The Immortal Passion - 7. část

13. června 2014 v 22:03 | Ellie |  The Immortal Passion
Téma: The Vampire Diaries
Postavy: Lara, Elijah, Klaus, Kol, Damon, Esther, Jocelyn, Scarlett, Olivia, další postavy z MF… ◄ ZDE
Páry: Lara/Elijah/Scarlett, Klaus/Jocelyn, Kol/Olivia
Anotace: Lara, mladá a krásná dívka jednoho dne potká na plese tajemného Elijaha. Oba dva to k sobě táhne jako dva magnety. Začnou si tedy užívat společné chvíle a více se sbližují. Jejich štěstí však nebude mít dlouhé trvání. Do všeho se vloží nejen Esther, která má s dívkou své vlastní plány, ale i Klaus, který začne žárlit na bratrovo štěstí. S pomocí své čarodějky se je snaží rozdělít, ale marně. I když Lara vypadá jako křehká dívka, jen tak se nedá. A tak tedy Klaus přistoupí k jinému plánu. Ke Klausovi se přidá i upírka Scarlett, která si začně na Elijaha dělát nárok. Lara a Scar svedou boj, kde vítěz je však jasný. Ale co se zdá jako naprostý konec, je jen začátkem dlouhé a ztrastiplné cesty za krutou pomstou a hlavně, za pravou láskou plnou vášně.
Poznámka: Lara na nákupech potká Klause. Jaké bude jejich setkání?



Kapitola sedmá

"Nakupování" s Klausem



Chtěl jsem ještě mluvit se svým bratrem, tak jsem se odebral za ním do jeho pokoje. Otevřel jsem dveře, ale pokoj byl prázdný. Jen v otevřeném okně si vítr pohrával se závěsy. No mohl jsem tušit, že ten parchant, tam nebude jen tak nečinně sedět.
"A cos čekal, že tě tu bude čekat s otevřenou náručí?" ozval se ženský hlas za mnou.
Jocelyn. Ta mi tady chyběla.
"Nemám na tebe náladu," zavrčel jsem naštvaně a třískl dveřmi Klausova pokoje.
"Ani já na tebe. Proč se vy dva stále jen hádáte? To kvůli té holce?"
"Není to "ta holka", má jméno rozumíš! A vůbec co je ti do toho, svoje jsem ti už řekl. Kdybys nebyla Klausův "miláček", dávno tě pošlu k čertu. Nebo si myslíš, že nevím, že mu pomáháš ve všem. To jsi taková bezcitná? To ti nevadí, že ubližujete jiným?" rozkřikl jsem se plný zloby.
Jocelyn ke mně přistoupila blíž.
"Milý Elijahu, mě je fuk, jestli někomu ubližuju. A tady zůstanu, ať se ti to líbí nebo ne," vyjela na mě.
Jen jsem na ni zíral, neměl jsem chuť se s ní dál hádat. Byla Klausem posedlá, s tím já už nic neudělám.
"A mimochodem, vím, kde asi Klaus je a tobě se to líbit nebude," dodala s úsměvem a pomalu kráčela ke svému pokoji.
"Kde je?" zeptal jsem se rychle.
Poodešla ke dveřím, chytila za kliku a podívala se na mě.
"Neřeknu!" zasmála se a třískla dveřmi.
Rozběhl jsem se ke dveřím, chtěl jsem, aby mi řekla kde je, ale dveře nešly otevřít. Musela je držet kouzly. Pak mě to napadlo. Lara. Určitě šel za ní. Rychle jsem se rozeběhl jí najít dřív než on.

Lara
Už delší dobu jsem měla chuť nakupovat, a když jsem ráno otevřela oči, plán na dnešní den byl jasný. Nákupy. Rychle jsem na sebe něco hodila a zamířila do nejbližšího nákupního střediska. Procházela jsem kolem kavárny, když jsem si všimla známé tváře. U jednoho stolu seděl Klaus, Elijahův bratr a usmíval se na mě.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se, když jsem došla k němu blíž.
"Co by, přišel jsem na kávu a nějak jsem tušil, že potkám někoho známého," usmál se a nabídl mi, abych si k němu sedla a já to udělala. Klaus objednal kávu pro sebe i pro mě.
"Jsi tu sama?"
"Zatím ano, teda vlastně ano. Myslela jsem, že by semnou šla kamarádka, ale nějak jsme se nepohodly. Tak jsem si řekla, že se zajdu sama odreagovat."
"Takže sama," zasmál se.
"A kde je tvůj bratr?" zeptala jsem se po chvíli.
"Elijah? Jak to mám vědět, já ho nehlídám."
"Vy dva jste se pohádali?"
"Říkejme tomu malá rodinná výměna názorů," usmál se a upil své kávy, kterou nám mezitím už stihli přinést.
"Aha, tak snad se to brzy vyřeší."
"Neboj, to bude hodně brzy," řekl tak tiše, že jsem ho skoro ani neslyšela.
Chvíli jsme tu jen tak seděli, bavili se o nedůležitých věcech a popíjeli kávu.
"Děkuji za milou společnost, ale už půjdu. Ráda bych se ještě koukla do nějakých butiků," řekla jsem po nějaké chvíli.
"Fajn, rád půjdu s tebou. Třeba se ti bude hodit pomoc," poznamenal a šibalský se usmál.
Jen jsem přikývla. Klaus vstal jako první a šel zaplatit. Já ho zatím čekala pře kavárnou.
"Tak můžeme jít," pronesl, když se po chvíli objevil po mém boku.
Procházeli jsme kolem výloh jednotlivých obchodů, když tu mě najednou Klaus chytil za ruku a táhl mě někde k nouzovému východu. Vešli jsme dovnitř. Přitiskl mě ke zdi a rukou zacpal ústa, abych nemohla křičet.
"Tak a teď mě poslouchej ty malá, mrcho, ty si sice nepamatuješ, co se ti tehdy stalo, ale my si to zopakujeme. Víš, mám chuť si s tebou trochu pohrát a naštvat tak mého milého bratra," řekl a hodil semnou o zeď na druhé straně chodby.
Pořádně jsem se praštila, a jakmile jsem dopadla na zem, ztratila jsem vědomí. Vlastně ani nevím, jak dlouho jsem byla mimo. Probrala jsem v kufru auta. Podle toho jak auto sebou drncalo, jsme někde jeli. Hlava mě neskutečně bolela. Chtěla jsem křičet, ale v puse jsem mela roubík a ruce pevně svázané za zády. Cítila jsem, jak se mi provaz zařezává do rukou. Po několika minutách auto zastavilo. Chvíli se nic nedělo, pak někdo otevřel kufr a dovnitř se dostalo světlo. Když jsem konečně zaostřila zrak, uviděla jsem usmívajícího se Klause. Vytáhl mě ven. Stáli jsme před zchátralou budovou, zřejmě nějakým skladištěm.
"Tak moje milá, teď si spolu užijeme pár úžasných chvil," řekl s úsměvem a tahal mě dovnitř.
Prošli jsme tmavou chodbou a mířili na její konec, kde se nacházely pootevřené dveře, strčil mě dovnitř a posadil na starou židli, ruce a nohy mi připoutal k ní. Chtěla jsem utéct, dostat se pryč, daleko od něj. Nevěděla jsem co se to děje, ani proč mě Klaus drží. Chtěla jsem křičet, ale ta ohavná věc v mé puse mi to nedovolila, a i kdybych jí neměla, pochybuju, že by mě někdo slyšel, tohle místo bylo opuštěné a určitě daleko od města. Klaus stál opodál opřený o dveře, ruce založené na prsou a usmíval se. Po chvíli popošel až ke mně a sundal mi roubík z úst, konečně jsem se pořádně nadechla.
"Připravená?" zeptal se mě a dál se usmíval.
"Na co?"
"No na co, přece si spolu trochu zpříjemníme chvíle ne. To víš, přece si tě bratříček nenechá jen pro sebe drahoušku," zazubil se a hřbetem ruky mě pohladil po tváři.
Ucukla jsem. Klaus si ke mně dřepl, chytil mou tvář do dlaní a upřeně se mi podíval do očí.
"Teď tě rozvážu, ale ty budeš dál poslušně sedět na židli," když to dořekl, rozvázal mi provaz.
Chtěla jsem se pohnout, zkusit se postavit, jenže to nešlo. Jako bych byla k té židli přilepená. Povzdechla jsem si a sklonila hlavu. Klaus stále naproti mně a usmíval se.
"Víš, jsi vážně moc krásná, je mi líto, že ti musím ublížit," šeptl a znova mě lehce pohladil po tváři.
"Tak to nedělej, prosím. Nikomu neřeknu, co se stalo, jen mě prosím pusť," žadonila jsem doufajíc, že ho snad přemluvím.
"Jsi vážně sladká, když prosíš o život. Hm… ještě si to rozmyslím, jestli tě nakonec nechám žít," pousmál se a lehce mě políbil na rty.
Po chvíli se jeho rty přemístily na můj krk. Cítila jsem jeho jemně polibky, ale pak se to změnilo, dál už byla jen příšerná bolest, jakoby mě něčím ostrým řízl přímo do krku. Klaus se odtáhl a já mu viděla do tváře. Oči měl podlité krví, kolem červené žilky, usmíval se na mě a z jeho špičáků mu stékala čerstvá krev. Moje krev.
"Bože," vyšlo ze mě.
Rychle jsem se chytila za krk.
"Co… jak… prosím, nech mě být," po tváři mi stékaly slzy, začínala jsem mít vážně strach.
"Hm nenechám… teď už vůbec ne," smál se a pak si otřel ústa.
Jeho tvář se pomalu vracela do normálu.
"Řekl jsem ti přece, že si spolu užijeme a tohle je jen začátek zlato," řekl a odešel.
Jen co se za ním zavřely dveře, rozplakala jsem se. Jednou rukou jsem si držela ránu. Nemohla jsem utéct a křičet bylo zbytečné. Ani nevím, jak dlouho jsem plakala, nakonec jsem usnula vyčerpáním. Probudil mě až šramot v místnosti. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se. Nebyl to sen, stále jsem seděla na tom samém místě, stále jsem krvácela z rány na krku a stále tam byl Klaus.
"Dost, že ses probudila, už jsem to chtěl udělat sám," zavrčel nervózně.
"Jak dlouho tady ještě musím být?" zeptala jsem se co nejtišeji.
"To záleží, jak dlouho mě budeš bavit," už se zase culil. "Mimochodem, mám pro tebe malé překvapení," dodal po chvíli a popošel ke dveřím.
"Elijah…" napadlo mě.
"Pche… ten, to určitě. Mí přátelé, řekl jsem jim, jak dobře chutnáš, a rádi by si tě na chvíli půjčili," dodal s úsměvem a otevřel dveře.
Dovnitř vstoupili dva mladíci. Oba mohli mít tak kolem 25 let. Hned mi došlo, že oba budou jako on.
"Tak krásko, teď tě tu s nimi na chvíli nechám. To víš, ať si užijí i jiní, ne jen můj milý bratříček," popošel ke mně a zase se mi díval přímo do očí. "Můžeš zase vstát, bránit se a klidně i křič, ať je to zajímavější," dořekl to a dal se na odchod, ještě se však otočil na ty dva.
"Vy dva, dělejte tak, ať zůstane živá," kouknul na ně, pak na mě a nakonec za námi zamknul dveře
Oba mladíci se na sebe podívali, no nakonec svůj zrak upřeli na mě. Teda spíše na mou ránu na krku. Nebezpečně se pousmáli a pomalými kroky se blížili ke mně. Už dávno jsem byla na nohou a pomalu jsem ustupovala dozadu. Jeden z nich se z ničeho nic objevil za mnou a pevně mě chytil za ruce. Cítila jsem jeho dech na svém krku. Druhý mladík se stále přibližoval zepředu. Tvář se mu děsivě změnila. Začala jsem se třást strachy. Snažila jsem se vymyslet nějaký plán, jak se z toho dostat, ale můj mozek mě vůbec neposlouchal. Chtěla jsem se tomu jednomu vymanit ze sevření, ale jeho stisk byl až příliš silný. Nakonec se mi zakousl do krku, na stejné místo jako Klaus. V tu chvíli se zakousl i ten druhý, jen na druhou stranu. Začala jsem mít mžitky před očima, moje tělo sláblo a ani jeden nehodlal jen tak přestat. Nechtěla jsem tam umřít. Sebrala jsem poslední zbytky své síly a jednoho z nich pořádně praštila do břicha. Nečekal to. Odtáhl se a zavrčel. Ten druhý mě taky pustil. Zapotácela jsem se, zakopla o židli a i s ní spadla na zem. Židle se rozpadla, a když jsem se trochu vzpamatovala, rychle jsem vzala dřevěnou nohu. A právě včas. Jeden z nich se na mě znova vrhnul. Jen tak tak jsem se rychle otočila a dřevenou nohu namířila přímo na něj, když po mě skočil, nabodl se přímo na kolík a zůstal nehybně ležet přímo na mě. Ten druhý ho ze mě naštvaně sundal a pevně mě chytil pod krkem.
"Tak ty takhle jo. No počkej, ty malá mrcho," zasyčel a hodil semnou o zeď.
Praštila jsem sebou pořádně a svezla se k zemi. Nemohla jsem popadnout dech. Mladík se jen pousmál a zamířil ke mně. Hlavou mi prolétlo, že je to asi moje poslední chvilka, určitě mě zabije. Byl už skoro u mě, když se prudce rozrazily dveře a v nich stál rozzuřený Klaus. Vrhl pohled na nehybné tělo upíra, pak na toho druhého a nakonec na mě. Nezmohla jsem se ani na jediné slovo. Ležela jsem na zemi zesláblá a celá od krve. Jediné co jsem ještě slyšela, než jsem ztratila vědomí, byl naštvaný Klausův hlas. Pak už mi všechno splývalo v jedno.
Když jsem se probrala, ležela jsem v autě na zadním sedadle. Klaus seděl vedle mě a zase se usmíval. Ihned jsem si na všechno vzpomněla. Rychle jsem si sáhla na krk, ale žádné rány už tam nebyly, dokonce mě už ani hlava nebolela, nic.
"Je dost, že jsi vzhůru. Vám lidem to tak strašně trvá," culil se idiot.
"Jdi pryč! Vypadni! Hned! Řeknu mu, co jsi zač a co jsi mi udělal," křičela jsem na něj skoro nepříčetně.
"To určitě. Nic mu neřekneš," dál se smál jakoby nic.
"Nezabráníš mi v tom," zavrčela jsem a chtěla vystoupit, ale on mě chytil za ruku.
"Ale zabráním. Nechám tě tohle všechno zapomenout, až přijde čas, tak si vzpomeneš, ale ještě předtím si tohle oblékni," řekl a položil vedle mě tašku s oblečením.
"No přece tě nepustím takhle zakrvácenou, tak šup, počkám tě u auta," cvrnknul mě do nosu a vystoupil.
Auto však nezapomněl zamknout a pečlivě mě zvenčí hlídal. Neměla jsem na vybranou a tak jsem se začala převlékat. Přece jenom jsem nemohla jít zpět v tom zakrváceném oblečení. Když jsem se dooblékala, chtěla jsem nějak otevřít dveře, ale dřív než jsem vůbec chytila za kliku, se samy otevřely a předemnou už zase stál on.
"Vidím, že jsi hotová," vzal mě za ruku a vytáhl z auta ven.
Přitlačil mě k autu a sám se přiblížil nebezpečně blízko. Na jeho tváři se objevil šibalský úsměv, lehce se ke mně naklonil a políbil.
"To máš na rozloučenou, abys neřekla, že jsem bezcitný," zašeptal.
"Už mě nech jít," bránila jsem se.
"Nechám, ale ještě něco udělám!"
"Co?" lekla jsem se, co má zase za lubem.
On mě však lehce vzal za bradu, tak abych se mu dívala přímo do očí.
"Potkali jsme se v obchoďáku, dali jsme si kávu a hezky si popovídali, když jsme se rozloučili, vrátila ses k autu a jela domu," řekl.
Zavřela jsem oči. Když jsem je zase otevřela, stála jsem sama v podzemních garážích u svého auta. Nasedla jsem rychle dovnitř a rozjela se domů.

Elijah
Hledal jsem jí snad všude. Nikde nebyla, dokonce ani u své kamarádky. Začínal jsem mít strach, že jí snad něco Klaus udělal. Rozhodl jsem se ještě jednou zajet k ní domů, třeba budu mít štěstí. Už když jsem viděl z dálky její auto u domu, moje srdce se zaradovalo.
Zastavil jsem a vystoupil. Lara seděla před domem na schodech a vypadala zmateně.
"Ahoj lásko, kde jsi byla, všude jsem hledal tě," posadil jsem se vedle ní a vzal jí za ruku.
"Na nákupech," řekla, aniž se na mě podívala.
"Zlato, jsi v pořádku?" vzal jsem jí za bradu a podíval se jí do očí.
Mírně se pousmála.
"Ano, proč bych neměla být."
"Já jen, že nevypadáš, že bys byla."
"Jsem jen unavená, bylo toho dneska moc, nákupy, káva s tvým bratrem…"
"S kým?" nevěřil jsem vlastním uším.
"No s tvým bratrem, Klausem," usmála se, vstala a vešla do domu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wer Wer | E-mail | Web | 13. června 2014 v 22:34 | Reagovat

A teraz bude Elijah hneď vedieť, že jej Klaus niečo urobil. Určite by som od Klausa nečakala len takú nevinnú kávičku :D Ale čo tým Klaus vlastne dosiahol, neviem. Som zvedavá či s tým bude ešte pokračovať a ako to vyrieši Elijah.

2 Ellie Ellie | Web | 13. června 2014 v 22:43 | Reagovat

[1]: On Klaus si s ní hraje, protože Elijahovi závidí a má i pocit, že ona mu bratra ukradla a tohle je jenom začátek neboj...on přitvrdí :D a Elijah no...ten za chvili bude mít jiné starosti :D

3 Molly Abedi Molly Abedi | E-mail | Web | 29. června 2014 v 19:45 | Reagovat

Nádhera :D , nemůžu se dočkat dalšího dílu :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama