Tajemství Dračích Křídel - 9. část

6. června 2014 v 10:15 | Ellie |  Tajemství Dračích Křídel
Téma: moje vlastní tvorba
Páry: Tabitha/Rick/Paul, Adele/Isaac, Chris/Lilly
Postavy: Tabitha Torres, Rick Rogers, Paul Rogers, Chris Barnes, Isaac Reyes, Adele Foster, Lilly Spencer
Děj: V jednom malém městě žije dívka, jenž si myslí, že je zcela obyčejná. Brzy, ale zjistí, že to tak není. Tabitha se s tím velmi těžce smiřuje, když už si myslí, že je na své tajemstvá sama, objeví se mladík Chris, který jí je velkou oporou, se vším jí pomáhá a ještě více zasvěcuje do toho, kým ve skutečnosti je. Její život obrátí vzhůru nohama nejen její výjimečnost, ale také dva muži, jenž budou bojovat o její srdce a přízeň a v neposlední řadě také tajemný lovec, který takové jako Tab zabíjí. Jenže tohle je jen odvar z toho co jí čeká. Ve staré knize, kterou Tab s Chrisem najdou, se objeví proroctví, které nepřinese nic dobrého. Zvládne Tabitha svůj úkol a zastaví blížící se válku nebo zklame a zničí tím nejen své blízké, ale i svůj vlastní život?
Poznámky:



9. kapitola



Paul
Stále se tak krásně brání, ale nemá šanci. Je tak křehká, tak sladká. A bude celičká moje.
"Proč to nevzdáš maličká? Bude se to líbit… nám oběma," zazubím se na ni a strhnu z ní kalhoty.
"Ale… já… nechci…aby… se… mi… to… líbilo," zavrčí.
S úsměvem na ní kouknu, ale když se jí podívám do očí, zarazím se. Její krásné hnědé oči, teď září rudě. Je v nich vidět zlost a něco, co jsem u nikoho nikdy neviděl. Taková dravá zuřivost, jako dravec, který se chystá zrovna vrhnout na svou kořist. Najednou se jí jedna ruka vymaní z mého sevření. Mou hrudí projede ostrá bolest a než se nadám, ležím znova na zemi na druhé straně pokoje. Otřesu se a pomalu vstávám, opřu se o zeď a snažím se přijít na to, co se stalo. Tabitha stojí naproti mně. Upřeně na mě zírá svýma děsivýma očima, tvář ma zmučenou bolestí. Obě ruce má podél těla svěšené a zatnuté v pěst. Počkat! Jedna ruka je jiná. Na konečcích prstů má místo nehtů dlouhé a ostré drápy. A její jemná lidská kůže se mění v rudé a tvrdé šupiny, které se táhnou dál od zápěstí, lokte až k paži. Z úst jí vyjde nebezpečné zavrčení.
Ještě chvíli mě takhle pozoruje. Nakonec se jí tvář zjemní. Oči už jsou zase hnědé a ruka opět lidská. Nehnutě stojí naproti mně s vyděšeným výrazem ve tváři. Koukne se na mě a pak na sebe. Do očí se jí nahrnou slzy. Na ruce, která se jí změnila má prsty a nehty od krve a já nechápu jak je to možné. Dojde mi to tehdy, když se kouknu na svou hruď. Triko, ve kterém spím, je potřísněné krví a až teď si všimnu, že se mi přes hruď táhnou tři docela hluboké šrámy.
"Já… promiňte," hlesne tiše.
Než však stačím cokoliv říct, posbírá si své věci a zmizí z bytu pryč. Knihu však nechá na zemi bez povšimnutí. Víc než kniha mě teď, ale zajímá, co se to stalo. Co se to dělo s ní?

Tabitha
Z bytu ven vyběhnu tak jak jsem. V kalhotkách a podprsence. Do očí se mi tlačí slzy. Běžím rychle přes malou zahradu až na ulici, kde čeká Chris. Rychle nasednu, a když za sebou zavřu dveře, rozpláču se.
"Tabi co se děje a proč jsi skoro nahá?" zeptá se mě starostlivě.
"Jsem taková kráva, bože… všechno jsem podělala, všechno," pláču dál.
Chris mě pohladí po ruce a pak se zarazí, když uvidí krev.
"Jsi zraněná?"
"Ne nejsem, to není moje krev," řeknu tiše.
"Když není tvoje tak čí?" koukne na mě vyděšeně.
"Rogerse, já… nechtíc jsem mu ublížila," mám hlavu skloněnou, nedokážu se na něj teď podívat.
"Cože? Jak ublížila? Co jsi udělala? A ještě jsi mi neodpověděla, proč jsi jen ve spodním prádle?"
Povzdechnu si. Zřejmě mi nezbývá než mu říct co se tam stalo.
"Vešla jsem do bytu a zamířila si to přímo ke knihovně. Nejdřív jsem jí nemohla najít, ale pak jsem objevila tajnou zásuvku a knihu dostala ven, jenže mi mezitím spadla baterka. Nic se nedělo a tak jsem tiše šla pryč, ale najednou se z druhého pokoje vyřítil Rogers a chytil mě, nechtěl mě pustit, byl silnější. Snažila jsem se bránit, ale on mě pak dotáhl do ložnice a hodil na postel," odmlčím se na chvíli a naberu dech.
"A dál?" pobídne mě Chris i když asi tuší co se dělo.
"Nalehl na mě a začal mě líbat, pak mi strhl tílko a začal mi rozepínat kalhoty. Smál se a říkal tomu hra. Snažila jsem se bránit, ale on byl silnější a pak….,"
"A pak?"
"Zase jsem měla ten pocit jako před proměnou, strašně mě naštval a asi se to nějak ve mně odrazilo. Najednou ležel na druhé straně pokoje a na hrudi měl pár krvavých šrámů. Co se stalo, mi došlo až, když jsem stála nad ním a on mě vyděšeně pozoroval," otřu si slzy a kouknu na Chrise, který mě bedlivě poslouchá.
"Ty ses proměnila?" šeptne.
"Částečně jen ruka, tu ránu jsem mu udělala svými drápy a on to všechno viděl. I to jak jsem se změnila zase zpět. V tu chvíli mi to všechno došlo a utekla jsem pryč… bez knihy. Chrisi já to nechtěla, ale nemohla jsem to nijak ovlivnit, neumím to ovládat… já… já nevím, co mám dělat," zase se rozpláču.
Povzdechne si, ale pak mě pevně obejme.
"Teď ti vážně nedokážu říct, co budeme dělat, protože to nevím."
"Bojím se," vzlyknu.
"Neboj, to nějak zvládneme. Musíme," řekne rozhodně a víc mě k sobě přivine.

Chris
Tabithu zavezu domů, chvíli u ní zůstanu, než zaspí. A pak se sám odeberu domů. Jsem nervózní a nevím, co mám dělat. Když dorazím domů, ihned si sednu v obýváku a složím hlavu do dlaní.
"Děje se něco?" vyruší mě dědův hlas.
"Tabithu někdo viděl, když se proměnila," povzdechnu si.
Děda si zatím sedne vedle mě a chvíli mlčí.
"Jak se to stalo?"
V rychlosti mu vylíčím, co mi řekla, on mě v tichosti poslouchá, aniž by mě jedinkrát přerušil. Občas sice něco zabručí nebo se chytí za vousy, ale neřekne ani slovo. Když domluvím, vstane a oběma nám nalije sklenku whisky. Podá mi jí a zase se posadí.
"Co teď chcete dělat?" promluví po chvíli.
"To kdybych věděl, Tab je z toho hodně rozrušená. Ona to vážně nedokáže ovládat a já se bojím, že jí to nedokážu naučit, já nejsem jako ty, dědo, ty bys to zvládl mnohem líp," napiju se ze své sklenky.
"Ale to jsou jen hlouposti, každý muž v naší rodině to má v krvi a ty budeš skvělý ochránce," přátelsky mě plácne po zádech.
"Možná máš pravdu, ale i tak. Ona je jiná. Jiná než ostatní, o kterých jsi mi vyprávěl. Navíc už o ní ví i lovci a teď i ten nadržený idiot," zavrčím nazlobeně.
"S lovci to je běh na dlouhou trať, pokud se naučí vše co má, porazí je, jen s tím profesorem to budete muset nějak vyřešit, jestli to prozradí, je to dost velký problém, nejen pro ni, ale i pro nás," na chvíli se odmlčí.
"Víš Chrisi, jsou věci, které lidi nikdy nepřijmou. Jsou naučení věřit tomu, co vidí. Draci jsou pro ně jen pohádkové bytosti, které zabíjel princ, aby zachránil svou drahou. Neumíš si ani představit, co by se nastalo, kdyby se ukázalo, že to v co věřili je úplně jinak. Nastal by strašný zmatek. Všichni by se podezírali navzájem a nakonec by se začali zabíjet jen pro pocit, že například jejich soused je "drak". A to co by udělali lidem, kteří v sobě mají vážně dračí gen. O tom pomlčím," povzdechne si.
"Co by udělali?" zeptám se zvědavě.
"Věznili by je a mučili velmi krutými způsoby, jen proto, aby jim prozradili, jak to udělali, že jsou tým, kým jsou. A pak, až by se jim podařilo úplně je zlomit, udělali by z nich kruté stvůry, které by pro ně zabíjely a plnili jejich rozkazy, v nejhorším případě by jejich kruté mučení nepřežili," dodá děda a smutně skloní hlavu.
"Jak tohle víš?"
"Můj otec to zažil, když byl malý, tehdy byl jeho otec ochráncem a lidi zjistili, že Dračí lidé existují, nastalo doslova peklo. Nikdy nezapomenu na to, co mi říkal, že těm chudákům prováděli a co se z některých nakonec stalo."
"A jak to nakonec skončilo? Vždyť by se o tom přece mluvilo ne?"
"Ano, mluvilo, ale když zabili posledního Dračího potomka, nastal zase klid. Po pár letech se na to všechno zapomnělo. Takže si představ co se asi dělo kdysi a jak by to vypadalo v dnešní době. S dnešními vymoženostmi, nastala by další válka, větší a mnohem krutější, proto vám radím, abyste to s tím profesůrkem vyřešili co nejdřív," řekne děda, dopije svou whisky a vstane k odchodu.
"Ale já nevím jak," povzdechnu si.
"Na to přijdeš, věřím ti," usměje se a zmizí.
Chvíli si hraju se sklenkou, koukám na ten zlatavý mok v ní a přemýšlím nad tím, co mi právě řekl. Nakonec ho do sebe hodím a pomalu jdu do postele.

Paul
Ráno se probudím ve své posteli. Zdál se mi divný sen. Zdálo se mi, že ta malá rudovlasá divoška se ke mně vloupala a chtěla mi ukrást můj poklad, ale já jí chytil a chtěl jsem si s ní užít, jenže ona se najednou proměnila a ostrými drápy mě poškrábala na hrudi.
Ještě chvíli nad tím přemýšlím a pak si rukou projedu po hrudi. V šoku vyskočím z postele jako střela a rychle běžím do koupelny k zrcadlu. Můj pohled padne na tři docela hluboké šrámy, které vedou přes hruď.
"To snad…to snad není možné. To nebyl sen, ta mrcha to vážně udělala," stále koukám na svůj odraz.
Rány si opatrně vyčistím, dám si na něj gázu a obmotám obvazem. Hodím na sebe tmavé kalhoty a košili. Vezmu tašku a vyrazím do školy.
Jindy bych se na všechny okolo usmíval, ale teď? Zamyšleně kráčím chodbou a stále nemůžu přijít na to, co se to stalo.
"Paule počkej," volá na mě můj milý bratr.
"No co je," odseknu mu.
"Chci se jen zeptat, jak dopadlo tvé setkání s Torresovou?" zeptá se mě, když mě doběhne.
"Víš, jak dopadlo? Úžasně, teda to bylo ze začátku," zavrčím.
"Stalo se něco?"
"Ne nic, nestarej se," odseknu mu a dál pokračuji.
Pak se zastavím a zamyslím se.
"Vlastně jo stalo," otočím se opět k Rickovi, který na mě stále zírá a nechápe.
"Ta malá kočička si jen hraje na stydlivou a hodnou holčičku, ve skutečnosti je úplně jiná," ušklíbnu se a založím si ruce na prsou. "Au," syknu bolestí.
"Já nějak nechápu, co myslíš," řekne Rick.
"Tak ti to řeknu. Ta malá mrcha se ke…," dál už neřeknu nic, protože nás vyruší jeden z našich studentů.
"Můžu s vámi mluvit, pane profesore," koukne na mě.
"O čem?" kouknu na něj.
"O tom bych chtěl s vámi mluvit o samotě."
"Hele já jdu, řekneš mi to pak," pozdraví mě Rick a odejde na svou hodinu.
Já se otočím zpět ke mladíkovi.
"Tak pojďte za mnou," pousměju se.
Oba vyrazíme ke mně do kabinetu. Zavřu za ním dveře a posadím se za svůj stůl.
"Tak co je tak tajné a důležité, že semnou musíš mluvit o samotě," nasadím svůj úsměv.
"Tabitha Torresová," řekne tiše.

Chris
Profesor Rogers chvíli mlčí.
"Proč o ní?" řekne po chvíli.
"Protože se něco stalo," dodám a koukám na jeho reakci.
"Nevím, o čem to mluvíš," odsekne, vstane a popojde k oknu.
"Moc dobře víte, o čem mluvím, jde o včerejší noc a to co se stalo u vás doma."
"Cože? Jak sakra můžeš vědět co…. Aha ta malá mrcha se ti svěřila," ušklíbne se na mě.
"Není to žádná malá mrcha," zavrčím.
"Je to malá mrcha, vloupala se ke mně a chtěla mi vzít něco, co jí nepatří."
"To vám to nepatří, ona na to má plné právo," zvýším hlas.
"O čem to sakra mluvíš, jak ona má na to plné právo," otočí se na mě, ruce za zády.
"Tohle vám vysvětlovat nemusím, přišel jsem jen proto, že vás chci varovat, to co jste včera viděl, byste si měl nechat pro sebe. V zájmu vlastního bezpečí," řeknu a otočím se k odchodu.
"Vyhrožuješ mi?" popojde ke mně blíž.
"Ne to není výhružka, jen… berte to jako přátelskou radu, vy nevíte, o co jde, a nechtějte vědět, co byste způsobil tím, že byste si pustil pusu na špacír," řeknu a kouknu na něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sima Sima | E-mail | Web | 6. června 2014 v 17:22 | Reagovat

kurnik začala som túto poviedku čítať, ale potom som neviem klvôli čomu prestala, takže musím si dobehnúť všetky predchádzajúce kapitoly, aby som bola v obraze :D :D

2 fanfictionstories-tvd-to fanfictionstories-tvd-to | 6. června 2014 v 17:24 | Reagovat

[1]:no tak snad tě nijak nezklamu a budou se líbit i ty předešlé části :)

3 Sima Sima | E-mail | Web | 6. června 2014 v 22:13 | Reagovat

[2]: už viem prečo som prestala :D :D som to začala čítať ale potom som nastúpila do novej roboty a nebolo času :D ale už je takže idem čítať pravidelne :D

4 Juliette Juliette | Web | 6. června 2014 v 22:14 | Reagovat

Krásný, tak přeci jenom to dopadlo dobře :) nevím proč, ale strašně se mi líbila ta část s Chrisem a jeho dědou :) je to moc pěkně vymyšlené...věřím, že kdyby se to stalo v dnešní době...opravdu by to dopadlo katastrofálně...moc se těším na další díl, ta povídka se mi začíná líbit čím dál víc :)

5 Wendy Wendy | 7. července 2014 v 17:19 | Reagovat

Je to absolútne úžasné. Neviem kde na tie nápady chodíš, ale je to super :-D neviem sa dočkať ďalšej časti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama