Dark Angel - 3. kapitola

20. července 2014 v 20:39 | Ellie |  Dark Angel
Téma: Teen Wolf
Postavy: Mia, Gabriel, Anita, Stiles, Derek, Dr. Alan Deaton, Scott, Lydia...atd. ZDE
Páry: Stiles/Mia/Derek, Scott/Kira, Isaac/Allison
Anotace: Mia vypadá jako obyčejná dívka, ale není. Je to anděl, správně řečeno andělský bojovník. Křivým obviněním ze zrady, kterou nespáchala je jí udělen trest, pro anděly ten nejkrutější. Přijde o svá křídla a tím i o svou andělskou podstatu. Vyhnána z místa, které se stalo jejím domovem, se rozhodla najít jediného žijícího příbuzného a to nevlastního strýce Dr. Alana Deatona. Když dorazí do městečka Beacon Hills, snaží se aspoň trochu zapadnout, ale jde jí to těžce, když vlastně netuší, jak žít normální život a stále jí trápí myšlenka, že je vlastně obyčejná. S pomocí Lydie se pomalu začleňuje i do života studenta na střední škole a seznamuje se tak i s jejími přáteli. I přesto, že jí k sobě přijali, se Mia mezi nimi stále cítí cizí. Vše se změní až v době, kdy se kolem ní začnou motat jak Derek tak i Stiles a ona tak poprvé poznává i zákoutí lásky. Když už se zdá, že by snad mohla být opět šťastná a smířená se sebou, se ve městě objeví dva cizinci, kteří zosnovali plán na její zničení, a všechno se najednou zkomplikuje ještě víc.
Poznámka: Mia v lese potká tajemného mladíka. Kdo to bude? A co plánuje Scott?



Kapitola třetí

Cizinec v lese



Mia
Rychle vyšla ze školy a zamířila si to někde mimo dosah všech lidí. Všechen ten shon ve škole, plno nových tváří, prostě toho na ni bylo moc. Pěšky se vybrala k lesu. To bylo jediné místo, kde mohla být chvíli sama sebou. Procházela se lesní cestou. Různé emoce od strachu, hněvu až po bolest se v ní mísily, potřebovala to ze sebe nějak dostat. Sehnula se a ze země sebrala hrubou větev, napřáhla se a pořádně s ní praštila o kmen stromu. Pár třísek se rozlétlo kolem ní, pak praštila znova a pak zase. Všechno, co bylo uloženo hluboko v jejím nitru, se dralo na povrch. Nevnímala okolí, jen zlost, kterou ventilovala ven.
"Nechtěl bych být v kůži toho, kdo tě tak naštval," ozval se cizí mužský hlas kousek od ní, brunetka sebou prudce trhla.
Otočila se za hlasem a uviděla černovlasého mladíka v kožené bundě, stál opodál, ruce měl založené na prsou a zkoumavě si jí prohlížel.
"Nikdo mě nenaštval," odpověděla po chvíli, odhodila zbytek větve a poupravila si oblečení.
"Aha, takže sis prostě jen řekla, že zničíš půlku lesa," na tváři se mu mihnul náznak úsměvu.
"Tak nějak," dala si pramen vlasu za ucho a přehodila tašku přes rameno.
Nechtěla se moc vybavovat a odpovídat na blbé otázky a tak se dala na odchod.
"Ty jsi ta nová?" znova se ozval.
Zarazila se a zůstala stát.
"A to víš odkud, že jsem nová?" koukla na něj.
"Řeči se šíří rychle, zvlášť v tomhle městě," pousmál se a udělal pár kroků směrem k ní.
"No tak to pak nevím, proč se ještě ptáš, když všechno víš."
"Třeba proto, že to chci vědět přímo od tebe," zastavil se asi půl metru před ní. "Kdo jsi?"
"A kdo jsi ty? Pochybuju, že uvítací výbor," hlavu naklonila lehce na stranu.
"Ne to fakt nejsem," usmál se a ona tak spatřila jeho úsměv. "Stále jsi mi neodpověděla."
"To ani ty mě," nechtěla se vzdát jako první.
"Vytrvalá, to se musí nechat."
"No pokud jsi skončil, ráda bych šla," mrkla a znova se otočila na odchod, ale on jí chytil za ruku a znova otočil k sobě.
Byl tak blízko, cítila jeho vůni a měla pocit, že se jí brzy podlomí kolena.
"Pořád čekám na odpověď."
"To já taky, řekni první a možná se dočkáš i té ode mě," pousmála se lehce, snažila se myslet na něco jiného, než na jeho přítomnost, ze které byla trochu mimo.
Popravdě, takhle se necítila ještě nikdy. Ten pohled, jakým se na ni díval, znervózňovalo jí to.
"Jsem Derek," usmál se. "Takže teď jsi na řadě ty."
"Mia," koukala mu do očí. "Deatonova neteř, teda nevlastní," dodala a sklopila pohled.
"Zdržíš se tu dlouho?" vyzvídal dál.
"Jak se to vezme," odstoupila od něj kousek, musela nabrat dech a v jeho blízkosti, to moc dobře nešlo. "Je to můj jediný žijící člen rodiny, takže tady asi delší dobu pobudu."
"To mě mrzí," řekl a v jeho očích viděla náznak pochopení.
"To je v pořádku. Už asi vážně půjdu. Tak se měj, Dereku," rozloučila se a pomalu odcházela.
"Zase se uvidíme," stačil ještě zavolat.
Pousmála se. Cítila jeho pohled na sobě. Musela uznat, že vypadal dobře, vlastně to bylo slabé slovo, byl dokonalý. Ale musela se zbavit myšlenky na něj. Pro ni nic jako láska neexistovalo. Vlastně ani pořádně nevěděla, co to znamená. A rozhodně to teď nechtěla zjišťovat, její jediný problém byl ten, aby zapadla, aby dokázala žít normálně. Ostatní věci, pro ní teď neměly žáden význam a už vůbec se nechtěla rozptylovat někým, jako byl on.


Derek
Stál tam a pozoroval jí, jak odchází. Nemohl si pomoct, byla něčím zvláštní, ale nemohl si vysvětlit, co to bylo. Její oči. Její pohled. Dokázal z pohledu ostatních vyčíst různé emoce, ale u ní? Nic. A to ho mátlo. Počkal, kým mu nezmizela z dohledu a pak se vydal k sobě do starého domu. Jaké překvapení ho tam však čekalo. Známa a nerozlučná dvojka.
"Co tu zase chcete?" prošel kolem nich.
"No ty máš zase náladu," ozval se jako první Stiles, Derek se na něj zamračil.
"Nech si ty blbé řeči Stilinski," opřel se o stůl a založil si ruce na prsou.
"Hele nechte toho vy dva," vložil se do toho Scott. "Viděli jsme tě s tou novou, co ti řekla?"
"Co by, nic. Proč tě to tak zajímá."
"Protože jestli patří k Deatonovi, tak nebude jen tak obyčejná. Navíc v den, kdy přijela, jsem viděl něco zvláštního," prozradil mladý vlk a Hale zpozorněl.
"O čem to mluvíš?"
"O tom, že když přijela Deaton se začal chovat divně."
"Jak divně?" zeptal se Stiles.
"Byl jsem uvnitř, když jsme uslyšeli náraz. Oba jsme vyběhli ven. Autem vrazila do zdi, nevěděl jsem, o koho jde, ale soudíc podle Deatonova výrazu, on ano."
"A co je na tom divného?" nechápal Derek. "Je to jeho neteř, jasné, že jí poznal."
"To sice ano, ale to není všechno. Šli jsme jí pomoct, no docela mě překvapilo, v čem byla oblečená. Byla bosa, na sobě měla jen nějaký kus látky, který byl navíc skoro celý od krve, a to měla jen malý škrábanec na čele. Mluvila z cesty, pořád říkala něco o nějaké zradě, a že to nikdo nemá vědět. Pořád chtěla, aby jí něco slíbil, poté mě Deaton poslal domů s tím, že to zvládne sám. Celý ten její příjezd je podivný a nelíbí se mi to," vysvětlil.
"Navíc, u táty v práci jsem projel to její auto. Je kradené. Patří nějakému chlápkovi, ale už to jméno z ní divně. John Doe," dodal Stiles.
"Bože, vy jste vážně hlupáci, to vám nedošlo, že to jméno je vymyšlené?" zakroutil starší vlkodlak nad nimi hlavou.
"Jo došlo," ksichtil se Stiles.
"No očividně ne, když se tomu tak divíš," zavrčel. "Na druhou stranu, co když to nic není, jen série náhod."
"Náhody? V Beacon Hills? Nevěřím. Zvlášť ne potom, co se tady stalo," poznamenal Scott a oba mu museli dát za pravdu.
V tomhle městě se nikdy nestalo něco jen tak. Vždycky to mělo dohru. Ale na druhou stranu z ní Derek necítil nic… zlého. Třeba se jen Scott plete.
"A co teda navrhuješ?" čekal, co z něj vypadne.
"Budeme jí nenápadně sledovat. My ze Stilesem ve škole a ty mimo," řekl.
"Vypadám snad jako nějaká chůva?"
"Abych, řekl pravdu, tak ano," nezapomněl si Stiles rýpnout.
"Zklapni," vycenil Hale na něj zuby. "Tohle je blbost, přijde mi to utažené za vlasy."
"Možná ano, možná ne, ale jistota je jistota, je tu nová, určitě něco tají a já nehodlám čekat, až se zase někde objeví nějaká mrtvola," mračil se mladý Alfa.
"Fajn, pohlídám jí, ale nezaručuju, že za ní budu běhat pořád, mám taky svůj život."
"Pche," vyprskl smíchy Stiles a to už Derek vážně myslel, že ho praští.
"Bože vy dva jste jak malí," protočil očima Scott.
"Já nic nedělám," usmál se Stiles. "Jen mi to přišlo vtipné."
Na tohle starší vlkodlak už radši nereagoval. Scott se pousmál a pak se oba odebrali k východu.
"Nezapomeň, že jí máš hlídat," znova mu připomněl a Derek jen přikývnul.
Prohrábl si vlasy a zamyslel se. Sice se mu to zprvu zdálo jako blbost, teď však musel uznat, že hlídat jí zase nemusí být tak špatné. Lehce se pousmál a vydal se z domu zpátky do města. Na co čekat do rána.


Mia
V hlavě si stále promítala to lesní setkání. Pořád musela myslet na jeho oči, úsměv, vůni. Připadala si jako blázen. Potřebovala se nějak zaměstnat, aby ho vytěsnila z hlavy. Vešla do domu a zamířila do kuchyně. Z mrazáku vytáhla čokoládovou zmrzlinu, vzala ještě malou lžičku a odebrala se k sobě do pokoje. Mlsaní této dobroty a nějaký dobrý film, to bylo to, co právě teď potřebovala. Položila si zmrzlinu k posteli a přešla k velkým skleněným dveřím na terasu, otevřela a vyšla ven. Slunce už dávno zapadlo a hvězdy se pomaloučku vkrádaly na noční oblohu. Protáhla si ztuhlé svaly a s úsměvem znova zalezla do pokoje. Vzala si svou košilku a šla si dát sprchu. Když byla hotová, zabalila se do ručníku a posadila se na postel. Tělovým krémem si natřela celé tělo, převázala rány a oblékla si košilku. Vítr si jemně pohrával se závěsy a dovnitř proudil čerstvý vzduch. Nechala svítit jen lampičku u postele a vlezla si pod deku. Za sebe si nastlala plno polštářů a opřela se. Pustila TV a našla si nějaký film, vzala zmrzlinu a dál už jen relaxovala. Mlsala tu studenou pochutinu a zabrala se do děje. Ke konci se jí začaly klížit oči, snažila se je udržet otevřené, ale nakonec jí dohnala únava a Mia zaspala.


Derek
Sledoval jí od doby, co přišla z koupelny. Viděl, jak si krémuje své dokonalé tělo, jak si převazuje ty ošklivé rány na zádech i jak pojídá zmrzlinu a sleduje film. Seděl skryt ve stínu noci a čekal, až usne. Přemýšlel nad tím, co se jí asi stalo. Když nakonec usnula, odvážil se vejít do pokoje. Televize ještě hrála a tak ji vypnul, odložil kelímek od zmrzliny na noční stolek a trochu jí přikryl. Zhasnul lampičku a ještě chvíli jí pozoroval. Vypadala jako anděl, když spala. Na tváři se mu objevil nepatrný úsměv, nahnul se lehce k ní a jemně ji hřbetem ruky pohladil po tváři. Dál tiše oddychovala. Naposled jí věnoval pohled a pak stejně jak přišel, i zmizel zpátky do noci. Vracel se domů s myšlenkou na na ni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 20. července 2014 v 22:16 | Reagovat

Takže Derek, hej? :D Som zvedavá, čo sa medzi nimi dvoma bude odohrávať. Hoci isté veci mi prišli akési trocha urýchlené, nakoľko si nedokážem predstaviť Dereka, samotára, ako povie: Ešte sa uvidíme. To bolo trocha zvláštne a vyčarilo mi to taký ten priblblý úsmev na tvári.
Zároveň Scott a Stiles... už som ti vravela, ako milujem, keď píšeš Stilsa? :D :P Oni spolu nemali chybu. Všetkých troch dohromady zbožňujem,  pretože s nimi sa človek pri čítaní jednoducho nenudí.
Som zvedavá, na čo sa môžem tešiť nabudúce. :D

2 *Andy* *Andy* | Web | 21. července 2014 v 15:26 | Reagovat

Moc hezký, hrozně se mi to líbilo a těším se na další :)

3 Wer Wer | E-mail | Web | 21. července 2014 v 18:23 | Reagovat

Ja by som aj úplne zabudla na Dereka, aj keď je na úvodke :D Teraz si ma prekvapila, že má takú veľkú úlohu. Oni dvaja si hneď padli do oka, to sa musí uznať. Ja mám pocit, že sa Derek zamiloval :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama