Tajemství Dračích Křídel - 3. část

8. dubna 2014 v 13:31 | Ellie |  Tajemství Dračích Křídel
Téma: moje vlastní tvorba
Páry: Tabitha/Rick/Paul, Adele/Isaac, Chris/Lilly
Postavy: Tabitha Torres, Rick Rogers, Paul Rogers, Chris Barnes, Isaac Reyes, Adele Foster, Lilly Spencer
Děj: V jednom malém městě žije dívka, jenž si myslí, že je zcela obyčejná. Brzy, ale zjistí, že to tak není. Tabitha se s tím velmi těžce smiřuje, když už si myslí, že je na své tajemstvá sama, objeví se mladík Chris, který jí je velkou oporou, se vším jí pomáhá a ještě více zasvěcuje do toho, kým ve skutečnosti je. Její život obrátí vzhůru nohama nejen její výjimečnost, ale také dva muži, jenž budou bojovat o její srdce a přízeň a v neposlední řadě také tajemný lovec, který takové jako Tab zabíjí. Jenže tohle je jen odvar z toho co jí čeká. Ve staré knize, kterou Tab s Chrisem najdou, se objeví proroctví, které nepřinese nic dobrého. Zvládne Tabitha svůj úkol a zastaví blížící se válku nebo zklame a zničí tím nejen své blízké, ale i svůj vlastní život?
Poznámky:



3. kapitola



Chris
Ještě chvíli si s Tab povídám, no pak se rozloučím, vezmu si věci a odejdu. Ihned zamířím do knihovny, zrovna se prohrabuji svou taškou, když se přímo za mnou ozve ženský hlas.
"Ale ne, není to moje nejoblíbenější zlatíčko?"
Otočím se a stojím tváři v tvář modrooké blondýně. Adele!
"Co tady děláš?" zeptám se, když se vzpamatuji.
"Co by…budu tady studovat, no není to skvělé," zubí se blondýnka a lehce si natáčí pár vlasů na prst.
"Jo to je skvělé," řeknu otráveně a dám se na odchod.
"Ale no tak Chrisi, měl bys mít radost," řekne, postaví se přede mě a nasadí ten svůj neodolatelný úsměv, kterým odzbrojí každého chlapa.
"Radost? To si děláš srandu? Vždy, když se někde objevíš, nastanou jen samé problémy. Prosím tě jen o jedno, Adele, nech mě na POKOJI!" řeknu naštvaně a odejdu.
Prostě jí tam nechám jen tak stát a je mi jedno jestli začne vyvádět. Tohle se mi nelíbí, fakt, že je tu Adele nevěstí nic dobrého a navíc, ona přece patří k lovcům. A jestli je tu ona, bude tu i on.


Adele
Stojím tam a koukám, jak si jen tak odchází. Ten idiot mě odbyl. Tak tohle mu nedaruji. Otočím se a zamířím ke kabinetu profesora Reyese. Zaklepu a vejdu dovnitř.
"Ahoj Isaacu, tak mě tu máš," usměju se na něj a posadím se do křesla.
"Rád tě vidím, krásko, chyběla jsi mi, " řekne, popojde ke mně a políbí mě.
"A mě chybělo tohle," usměju se na něj, ten ví jak mi zpříjemnit pokaženou náladu. "Mimochodem, nebude to tak lehké najít ji," dodám a kouknu na Isaaca. "Škola je velká a dívek je tu taky dost."
Vypadá zamyšleně a tak sexy, lehce si zkousnu ret a pousměju se.
"Neboj se moje milá, my ji najdeme," řekne, posadí se na stůl a koukne na mě.
"Copak na mě vidíš tak zajímavého?'" zeptám se a dám si nohu přes nohu.
"Kdybych nebyl zrovna ve škole, hm nevím nevím," přistoupí ke mně a vezme mě do náruče.
"Měl byste brzdit, pane Reyesi, taky jsme na školním pozemku," pošťouchnu ho lehce a dam si ruce kolem jeho krku.
"No a. To mě má jako odradit?" jen to dořekne, začne mě vášnivě líbat.
Tiskne mě k sobě ještě víc a hladí po zádech. Tohle mi vážně chybělo.


Tabitha
Skončila mi přednáška. Sedím v parku a čtu si svou oblíbenou knihu, abych aspoň na chvíli nemyslela na to, co se mi děje. Vnímám jen děj a nic jiného.
"Ahoj Tabi," ozve se Lilly.
Jsem tak začtená, že si všimnu až za pár minut, že stojí vedle mě a culí se jako sluníčko.
"Je ahoj, promiň, nějak jsem se začetla, mám přestávku mezi přednáškami tak si jí krátím," usmívám se na ni.
"To je v pohodě, jsem ráda, že jsem tě našla. Mám nápad, co takhle zajít večer do baru. Odreagujeme se, popovídáme si a ještě si dáme nějaký dobrý drink. Co ty na to?"
Kouknu na ni a trochu přemýšlím. Nakonec proč ne, nápad je to dobrý.
"Jsem pro, v kolik se tam sejdeme?" zeptám se po chvíli.
"Hm co takhle kolem půl sedmé?"
"Oukej, budu tam," usměju se a už přemýšlím, co si vezmu na sebe, třeba z toho nakonec bude docela fajn večer.
"Tak jsme domluvené, těším se, promiň, musím pádit," rozloučí se a zmizí stejně, jak se objevila.
Já si ještě chvíli čtu, pak následuje poslední přednáška a nakonec běžím domů, kde hned začnu prohrabovat šatník.



Rick
Po celodenním stresu ve škole jsem rád, že můj bratr Paul navrhl večerní posezení v baru. Vstoupím dovnitř a rozhlídnu se. Už tam sedí a usmívá se jako vždy. To by ani nebyl on.
"No konečně, myslel jsem, že tu snad budu muset sedět sám," řekne s úsměvem.
"Ty a sám? Prosím tě, našel by sis společnost během 5 sekund," zazubím se a přisednu.
Hned na to přijde číšnice, objednám si sklenku Bourbonu. Během chvilky jí mám na stole. Těším se na její lahodnou chuť. Paul samozřejmě zase kouká po nějakém objevu, jak jinak, bez toho on neumí být nikde.
"Ehm, na co mě tu vlastně potřebuješ?" zeptám se a napiju se.
"Jak potřebuju? Nemůžu si zajít s bratrem na skleničku?" zubí se na mě, pak se napije a hodí očkem po nějaké brunetě sedící u baru.
"Já jsem ale tady," mávnu mu rukou před obličejem.
"Jo já vím."
Chvíli si povídáme, popíjíme, když se najednou v baru objeví známa tvář.
"Ale né, ty jsi jí snad vážně řekl, aby přišla," usměje se Paul, když ji uvidí.
"Nic jsem jí neříkal a proč taky, je to studentka," zarazím se trochu, tomu co Paul právě řekl.
On jí zatím pozoruje a usmívá se od ucha k uchu. Ještě, že nezačala slintat.
"Hm, musím říct, brácho, že je vážně k sežrání, jen se koukni na tu postavu a tohle máme ve škole každý den," culí se a nespouští z ní oči, je jako dravec pozorující svou kořist.
I já ji stále pozoruju, dokud si nesedne kousek od nás k nějaké dívce, zřejmě své kamarádce.
"Co kdybys jí přestal očumovat. Jsi dost nápadný," poznamenám a znova se napiju.
"No tak dobře, udělám ti tu radost…hm anebo co kdybychom se vyměnili, lépe bych viděl a nebyl tak nápadný," zazubí se.
Já jen zakroutím hlavou. To už bychom fakt vypadali jako idioti, kdybychom se tu najednou začali měnit. Vážně nenápadní.


Tabitha
Přisednu si k Lilly. Už když jsem vešla, se na mě usmívala a mávala na mě, ať jdu hned k ní. A to jsem hned taky udělala.
"Promiň, že jdu tak pozdě, zdržela mě máma," usměju se na ní, když si konečně sednu.
"To je v pohodě, já tu stejně nejsem taky bůhví jak dlouho a navíc víš, kdo je tu taky?" usměje se na mě tajemně.
"Kdo?" zeptám se s nezájmem.
"No přece naší milí páni profesoři Rogersové. Byli tu, už když jsem přišla a musím říct, že je super, že tu jsou…oba vypadají vážně dobře," mrkne na mě a napije se svého mojita.
"Už i ty Lilly? No skvělé," nasadím ironický úsměv a mrknu na číšníka, ať mi donese to samé.
"Jak i ty? Co je?"
"Co je? Nic, právě, že nic. Jen jsi další studentka, co po nich šílí, super. Co na nich sakra vidíte, vždyť to jsou jen…obyčejní chlapi," zakroutím hlavou a polknu první lok ledového mojita.
"JEN CHLAPI?! Halo Tabi, tohle nejsou jen chlapi, tohle jsou sex symboly, idoly všech. Ještě mi řekni, že se ti ani jeden nelíbí," koukne se na mě a čeká, co řeknu.
Nenápadně na ně kouknu a pak se zase otočím na svou kamarádku.
"Hm ujdou," poznamenám a hraju si se slámkou ve skleničce.
"Já asi padnu…prý ujdou. Slyšet tě teď nějaká jiná, asi by tě zabila na místě," zazubí se a opět je nenápadně pozoruje.
Jen se na ni usměju a už nic neříkám. Ne, že bych nevěděla co, my dvě máme vždy o čem mluvit, ale zase se objeví ten podivný pocit. Pocit, který se nakonec změní v obrovskou ostrou bolest pulzující do celého těla. Zkroutím se do klubíčka a zavřu oči.
"Prosím, teď né, teď né," opakuju si pro sebe stále dokola.
"Zlato, jsi v pořádku?" zeptá se mě najednou Lilly, když vidí, jak se na židli celá kroutím.
Pootevřu oči a kouknu na ni.
"Jo, to nic není… jsem v pohodě," zalžu.
"Jsi si jistá? Jsi dost bledá," koukne na mě starostlivě.
Ale já už ji ani nevnímám. Celým mým tělem najednou proletí obrovská vlna bolestí. Rychle vstanu a snažím se zmizet. Ve dveřích, ale do někoho vrazím.
"Omlouvám se…já… musím," už ani nestačím říct víc.
"Tab co se děje?" pootevřu oči a vidím Chrise.
Chci mu odpovědět, ale už ze sebe nic nedostanu. Moje tělo mě přestane poslouchat a já se svezu k zemi. Naštěstí mě zachytí Chrisovy ruce.
"Prosím, dostaň mě odsud. Prosím," zašeptám naléhavě.
"Dobře," řekne, vezme mě do náruče a odchází semnou pryč.


Chris
Zastavím auto u lesní cesty. Než však stačím něco říct nebo jen vyjít ven, Tabitha vystřelí z auta jako blesk. Ani nevím, kam to běží. Jakmile však uslyším její křik, hned vím, kde je a vydám se za ní. Přijdu až k ní, sedí na zemi a pláče.
"Co se s tebou děje?" zeptám se jí a sednu si k ní.
"Děkuji, že jsi mě odvezl pryč, ale teď prosím odejdi. Prosím!" vzlyká, po tváři se jí kutálejí slzy jako hrách.
"Potřebuješ doktora, proč jsi chtěla vzít sem?" jsem zvědavý.
"Doktor mi nepomůže, nikdo mi nepomůže. Jsi moc hodný Chrisi, ale teď prosím odejdi," řekne a zvedne hlavu.
Je úplně bledá, uplakané oči se na mě smutně koukají. Pak najednou vstane a popojde dál.
"ODEJDI!" zakřičí najednou, aniž se otočí.
"Ale já…," jediné dva slova, která ze sebe dostanu.
"VYPADNI…!" křičí na mě znova a hlasitěji.
Nemůžu jí tam nechat samotnou, ne v takovém stavu. Chce na mě ještě něco křiknout, ale už to nestihne. Najednou se s ní začne dít něco hodně zajímavého. Její ladné křivky se mění v rudé šupinaté tělo. Je stále větší a větší. Odnikud se objevil dlouhý ocas, obrovská křídla. Z dívky, která ještě před minutou stála přede mno, najednou stojí rudý drak. Teda pořád to tak nějak je ona. Snad. Kouká na mě svýma hnědýma očima. Já jen tak stojím a nezmůžu se ani na jediné slovo. Po chvíli se vzpamatuji a popojdu k ní blíž, natáhnu ruku a chci se jí dotknout. Ucukne a popojde o pár kroků dozadu.
"Já ti nechci ublížit," zašeptám.
Stále tam jen tak stojí a pozoruje mě. Zřejmě přemýšlí, jestli mi má věřit nebo ne. Zkusím to znova. Popojdu k ní a natáhnu ruku. Čekám, že znova ucukne, ale ona udělá pravý opak. Sama se přiblíží a svým čenichem se lehce dotkne mé dlaně. Zavře oči a nechá se pohladit. Její šupiny jsou sice tvrdé, ale na dotek příjemné. Celé její dračí tělo se na měsíčním svitu třpytí jako drahokamy.
"Jsi nádherná," nechám se unést její krásou a vznešeností, která z ní přímo sálá.
V té chvílí se znova odvrátí.
"Nejsem. Je ze mě zrůda," zní její hlas v mé mysli.
Popojdu opět k ní a kouknu do jejich hnědých dračích očí.
"Nejsi zrůda, jsi nádherný bájný tvor," usměju se.
"Ale já nechci být tohle, chci být zase jen obyčejná dívka," řekne.
S očí se jí kutálí slzy. Zase nevím co říct. Sakra! Ještě chvíli tam jen tak stojí jako dračice, pak se opět začne měnit zpátky. Za pár sekund už na zemi sedí opět ve své lidské podobě. Jen nahá. Rychle zaběhnu do auta pro deku a přikryju ji.
"Jak ti je?" zeptám se a přisednu k ní.
Tabitha si přitáhne deku k sobě a cela se do ní zachumlá.
"Je mi…líp," zašeptá a koukne na mě.
"Chrisi já, nevím co říct. Tohle neměl nikdo vědět. Vždyť ani já sama nevím co se to semnou děje a proč," pláče.
Konejšivě jí obejmu.
"Ber to tak, že teď už na to nejsi sama, já tě v tom samotnou nenechám, pomůžu ti, slibuji," pevně si jí k sobě přivinu.
Schoulí se mi v náruči a dál pláče. Po chvíli usne vyčerpáním. Vezmu jí do náruče a odnesu do auta. Jelikož nevím, kde bydlí a nechci jí budit, vezmu jí k sobě domů. Opatrně jí položím do postele a přikryju, sám si lehnu dole na pohovku a po chvíli usnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 flekstories flekstories | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 10:11 | Reagovat

Dneska jsem si přečetla dvě předchozí kapitoly (samozřejmě i tuhle) a wow! Jsem ráda, že jsem ji začala číst. Moc se těším na další. :D

2 Ellie Ellie | Web | 12. dubna 2014 v 17:52 | Reagovat

[1]: Tak to je super, že se ti líbí, moc jsem tomu nevěřila, že by to někdo četl, zvlášť, když to není nic z TVD nebo TO :)

3 Flek Flek | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 19:10 | Reagovat

[2]: Tak ne všechno musí být na toto téma :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama