Long Road to Happiness - 36. část

6. srpna 2014 v 16:05 | Ellie |  Long Road to Happiness

36. část

Nicole
Lara se den ode dne zlepšovala a nabírala síly, jakoby to všechno co zameškala, chtěla co nejrychleji dohnat. Velmi mě to těšilo a bylo vidět, že i Nate si oddechl, když už byla malá doma. Tedy u něj v bytě, kde jsme bydleli. Pořád jsem si nemohla zvyknout, na to, že se všechno tak otočilo. Hned po tom, co jsme si promluvili, co pro naši dceru připravil ten úžasný pokoj, mi nabídl, abych se k němu nastěhovala.

Chvíli jsem to zvažovala, než jsem nakonec přikývla. Bála jsem se, že to všechno byl jen sen a že se všechno zase pokazí. Ale už jsme spolu bydleli něco přes měsíc a musela jsem uznat, že se mi to líbilo. Usínat a probouzet se vedle něj každé ráno, bylo to nejkrásnější. A co víc, Lara byla s námi. Proto, když nám její lékař oznámil, že je natolik v pořádku, že jí malý výlet neuškodí, rozhodli jsme se konečně uskutečnit náš víkend v NY. Zabalili jsme si věci, hlavně vše potřebné pro malou a mohli jsme vyrazit. Cesta uběhla docela rychle a už jsme stáli v hotelové hale.
"Jdu vyřídit pokoj," usmál se na mě Nate.
"Dobře já si odskočím," řekla jsem a i s malou jsem šla na WC.
Po cestě jsem se potřebovala trochu opláchnout. Lara spala, což bylo plus. Osušila jsem si tvář, přetřela si rty leskem a navoněla se. Zkontrolovala jsem malou a společně jsme se vydali za Natem k recepci. Úsměv z tváře mi však hned zmizel, když jsem si všimla jeho překvapený výraz a naštvaného Josepha, který si to k němu mířil. Rychle jsem šla k nim a došla v pravou chvíli. Joseph se zrovna chystal Nathaniela praštit. Rychle jsem se postavila mezi ně.
"Jo prosím ne," upřela jsem na nej zrak.
Zarazil se, když mě uviděl.
"Nicole? Co ty tu děláš?" zeptal se překvapeně.
Chtěla jsem odpovědět, ale vedle něj se objevila Lisa, těkala pohledem z Nathaniela, na mě a pak ke kočárku.
Nate ke mně zezadu přistoupil a položil mi ruku na rameno, stále však mlčel. Joseph se zamračil, bylo znát, že se převláda, aby mu hned nevrazil.
"Přijeli jsme na víkend, co tu děláte vy?" zeptala jsem se a dívala se na Lisu.
Tak dlouho jsem jí neviděla, ze začátku jsem se na ni tolik zlobila, za to co se stalo, ale teď. Musela jsem uznat, že mi moje kamarádka strašně moc chyběla. Tolikrát jsem jí chtěla zavolat, ale nikdy jsem se neodvážila, navíc jsem si myslela, že to ani nechce, když sama o sobě nedala vědět. Sklopila jsem pohled a jednou rukou chytila kočárek, mírně jsem jím pohoupala, jelikož se malá začala probouzet.
"Lisa tu má s Ianam nějakou práci a já ji doprovázím," řekl a kouknul na malou. "Jsem rád, že už je v pořádku."
"To i já," pousmála jsem se.
Lisa a Nate stále jen mlčeli. Koukla jsem na něj a pak na ni, cítila jsem tu hrozné napětí.
"Asi už půjdeme," řekla jsem nervózně.
"Jo, my raději taky, jinak tu jeden z nás brzo bude mít na tváři ozdobu," zavrčel Joseph při pohledu na Nathaniela.
"Mějte se," řekla jsem a zamířila s kočárkem k výtahu.
Otočila jsem se a ještě viděla, jak Joseph něco naštvaně řekl Nathanielovi a poté i s Lisou odešli pryč. Výtah dojel právě ve chvíli, kdy k nám Nate přišel, nevypadal zrovna usměvavě.
"Co se děje?" zeptala jsem se ho, když jsme nastoupili dovnitř.
"Nic, nech to být," lehce se pousmál a zmáčkl příslušné tlačítko podlaží, ve kterém se nacházel náš pokoj.
Pokrčila jsem rameny a dál už to neřešila. Popravdě, celá tahle situace mě docela mrzela, když jsem si vzpomněla začátky, kdy jsme my čtyři podnikali společně nějaké ty chvilky, na tu zábavu. Teď? Ti dva byli na nože a stejně tak i já a Lisa. Raději jsem všechny ty myšlenky zahnala a konečně jsme se dostali na pokoj. Byla jsem ráda, že nám tam dali i malou postýlku, přece jen jsem nechtěla, aby malá spala v kočárku. Vyndala jsem jí a položila na postel. Pootevřela očka a ručkama si je promnula. Byla tak sladká. Vzala jsem z tašky nějaké věcičky, přebalila jsem jí a převlékla. Vzala jsem si jí do náruče a krmila. Nate zatím zalezl do sprchy. Koukala jsem na ni a usmívala se. Byla tak krásná, ty její očka po tátovi. Dala jsem jí pusu na čelo a dokrmila.
"Zajdeme si do města?" zeptal se Nate a obmotával si kolem sebe ručník, prohrábl si mokré vlasy a podíval se na nás obě.
"Klidně můžeme, ale taky si zajdu do sprchy, jsem po cestě celá ulepená," pousmála jsem se a dala malou do postýlky.
Usmál se na mě a plácnul mě přes zadek, pobaveně jsem zakroutila hlavou a zavřela se v koupelně. Rychle jsem ze sebe dostala všechno oblečení a vklouzla do sprchy. Tohle jsem tak moc potřebovala, dát si sprchu a na nic nemyslet. Zavřela jsem oči a představovala si, že jsem kdesi daleko, když tu mě zezadu objaly mužské ruce. Dobře jsem věděla čí.
"Neměl bys hlídat Laru?" zeptala jsem, aniž bych otevřela oči nebo se otočila.
"Dostala svou oblíbenou hračku a hraje si," zašeptal mi sladce do ucha.
"Aha, tak sis řekl, že půjdeš pro tu svou co," usmála jsem se, dobře jsem věděla, jak se asi teď tváří, jako neviňátko.
"Uhm," zapředl jako kocourek, přitisknul si mě k sobě a začal líbat na šíji.
"Zlato, máme jít do města, ne strávit celou dobu na pokoji."
"Jen chvilička, však půjdeme," odpověděl a pokračoval ve své činnosti.
Rukama mi bloudil po těle.
"Zlato," řekla jsem tiše, ale on si mě jen k sobě otočil a umlčel mě polibkem.
Nesnášela jsem, když věděl jak na mě. Vždycky toho využil ve svůj prospěch, i když musela jsem říct, že tohle bylo příjemné. Objala jsem ho kolem krku a polibky mu vroucně opětovala. Přitiskl mě na studenou zeď, vpletla jsem si prsty do jeho vlasů a přitáhla si ho tak blíž k sobě. Cítit jeho tělo na tom mém, bylo teď jediné, po čem jsem toužila. Ani jeden z nás neměl chuť na zdlouhavé předehry, vyzvedl si mě do náruče a vnikl do mě. Slastně jsem vzdychla, obmotala si nohy kolem jeho pasu, lehce jej zatahala za vlasy a vášnivě políbila. Začal rychle přirážet a polibky opětovat. Držel si mě pevně za zadek a mačkal ho. Přiváděl mě k naprostému šílenství. Měla jsem chuť křičet. Jazykem mi přejížděl po krku, zavřela jsem oči a užívala si to naplno. Milovala jsem ty jeho neplánované akce, kdy šlo jen o čistou a divokou vášeň. A přesně takové to bylo i teď. Sténala jsem rozkoší a držela si ho u sebe. Po chvíli jsme oba dosáhli neskutečný vrchol a slastně vydechli. Opřela jsem si hlavu o jeho hrud a vydychávala se. Hladil mě po vlasech a stále držel v náručí, poté mě opět postavil na nohy a sladce políbil. Pousmála jsem se a vystrčila ho ze sprchy, abych dokončila, pro co jsem sem přišla. Nate se zasmál a šel se osušit vedle, i já po chvíli vylezla ven a sušila se. Zabalila jsem se do ručníku a šla si pro nějaké oblečení. Nakonec jsem zvolila krátké riflové šortky a ležérní triko s potiskem tygra, jako botky jsem zvolila jednoduché letní sandálky. Nate si oblékl svoje oblíbení triko a šortky, zatímco jsem si zaplétala vlasy, dal malou opět do kočárku a sbalil ji nějaké věci. Musela jsem uznat, že jako otci mu to neskutečně slušelo a za tu dobu, co byla malá doma, se spoustu věcí naučil, takže jsem se nebála ji s ním nechat o samotě. Uměl se o ni dobře postarat a velmi jí miloval. Často jí říkával, že je jeho malá princezna, stejně jako pro mě. Byla celičký můj svět a věřím, že i jeho. Když jsme konečně byli hotoví, vyšli jsme ven a zamířili si to do ulic samotného NY.
"Tak jak se ti tu líbí?" zeptal se mě a objal mě kolem pasu.
"Je to úžasné město," fascinovaně jsem se rozhlížela všude možně.
"To jsem moc rád," dal mi pusu do vlasů a pokračovali jsme v obhlídce města dál.
Procházeli jsme různými ulicemi Manhattanu. Byla jsem nadšená, vždy jsem tohle město chtěla vidět a teď se mi to splnilo. Přivinula jsem se k němu víc a společně jsme objevovali další krásy města. Teda do doby, než jsme dostali hlad jako vlk. Nechtěli jsme se mačkat v restauraci kdesi ve městě a tak Nata napadlo, jít do Central Parku.
"Tak co zajít do The Loeb Boathouse, je tak krásně v tuhle dobu a můžeme se najíst i venku," navrhnul a já souhlasně přikývla.
Když byl jasný náš další cíl, vydali jsme se tam. Park byl neskutečný a tak obrovský. Cestou jsme si povídali, Nate mi ukazoval spoustu věcí a já ho poslouchala. I Laře se tady líbilo, vesele tleskala ručkama a smála se svým zvonivým dětským smíchem. Pomalu jsme se blížili k jezeru, kde se nacházela restaurace. Bylo to kouzelné a romantické místo, hodně využívané i pro svatby a různé oslavy. Hned jsem si představila takovou romantickou chvilku a na tváří se mi vykouzlil úsměv.

Nathaniel
Když jsme se už blížili, viděl jsem na Nicole, jak se jí rozzářily očka, ihned mě napadlo na co asi myslí. A popravdě i mě to napadlo. Uměl jsem si nás tu představit spolu, já v obleku a ona v krásných svatebních šatech držící v náruči naši milovanou dceru. Přivinul jsem si jí víc k sobě a vstoupili jsme dovnitř, jeden z číšníků nás uvedl na místo hned na terasu u vody, byl to krásný pohled. Malou jsme si dali mezi nás, abychom na ni viděli, usmívala se a cumlala svou oblíbenou hračku.
"Tak co si dáme, lásko?" usmála jsem se na Nicole, která zrovna vybírala z jídelního lístku.
"Hm, ani nevím, možná že jen nějaký dobrý salát," koukla na mě s úsměvem.
"To nezní špatně, ale já si dám radši steak," mrknul jsem na ni a mávnul na číšníka, který okamžitě přiběhl.
Nadiktoval jsem mu naši objednávku i s nealko drinky a on poté odešel.
"Je tu vážně nádherně," rozplývala se Nici a pozorovala okolí, zatímco já pozoroval jí.
"To je," řekl jsem tišším hlasem a nespouštěl z ní zrak.
Od té doby co se ke mně nastěhovala, jsem se snažil už nic nepodělat. Oba jsme to brali jako zkoušku, když jsem jí to navrhoval, byli vidět, že se bojí a nedivil jsem se jí, ale chtěl jsem je mít u sebe obě, takže když nakonec souhlasila, byl jsem moc rád.
Pohladil jsem ji po ruce a ona se na mě opět sladce usmála. Byl jsem šťastný. Chtěl jsem jí políbit, ale to jsem si všiml, jak se k našemu stolu blíži dvojice z rána a okamžitě jsem ztuhl. Zatím si nás nevšimli, ale věděl, jsem, že když se tak stane, zase z toho bude jen další scéna jako na recepci.
"Co se děje, vypadáš jako bys viděl ducha," šťouchla mě lehce Nicole a rozesmála se.
"Ducha ne, spíš problémy," ukázal jsem jí Josepha s Lisou a ti si nás taky všimli.
"Jdeme jinam, tady nebudeme," zavrčel můj kamaráda, pokud jsem ho tak mohl ještě nazvat, vzal Lisu za ruku a chystali se odejít.
"Nemusíte odcházet, proč si nepromluvit jako normální lidi," ozvala se Nicole a my tři jsme se hned na ni otočili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tessi tessi | 9. srpna 2014 v 22:58 | Reagovat

joseph a nathaniel nevipadaj, že budou opět kamarádi..což je škoda. Těšim se na další díl. Snad aspoň lisa a nicole udobřej :)

2 LinDee LinDee | 10. srpna 2014 v 15:48 | Reagovat

Užasný! Miluju to ! :D Už hrozně dlouho jsem se těšila na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama