The Immortal Passion - 6. část

8. června 2014 v 10:15 | Ellie |  The Immortal Passion
Téma: The Vampire Diaries
Postavy: Lara, Elijah, Klaus, Kol, Damon, Esther, Jocelyn, Scarlett, Olivia, další postavy z MF… ◄ ZDE
Páry: Lara/Elijah/Scarlett, Klaus/Jocelyn, Kol/Olivia
Anotace: Lara, mladá a krásná dívka jednoho dne potká na plese tajemného Elijaha. Oba dva to k sobě táhne jako dva magnety. Začnou si tedy užívat společné chvíle a více se sbližují. Jejich štěstí však nebude mít dlouhé trvání. Do všeho se vloží nejen Esther, která má s dívkou své vlastní plány, ale i Klaus, který začne žárlit na bratrovo štěstí. S pomocí své čarodějky se je snaží rozdělít, ale marně. I když Lara vypadá jako křehká dívka, jen tak se nedá. A tak tedy Klaus přistoupí k jinému plánu. Ke Klausovi se přidá i upírka Scarlett, která si začně na Elijaha dělát nárok. Lara a Scar svedou boj, kde vítěz je však jasný. Ale co se zdá jako naprostý konec, je jen začátkem dlouhé a ztrastiplné cesty za krutou pomstou a hlavně, za pravou láskou plnou vášně.
Poznámka: Elijah zuří. Je velmi naštvaný na Klause, za to co udělal. Kol v baru potká Olívii.



Kapitola šestá

Naštvaný Elijah


Elijah
Tohle Klaus podělal. Zlostí to ve mně vřelo. Odnášel jsem zesláblou Laru do svého pokoje. Oči měla zavřené. Bál jsem se, že je mrtvá. Klaus s Jocelyn ihned někam zmizeli, jak jinak. Měl jsem na něj strašnou zlost. Došel jsem do pokoje a opatrně jí položil na postel. Zachvěla se a trochu pootevřela oči.
"Elijahu…," šeptla tiše.
"Nemluv prosím, jsi až moc slabá. Hned to napravím," řekl jsem ji.
V tu chvíli se mi prodloužily horní špičáky. Jemně jsem si jimi prokousl zápěstí. Ihned se objevil malý pramen krve. Lara se celá ještě více roztřásla, když spatřila, jak vypadám.
"Neboj se mě prosím, já ti neublížím," řekl jsem a má tvář už zase vypadala normálně.
Rychle jsem jí ke rtům přiložil své zápěstí.
"Prosím napij se. Bude ti zase dobře," prosil jsem ji, ale ona se z posledních sil bránila.
Nakonec to vzdala a přitiskla svá ústa k ráně. Trochu se napila, ale hned se zase odvrátila. Nedivil jsem se jí. Pro ni byla krev jen hnusná červená tekutina s železitou chutí. Rány na mém zápěstí se zahojily a stejně tak i na jejím krku. Stále byla velmi slabá a ten vyděšený výraz v její tváři taky nezmizel.
"Jdi ode mě pryč," zašeptala a po tváři se jí kutálely slzy.
"Neublížím ti, lásko," řekl jsem a chtěl jí políbit.
Odtáhla se co nejdál ode mě a přitáhla k sobě nohy, celá se třásla. Sakra, tohle se nemělo stát. Ne takhle. Musel jsem něco udělat. Stále jí tekly slzy, bála se mě. Utekla by, kdyby mohla, ale neměla žádnou sílu ani pořádně vstát.
"Prosím neplakej. Já ti vážně neublížím."
"Jsi stejný jako on," plakala.
Povzdechl jsem si, sedl jsem si k ní blíž a úpěnlivě se jí zadíval do očí.
"Neviděla jsi mě jako upíra a ani mého bratra. Nekousl tě. Nikdo ti nic neudělal. U večeře se ti udělalo špatně a já tě zanesl do svého pokoje. Tam jsi usnula únavou," řekl jsem a stále se jí díval přímo do očí.
Jen jsem to dořekl, přikývla, poslušně zopakovala vše, co jsem řekl, a uklidnila se. Zavřela oči a po chvíli únavou usnula. Sedl jsem si pohodlně na postel a přivinul si jí do náruče. Pevně mě objala a svou hlavu si položila na mou hruď. Objal jsem jí tak pevně, jak jen to šlo, ale abych jí nerozmačkal, chtěl jsem, aby se cítila v bezpečí. Spala jako nemluvně. A to bylo dobře. Musela nabrat znovu všechny síly. Dal jsem jí polibek do vlasů a díval se, jak sladce spí. Za tohle mi můj bratr zaplatí, jen tak mu to neprojde. Bude litovat, že se jí vůbec dotkl. Lara tiše spala a já ji hlídal. Od teď už nezůstane sama. Nesmí. Byla moje všechno. Ona byla můj život.

Lara
Probudila jsem se v jeho náručí. Ještě spal a klidně oddychoval. Nechtěla jsem ho budit, tak jsem se přivinula do jeho náruče ještě víc a jen tak zavřela oči.
"Dobré ráno sluníčko," řekl po chvíli.
"Dobré ráno miláčku," odpověděla jsem a políbila ho.
To se mu líbilo. Z něžných polibků se staly rázem vášnivé. Nezapomněli jsme do hry zapojit i naše jazyky. Vím, že by tohle nakonec nezůstalo jen u líbání, ale Elijah se po chvíli odtáhl, pohladil mě po vlasech a pak vstal.
"Bude asi nejlepší, když tě odvezu domů," pronesl a podíval se z okna.
Stále jsem ještě ležela v posteli a nechápala jsem, co se najednou stalo.
"To můžeš i později přece. Teď pojď ke mně, prosím," žadonila jsem jako malé dítě.
"Rád bych, ani nevíš jak moc, ale necháme to na jindy. Mám ještě nějakou práci," podotkl.
Převlékl si košili a čekal, až vstanu. Mě nezbývalo nic jiného, než to udělat. Vzala jsem si své věci, obula si boty a šli jsme dolů. Procházeli jsme halou, čekala jsem, že se někde potkáme s Klausem nebo Kolem, ale nikde nebyla ani noha.
"A kde jsou tví bratři? Ráda bych se s nimi rozloučila," řekla jsem tiše.
Elijah se na mě podíval, ale pak dál pokračoval v cestě k autu.
"Asi nejsou doma… Tím líp," dodal.
Nechápala jsem, co tím myslel, ale jen jsem mávla rukou, nastoupila do auta a spolu jsme vyrazili ke mně domů. Jeli jsme mým autem. Elijah ho zaparkoval u domu, rozloučil se semnou a odešel. Já zamířila ke dveřím. Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale když jsem se otočila, byl pryč. Vešla jsem do domu a hned jsem napsala Oli, aby přišla. Než jsem došla do svého pokoje, zazvonil zvonek. Věděla jsem, že je to ona.
"Jsi rychlá. To jsi celou cestu utíkala?" zeptala jsem se, když došla ke mně nahoru.
"Ne, byla jsem kousek odsud, takže jsem tu docela rychle," odpověděla kamarádka.
Zvědavě na mě koukala. Chtěla jsem jí to všechno říct, ale popravdě jsem nevěděla co. Teda, kde začít. Sedla jsem si vedle ní na postel a chystala se něco říct, ona však byla rychlejší.
"Zlato co jsi dělala? Máš na krku zaschlou krev a na šatech taky," řekla a ukázala na místo, kde se nacházely zaschlé kapky krve.
"Já nevím. Nevím, od čeho to je. Asi jsem se někde škrábla."
"Hmm divné, nemáš na krku žádné škrábance," divila se Olivie.
"Tak pak nevím, od čeho to může být," dodala jsem a dál tomu nevěnovala pozornost.
"A to si toho ani Elijah nevšimnul?" zeptala se me znova.
"A čeho by si měl prosímtě všimnout. Nic nemám, žádné škrábance, prostě nic. Ty toho naděláš," podotkla jsem a podívala se na kamarádku.
Výraz v její tváři však mluvil za vše. Stále jí to vrtalo hlavou. Olivie je už hold taková. Když si něco vezme do hlavy, jen tak jí to nepustí. A to znamená, že se v tom bude vrtat dál.
"Oli prosím, nech to plavat. Kdoví, třeba to ani není krev. Třeba se jen včera rozlilo víno a nějaké kapky na mě prostě jen dopadly," usmála jsem.
"Fajn, ale i tak je to divné, že si toho ani Elijah nevšimnul."
"Bože už zase… Tak si toho prostě nevšimnul, vždyť ani já ne. Kdybys mi nic neřekla, tak bych o tom ani nevěděla. Co ti zase přeskočilo přes nos. Vstala jsi snad z postele špatnou nohou? Nebo co se děje? Proč jsi taková?" vyjela jsem mírně, už mě tím vážně začínala štvát.
"Tak promiň, že se o tebe bojím," řekla rozčíleně.
"Bojíš? A proč? Vždyť jsi věděla, že jsem s Elijahem a že jsem v bezpečí," odpověděla jsem už klidnějším hlasem.
"Hmm…," vyhrkla ze sebe. "Jak myslíš."
"Co je? Ten pohled poznám. Co jsi zase udělala?" vstala jsem a založila si ruce v bok.
"Nic, co by bylo. I tak se raději zeptám Bonnie, myslím, že je zná."
"Oli už dost, nepotřebuju, abys o něm vyzdívala od jiných, když se tak strašně bojíš, tak si za ním zajdi a zeptej se ho, na co chceš, ale přestaň takhle vyzvídat od jiných za jeho zády," koukla jsem na ni.
"Ale já to myslím dobře, co když je to nějaký psychopat nebo tak, chci tě jen chránit, jsi moje nejlepší kamarádka, moje sestra."
"Já vím, ale i tak. Nech toho, já pak nechci před ním vypadat jako nějaká husa, která si přes kámošky zjišťuje o něm informace, já pokud chci, tak se ho normálně zeptám a on mi to řekne, nic mi netají," svlékala jsem si šaty.
"No jak myslíš, nechám to být, ale i tak si myslím, že by sis aspoň s Bonnie měla promluvit, když jsem jí řekla, s kým jsi netvářila se nějak zvlášť nadšeně," dodala Oli.
"Říkám to naposled, nech toho nebo mě vážně naštveš," otočila jsem se na ni a zamračila se.
Olivie se postavila a povzdechla si.
"Dobře, už mlčím, už toho nechám," povzdechla si. "Hele já běžím, musím ještě domů, sejdeme se pak?"
"Uvidím, dám ti ještě vědět."
"Dobře, tak zatím a nezlob se prosím," řekla tiše a následně odešla.
Sedla jsem si na postel. Nevěděla jsem co dělat. Mám Olívii moc ráda. Ale copak tohle se dělá? Chápu má o mě strach, ale tohle ne. Vyzvídat informace o Elijahovi od známých. To vážně nemusím. On je naprosto dokonalý, pravý gentleman. Takových je už málo. Chjo. Co se to s Olívií zase děje, ty její vrtochy. Nejdřív mi řekla, že je skvělý a že nám to spolu sluší a pak z ní vylezlo tohle. Nechápala jsem to. Vstala jsem, svlékla si zbytek oblečení a zamířila do sprchy. V teplé sprše jsem na chvíli zapomněla na všechno. Pak jsem vylezla, rychle se usušila a oblékla si pohodlné věci. Vzala si knihu a lehla si do postele. Stejně jsem spíš myslela na něj než na knihu. Kéž by tu byl teď semnou. Objal mě a políbil. Kéž bych mohla opět cítit jeho vůni. Vychutnat si jeho přítomnost. Dívat se do jeho překrásných očí. Nakonec jsem se dala raději do čtení. Jenže na mě přišla únava a já se odevzdaně vrátila do říše snů.

Elijah
Lara byla v pořádku doma a já se nervózně procházel po salónu. Čekal jsem až se vráti Klaus. Měl jsem na něj stále zlost za to, co včera udělal. Mohl jí přece zabít. Procházel jsem se jako lev v kleci, když se nakonec otevřely dveře a objevil se bratr a spolu s ním i jeho čarodějka. UR jsem se přesunul k němu a vší silou ho přitlačil ke zdi.
"Co to děláš?" křičela na mě vyděšená Jocelyn.
"Nepleť se do toho a vypadni nahoru," zavrčel jsem na ni.
"Ale…," namítla.
"VYPADNI A HNED!" řval jsem jako smyslu zbavený.
Stále jsem držel Klause pod krkem a měl jsem obrovskou chuť ho v tu chvíli zabít.
"Mě zabít nemůžeš milý bratříčku," smál se mi Klaus.
"To je mi jedno. Jednou se mi to podaří," křičel jsem na něj a stále ho pevně držel.
"Pusť mě nebo si ještě ublížíš," Klaus se mi vytrhl ze sevření a popošel si nalít Bourbon.
"Chci vědět proč?" vřelo to ve mně, vzal jsem mu láhev z ruky a hodil jí o stěnu.
"Co to sakra děláš?… Fajn. Chceš vědět proč. Byla prostě k sežrání a vůbec proč bys měl mít štěstí jen ty," pronesl klidně Klaus.
"To chceš jako říct, že mi jí závidíš?" zeptal jsem se trochu překvapeně.
"Závidím? Hm, víš, že ti ani nevím? Vypadala tak sladce, nemohl jsem si pomoct," smál mi.
Přistoupil jsem k němu blíž a jednu mu vrazil. Prostě jen tak. Nečekal to, zapotácel se trochu dozadu a chytil se za tvář.
"Co to sakra…?"
"Nic. Tohle jsem měl udělat už dávno, ulevilo se mi," řekl jsem.
"Změnil ses Elijahu, nebo mám říct, že tě změnila ona. Vždy jsi stál při mně a teď? Kde je naše Vždy a Navždy?" zeptal se mě najednou.
"To stále platí, ale nebudu pořád podporovat to, co děláš. Všem jen ubližuješ. Zabíjíš nevinné lidi a proč? Pro moc? Nezměnil jsem se. Jsem to stále já. Jen s tím rozdílem, že jsem si našel někoho, koho miluju nadevše. A to je to, co ty neznáš a asi nikdy ani nepoznáš," pronesl jsem a sedl si ke krbu.
Klaus tam jen tak stál, pak se na mě podíval a pousmál.
"Já můžu mít, co budu chtít. Klidně i tu tvou holubičku."
"Laru nech na pokoji, rozumíš?! Jinak příště zapomenu, že jsi můj bratr," zavrčel jsem.
Klaus si otevřel novou láhev Bourbonu, nalil si a vypil. Pak se na mě opět podíval a dal se k odchodu. Předtím se ještě zastavil.
"Ta malá mrcha teprve pozná, kdo je Klaus Mikaelson!" pak zmizel ve svém pokoji.
Stiskl jsem pevněji sklenku a rozdrtil jí v ruce, musel jsem se uklidnit, jinak bych ho už vážně asi přizabil. Na Laru mi ani nesáhne, jinak pozná i mou temnou stránku.

Olivie
Hned jak jsem se odcházela od Lary, jsem napsala Bonnie, abychom se sešli v baru. Došla jsem na místo a posadila se ke stolu. Bonnie mi odepsala, že se chvíli zdrží, ale že jí mám počkat. Objednala jsem si nealkoholický koktejl a čekala. Hrála jsem si se slámkou, když se vedle mě někdo posadil.
"Dost, že jdeš Bonnie, musíme si promluvit," řekla jsem rychle, aniž jsem zvedla hlavu.
"Asi tě zklamu, Bonnie vážně nejsem," mrknul na mě neznámý mladík, ihned jsem na něj pohlédla a poznala jsem v něm toho slaďouše z minula.
"Jsem Kol. A jaké je tvoje jméno?" znova se sladce usmál.
"Já jsem Olivie," trochu jsem se začervenala.
"Sladké jméno, stejně jako ty," mrknul a já zase cítila jak mi do tváře stoupa červeň.
"Děkuji, to mi ještě nikdo nikdy neřekl," napila jsem se a koukla na něj.
"Tak to jsem rád, že jsem první. Můžu tě na něco pozvat?"
"Ještě mám, ale i tak děkuji."
"A copak tak krásná holka jako ty dělá v baru sama," zeptal se zvědavě.
"Čekám tady na kamarádku, potřebuji si s ní o něčem promluvit," odpověděla jsem. "Ale to čekání se docela vyplácí."
"Až tak jo? No to se mi líbí," usmál se a napil se.
Usmála jsem se sladce a dopila svůj koktejl. Kol se na mě usmála a objednal mi to samé.
"Teď tě aspoň můžu pozvat," zasmál se.
"To ano a jakto, že tak sladký kluk jako ty je v baru sám?"
"No bratři nemají čas," pokrčil ramena. "A holku nemám."
"To se divím, když kouknu kolem, tak na tebe každá kouká a nejraději by po tobě skočila," usmála jsem se sladce a napila se.
"Už jsem si na to zvyknul, ale já teď mám oči jen pro jednu kočičku," znova mrknul a šibalsky se usmál.
"Vážně? A kdopak to je?"
Než však stačil něco říct, objevila se Bonnie a hned se na něj zamračila.
"Hele Mikaelsone vypadni a nech jí být, ona není žádna z těch tvých lehkých dívek," založila si ruce v bok.
Nechápala jsem, o čem to mluví, koukla jsem na něj, zamračil se a vstal.
"Ale Bennetovic čarodějka, to jsem si mohl myslet, že zase budeš mít problém, ale fajn už jdu," vzal si svou sklenku a ještě na mě kouknul. "My dva se ještě uvidíme," mrknul a odešel.
"Na něho by sis měla dát pozor, je to děvkař. Poplete ti hlavu, dostane tě do postele a pak tě odkopne a navíc pokud to nevíš, je to mladší bratr Elijaha…a to není všechno," řekla a posadila se ke mně.
Zaraženě jsem na ní koukala a vstřebávala všechny věci, co mi právě řekla. Ten sladký a sexy Kol, který byl tak milý a úžasný, že je děvkař? To přece nemohla být pravda. Koukla jsem na ni a čekala, co z ní ještě vyleze.
"Co ještě?" zeptala jsem se
"Pamatuješ, jak jsem ti říkala o těch Původních?" jen jsem přikývla a ona pokračovala dál. "Kol je jeden z nich!"
Vyprskla jsem pití, které jsem zrovna pila a vyjeveně na ní koukla.
"To-to-to znamená, že Elijah je…," odmlčela jsem se.
"Že Elijah je taky, když jsou bratři. Lara chodí s Původním a neví o tom," dodala Bonnie.
"Tohle nedopadne dobře, ona přece o upírech nic neví. Bonnie, musíš mi pomoct, ti dva spolu nemůžou být, když to Lara zjistí, kdo ve skutečnosti ten její je, bude to pro ni těžké," povzdechla jsem si smutně.
"Já vím a neboj, něco vymyslíme," pousmála se a pak jsme obě dvě vymýšlely plán, který měl Laře pomoct vyhnout se zklamání z toho, kdyby zjistila pravdu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 8. června 2014 v 14:59 | Reagovat

Páči sa mi, ako si to prerobila a rozšírila. Kedy bude ďalšia časť?

2 Ellie Ellie | Web | 9. června 2014 v 17:52 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že se ti to líbí, taky si myslím, že to byl dobrý nápad, jinak další část by měla být tento týden, ale ještě nevím kdy...uvidím, jak to stihnu :)

3 Tew* Tew* | Web | 9. června 2014 v 18:47 | Reagovat

Naprosto skvělá kapitola, moc se těším na další. A velmi, velmi doufám, že bude co nejdřív. Jsem moc netrpělivá, vím no. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama