastavitelného pláče. Ležela jsem na boku schoulená do klubíčka zády ke dveřím, když mě najednou zezadu objaly mužné paže a přivinuly si mě pevně k sobě. Už podle vůně jsem věděla, o koho jde. Nechala jsem ho. Možná to bylo právě to, co mi tak moc chybělo, co jsem tolik potřebovala. Přitiskla jsem se k němu a po chvíli od vyčerpání usnula.
Ráno jsem se probudila celá rozlámaná. Prudce jsem se posadila a zmateně koukala kolem sebe. Místo vedle mě už bylo dávno prázdné. Promnula jsem si oči a vzpomínala, co tu vlastně dělám. Pak mi došlo, co se všechno včera stalo. Vstala jsem a šla do koupelny, pustila jsem vodu, nabrala si jí do dlaně a ponořila do ní svou tvář. Abych se vzpamatovala, opakovala jsem to několikrát. Pak jsem si osušila tvář a vybral se dolů. Klaus s Elijahem seděli v kuchyni a o něčem debatovali. Jakmile uslyšeli, že se blížím, přestali a dělali jakoby nic. Klaus hned z rána popíjel whisky a Elijah kafe.
"Dobré ráno," zamumlala jsem tiše a nalila si šálek kávy.
"No dost, že už jsi vzhůru," zamručel rozmrzelý Klaus.
"Jsem ve svém domě, můžu si spát, jak dlouho chci,"odsekla jsem mu.
"Být tebou dávám si pozor na pusu. Pokud vím, tak ten dům je tvé tety a ta je mrtvá. Takže laskavě najdi tu truhlu, ať se můžeme vrátit," křikl po mně.
Zaraženě jsem na něj zůstala civět.
"Jak…," ani jsem to nedořekla.
"Jsem upír, slyším moc dobře," pousmál se. "Takže ti radím pohnout. Nemíním se tu zdržovat moc dlouho."
"Tak aby bylo jasné milý pane Mikaelsone, nikdo tě nenutil jet, natož tu zůstávat. Klidně se vrať, spravíš mi tím laskavost. A co se týče toho, co řekla teta, je to soukromá věc a tobě je do toho hovno!" křikla jsem pro změnu já po něm.
"Moc si nedovoluj maličká," zavrčel naštvaně.
"Klausi, klidni se," přidal se do toho všeho Elijah.
"Zklapni Elijahu," zařval na něj a pak se znova otočil na mě.
"Jediný kdo by měl sklapnout, jsi ty," zatnula jsem ruce v pěst. Děsně to ve mně vřelo.
"Dej si bacha na jazyk," chtěl mě uhodit, ale místo toho ses křikem sesunul k zemi a držel se za hlavu.
"Přestaň!" zařval.
"Ale já nic nedělám," zmateně jsem na něj koukala.
"Ty ne, ale ona ano. Lilith přestaň!" pevně svíral svou hlavu v dlaních.
"O čem to sakra meleš, nikdo takový tu není," zamračil se Elijah.
Koukala jsem na Klause a nechápala co se to děje. Pak jsem pocítila divný pocit v hlavě a najednou všechno zmizelo.
"Proč bych měla přestat," pousmála jsem se. "Byl jsi až příliš hrubý a to se mi nelíbí."
"Fajn, fajn, přehnal jsem to. Jen už přestaň," zakňučel jako spráskaný pes.
"Tohle bylo naposled, jinak to příště bude mnohem horší," založila jsme si ruce na prsou.
Klaus nic neřekl, ale věděla jsem, že mi moc dobře rozumí. Přestala jsem s kouzly a znova zmizela.
Nadechla jsem se a ten nepříjemný pocit byl pryč. Zvedla jsem hlavu a střetla se s Klausovým nepříjemným pohledem. Už zase stál a vypadal v pořádku, jakoby se před chvíli vůbec nic nestalo, za to Elijah celý nějak zbledl a nechápavě kroutil hlavou.
"Najdi tu truhlici, ať se můžeme vrátit," zavrčel Klaus a odešel ven.
"Jsi v pořádku Lili?" zeptal se starostlivě Elijah.
"Jo jsem, ale ty asi ne," koukla jsem na něj.
"Ehm, já? Ne mě je dobře, jen už bych se taky rád vrátil," řekl, ale já věděla, že to není pravda, že šlo o něco jiného.
"Fajn," povzdechla jsem si a vrátila se nahoru do pokoje.
Sedla jsem si na postel a rozhlížela se po pokoji, koukala jsem na fotky, které byly uložené na krbové římse. Musela jsem se pousmát, když jsem se s nimi vrátila do mého dětství. Z dálky jsem si je všechny prohlížela, můj pohled nakonec upoutalo něco úplně jiného. Na konci římsy byla položená malá dřevěná truhlice. Marně jsem vzpomínala, jak se tu vlastně vzala a co jsem v ní měla. Vstala jsem a popošla blíž, opatrně jsem vzala truhlici z římsy a položila ji na stolek vedle krbu, z kapsy jsem vytáhla klíček a ani nevím, proč jsem si myslela, že by to bylo až tak snadné. Vložila jsem klíček do dírky, seděl jako ulitý, stačilo jen otočit a otevřít jí. Pousmála jsem se, vážně jsem jí měla celou dobu na očích, ale proč jsem si ji nepamatovala? A jakto, že včera jsem ji tu neviděla? Na tohle musím přijít později, teď bylo mou prioritou hlavně otevřít truhlici a dozvědět se, kdo ve skutečnosti jsem. Otočila jsem klíčkem, ozvalo se cvaknutí, ale zámek nepovolil. Nechápala jsem to. Klíč byl správný, tím jsem si byla jistá. Tak proč to nešlo otevřít? Povzdechla jsem si, vzala jí i s klíčem a běžela dolů.
"Mám ji, ale je tu jeden malý problém," koukla jsem na oba.
"O co jde?" zeptal se klidně Elijah, za to Klaus vypadal, že zase vybuchne.
"No, jak bych to řekla, klíč je správný, sedí tam a jde s ním i otočit, ale truhlice se ani tak neotevře," vysvětlila jsem jim to.
"Jak nejde otevřít, co je to sakra za blbosti, když tam sedí ma se otevřít," vrčel Klaus, pak mi vytrhl z ruky truhlici i s klíčem a sám to začal zkoušet.
Jenže ani on se nedostal dál, než já a stejně tak Elijah, klíček se pootočil, ozvalo se cvaknutí, ale víko se neotevřelo.
"Tohle budeme řešit doma, teď si vem věci, sbal i tuhle podivnost a jedeme," zamručel Klaus a odešel čekat ven.
Koukla jsem na Elijaha, on jen pokrčil rameny a vydal se za bratrem. Mě nezbývalo než udělat so samé. Rychle jsem do tašky naházela věci, které jsem si sebou chtěla vzít, přidala k nim i truhlici, zamkla dům a nasedla do auta. Naposled jsem se otočila za místem, které pro mě znamenalo rodinu. Zadržela jsem slzy a raději sklopila hlavu. Klaus šlápl na plyn a my tři se znova rozjeli, tentokrát však zpátky do NO.


Davina
Malovala jsem znova něčí tvář. Další čarodějka, která neuposlechla Marcelovo nařízení a i přes jasný zákaz praktikovala čáry. Zavřela jsem oči, abych si lépe představila její tvář a zachytila tak přesnou podobu. Plně jsem se soustředila, takže jsem si ani nevšimla, že mě někdo sleduje.
"Kdo je to tentokrát?" zeptal se Marcel a dál postával u dveří.
"Nevím, nepoznám jí. Ale myslím, že jde jen o malé kouzlo, nic velkého," přestala jsem malovat a zvedla k němu hlavu.
"To s dovolením posoudím já. Jasně jsem řekl pravidla a ty se budou dodržovat," zamračil se.
"Nemrač se. Já vím, že mě chráníš, ale nemusíš je trestat všechny," sedla jsem si na postel a přemýšlela, jestli mu mám říct ještě o jedné kresbě.
"Nikdy nevíš. Občas i v malých věcech je schované něco velkého a já nechci riskovat," sedl si vedle mě. "Jsi nějak zamyšlená, děje se něco?"
"Ne nic," zalhala jsem s úsměvem. "Jen se tu nudím, ráda bych se šla projít ven, do ulic aspoň na chvíli, prosím," žadonila jsem, tak jako každý den.
Marně jsem doufala, že jednou řekne ano, no ani dneska ten den nebyl.
"Davino, už jsem ti řekl, že je to pro tebe nebezpečné," chytil mě za ruce a podíval se mi do očí. Posmutněla jsem.
"Chápu," zašeptala jsem a sklopila hlavu.
"Nebuď prosím smutná, věř mi, až se to uklidní, slibuju, že pak tě vezmu na chvíli ven, ale do té doby musíš zůstat tady, pro tvé bezpečí je to to nejlepší."
Nic jsem neřekla, jen přikývla. Ano, měl pravdu, tohle místo bylo bezpečné a chránilo mě, před čarodějkami, které mě chtěly dostat jen, aby dokončili ten stupidní rituál sklizně. Ale já umřít nechtěla, proto jsem věřila Marcelovi.
"Dobře, počkám," pousmála jsem se."
Usmál se, chtěl něco říct, ale zazvonil mu telefon. Zvedl to.
"Co se děje?… Jo rozumím, hned jsem dole," řekl a položil. "Musím jít," vstal.
"Stalo se něco?"
"Ne nic, neboj se, jen záležitosti s městem," mrknul, i tak jsem mu to nevěřila.
Vždy jsem poznala, kdy lhal a to bylo teď. Něco tajil a rozhodně nechtěl, abych o tom věděla, ale proč? Nikdy jsme před sebou neměli tajnosti, já věřila jemu a on mě. Musela jsme zjistit, o co jde.
"Aha, tak dobře," pousmála jsem se a znova si vzala tužku a popošla k plátnu.
"Večer se ještě zastavím," usmál se a už byl pryč.
Využila jsem toho a vyšla ze dveří, tiše jsem scházela dolů, už zdálky jsem slyšela Marcela, jak s někým mluví. Nepoznala jsem ten hlas. Sešla jsem až dolů a schovala se za roh, použila jsem jednoduché kouzlo, aby mě ani jeden z nich necítili a zaposlouchala se do jejich rozhovoru.
"Měl bys vědět, že je to její sestra," řekl ten neznámy.
"Chceš mi tím, říct, že…," Marcel se odmlčel.
"Jo přesně tak, ta malá čarodějka má starší sestru a podle toho co jsem zjistil, by to mohla být ta, kterou hledáš."
Chtěl tím snad naznačit, že ta malá čarodějka jsem já a tudíž mám někde sestru? Zakroutila jsem nechápavě hlavou a poslouchala je dál.
"Víš, kde je teď?" zeptal se ho netrpělivě Marcel.
"Zdá se, že tě už předběhl Klaus," řekl mu ten neznámy.
Marcel jen zavrčel.
"Měli jste jí najít první," křikl po něm. "Jestli jí teď má Klaus, bude těžké jí dostat od něj. A už ví, kdo je?"
"Ona nebo Klaus?"
"Co třeba oba?" odsekl mu naštvaný Marcel.
"Pokud vím, tak Klaus ví, to co ty a co se týče jí, tak ona sama o sobě neví nic, myslí si, že je obyčejná," odpověděl mu neznámý hlas.
"Fajn, najdu způsob jak jí sem dostat, do té doby se o ní nikdo nesmí dozvědět a už vůbec ne Davina, ještě je dost času na to, aby věděla, že má sestru," zavrčel Marcel. "A teď pojď, mám ještě práci," dodal a oba odešli.
Zůstala jsem stát jako opařená a snažila se vstřebat všechno, co jsem teď zjistila. Mám sestru? Vážně? Nadechla jsem se a rychle vyběhla do podkrovního pokoje, zavřela jsem za sebou dveře a vytáhla velkou hromadu kreseb na zem, hledala jsem jen tu jednu. Jen jednu, kterou jsem kreslila už pár dní. Byla to tvář mladé dívky s dlouhými lehce zvlněnými vlasy, uhrančivým pohledem a plnými rty. Nejdřív jsme si myslela, že je to jen další čarodějka, která něco chystá, ale když použila svou moc, cítila jsem něco jiného, silnějšího. Její magie byla jiná, nikdy jsem nic podobného nezažila. Možná proto jsem před Marcelem mlčela, možná proto jsem její tvář schovala. Vzala jsem její portrét do ruky a zadívala se na onu dívku. Pozorně jsem se zahleděla, na její tvář a pak na sebe do zrcadla. Našla jsem pár společných rysů. Byla to ona. Ta, o které před chvíli mluvil Marcel. Moje sestra. Pečlivě jsem schovala kresbu a přemýšlela, jak ji najdu. Musela jsem jí vidět. Potřeboval jsem vědět pravdu.


Elijah
Byl jsem rád, že jsme dojeli zpátky domů. Celou cestu jsem čekal, kdy Klaus vytrhne ve zlosti volant. Zuřil a to doslova. Štvalo ho, že ta tajemná skříňka nešla otevřít a popravdě, docela to štvalo i mě. Pokud jsem správně rozuměl, měly v ní být informace o Lili a o tom, kdo je. Když jsem to uslyšel, doufal jsem, že se konečně něco dozvím, ale opak byl pravdou. Znova v tom byl háček. Když auto zastavilo u domu, Klaus zmizel jako první. Ani jsem se mu nedivil, určitě si šel někde vybít svůj vztek. Předem jsem litoval toho, kdo to měl být. Vešel jsem do domu a zamířil si to ke schodišti, když mě někdo zastavil.
"Ehm, ještě jsem ti nepoděkovala," ozvala se za mnou držíc mě za ruku.
"Nepoděkovala a za co?" trochu jsem nechápal co tím myslí.
"Že jsi za mnou včera přišel, objal mě a zůstal celou noc," zašeptala a dívala se na mě.
"To nic nebylo, udělal jsem to moc rád," pousmál jsem se na ni sladce.
Kdyby jen věděla, co pro mě znamená. Kdyby jen věděla, jak rád jí držím v náručí.
"Půjdu k to sobě zkoušet otevřít a ještě jednou děkuji," nahnula se ke mně a lehce mě políbila na tvář, pak zmizela nahoře ve svém pokoji, musel jsem se pousmát. Zřejmě bych tam tak stál ještě chvíli, kdyby mě nevyrušilo něčí zakašlání.
"Aha, takže ty s ní nic nemáš. Jasně. A to ti mám jako vážně věřit?" otočil jsem se a střetl se s nahněvanou Hayley.
Ano, tohle jsem teď vážně potřeboval, znova být mezi nimi.
"Ahoj," pozdravil jsem ji. "Nevím co si to zase namýšlíš, ale já ti řekl pravdu. Pokud jsi slyšela, co teď řekla, tak jsem to udělal jen proto, abych jí utěšil, zemřela jí teta, jediná rodina."
"Ano, jak jinak. Dokonalé výmluvy. Minule to bylo kvůli tvému bratrovi, teď chudáčkovi zemřela teta, a co to bude příště, hm. Bude mít noční můry a ty k ní znova vlezeš do postele?" zavrčela.
"Tak to by stačilo. Řekl jsem ti, jak to bylo. Jsou to jen hloupé náhody. Nechápu, proč takhle vyvádíš. O nic nejde, jen jsem jí chtěl pomoct. A vážně mě mrzí, že zrovna ty mi nevěříš," kouknul jsem na ni, otočil se a odešel k sobě.



V další 10. částí, jenž nese název potomek Hellewise konečně příjdou na to, jak správně otevřít truhlici. Uvnitř naleznou věc, která vypráví příběh z minulosti. Ten v sobě ukrývá odpovědi na jejich otázky, ale zároveň další pokládá. Klaus se tak dostává opět blíž k získání toho, po čem touží. Elijah zmaten pravdou o Lili, se s tím snaží smířit a opět se lehce podíváme za Davinou.

Přeji krásné počtěníčko, snad se vám bude část líbít a zanecháte nějaký ten komentář. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 29. března 2014 v 16:55 | Reagovat

Tak v tejto časti ma najviac prekvapilo to s Davinou a sestrou. Som zvedavá, čo bude potrebné na to, aby sa dala tá truhlica otvoriť. Hayley na záver... :D ako ju ani nekomentujem. Žiarlivka jedna :D

2 Ellie Ellie | Web | 29. března 2014 v 18:18 | Reagovat

[1]: Hahah to s Davinou jsem tam dala schválně takhle, aby to bylo ještě zajimavější ;-) ...no řekněme, že úplně to nejjednodušší co může být, ale nikoho by to nenapadlo :)...a Hayley..na to nemám ani já slov :D :D

3 Terrie. Terrie. | Web | 29. března 2014 v 23:17 | Reagovat

Jen ten pocit, když vejdeš do domu někoho a dotyčný už tam není ... a už nikdy nebude :-( ...
Ten Klaus už začíná působit jako alkoholik nějaký :D a líbí se mi to přepínání mezi jednou a druhou lili :D chápeš mě ... :D
ou, ou, ou, Devina je sestra Lili? No, to jsme zvědavá, jak to všechno vysvětlíš .. čekám na ty tvoje odrážky! :D Husťárna, Ellie!
Hehe, nejlepší ta trojka :D Hayley je trapná :D a ta truhlice taky, proč se nechce otevřít? :O
no ty brďo, to jsem zvědavá na pokračování...!

4 Ellie Ellie | Web | 30. března 2014 v 11:19 | Reagovat

[3]: Haha alkoholik jo, no to mě nenapadlo :D :D..jo v tom přepínámí se taky vyžívám, když je jedna najednou druhou a naopak, pač každá je jiná...haha..dobře jsem to vymyslela :D :D ...ano ano Davina je mladší sestra Lili, to je překvápko co hii :D :D a vysvětleno to bude neboj, všechno pomalu a popořádku a odrážky taky budou i když asi ne tak jak myslíš :D :D ..truhlice neni trapna, pravě že je chytrá a poznáš pak proč :D :D napovím, otevře se jen konkrétní osobě ;-)  ;-) a Hayley nemam rada, jen se na ni bavím :D :D

5 Juliette Juliette | Web | 1. dubna 2014 v 14:53 | Reagovat

Tak jsem se dala do čtení tvé povídky a musím přiznat, že mě úplně pohltila, moc se mi líbí, nejenom ten nápad s Lili, ale i styl psaní. Píšeš vážně skvěle všech 9 kapitol jsem přečetla najednou :D :D o hodině makra :D myslím, že profesorka neměla zrovna radost :D :D a ještě musím dodat, že se mi strašně líbila milostná scéna mezi Lili a Elijahem. :-) chudák Hayley :D moc se těším na další díl :)

6 Ellie Ellie | Web | 1. dubna 2014 v 19:29 | Reagovat

[5]:Děkuji to mě moc těší :) no tak čtení ve škole moc dobře znám, taky jsem to dělala, když to stálo za nic a já se nudila :):)těší mě, že se ti Lili líbí, je to tím tak trochu zajímavější :) a i díky za psaní..:) a  co se týče milostné scény tak to nevím...já tohle neumím psát :D  :D  :D

7 LinDee LinDee | 26. dubna 2014 v 21:55 | Reagovat

Nádhera. Je to čím dál lepší. Jen už by to chtělo zase nějakou jeji pekelnou scénu :D Bude to určitě parádní. Píšeš prostě báječně! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama