Love as a Cure - 2. kapitola

15. září 2014 v 12:00 | Ellie |  Love as a Cure
Téma: Teen Wolf/The Originals
Postavy: Davina, Stiles, Melissa, Scott, Derek, Dr. Deaton… ◄ ZDE
Páry: Stiles/Davina
Anotace: Davina Claire je mladá a nadaná čarodějka, která pochází z NO. Po sérii tragických událostí, které se jí přihodily, je donucena přestěhovat se do malebného městečka Beacon Hills. Jenže ani tam na ni ze začátku nečeká nic dobrého. Po kruté zprávě od lékaře se jí zhroutí svět. Pomalu se smiřuje se svým osudem, v jednu chvíli však potká někoho, kdo jí znova do života dodá světlo a naději. Potká svého anděla strážného, se kterým tráví každou chvíli. Když už se zdá, že se nakonec vše v dobré obrací, její zdravotní stav se zhorší. Každým dnem je slabší a tak se Stiles snaží najít způsob, jak svou dívku zachránit. O pomoc proto poprosí svého nejlepšího kamaráda. Nakonec přece jen najdou způsob, ale bude fungovat? Zachrání Stiles Davinu nebo jí čeká něco horšího?
Poznámka: Ani jeden nemůže dostat z mysli toho druhého. Proto se Stiles rozhodne Davinu navštívit. Jak to dopadne?



Kapitola druhá

Unexpected visit



Ležel v posteli a přemýšlel, stále dokola si opakoval to včerejší setkání. Její nádherné dlouhé vlasy, pobledlou tvář a ty nejkrásnější oči jaké kdy spatřil.
Vždy se mu líbila Lydie, už dlouhé roky po ní pokukoval, tajně snil, že jednou budou spolu, ale po včerejšku si už nebyl tak jistý. Nechápal, co se to děje, vždyť tu dívku sotva znal. Tak proč, vždy když na ní pomyslel, se mu srdce prudce rozbušilo?
Posadil se a prohrábl si svoje neposedné vlasy, bylo třeba jít do školy. Proto rychle vstal, natáhl na sebe své oblíbené oblečení, provedl ranní hygienu, popadl tašku a pádil ke svému autu.
Hned po tom co nastoupil, nastartoval a vyrazil. Projížděl městem, nechtělo se mu do té budovy, kde bude jen ztrácet čas vysedáváním hodinu co hodinu a navíc ho stejně ani trenér po škole nenechá pořádně si zahrát a tak, když měl odbočit do školy, raději zamířil na opačnou stranu. Do nemocnice. Potřeboval vědět víc. Víc o ní. Mladé dívce, která mu nedala spát. Zastavil na parkovišti a vystoupil. Vběhl dovnitř rychlostí blesku a vrazil do Melissy.
"Dávej pozor Stilesi a vůbec co tu děláš? Nemáš být teď ve škole?" zeptala se s pozvednutým obočím.
"Já," poškrábal se nejistě na hlavě. "No měl, ale tam namířeno, ale…," vlastně ani nevěděl, co by řekl. Nenapadal ho žáden důvod a říct pravdu? Styděl se.
"Tak co tady děláš?" zeptala se znova.
"No já," povzdechl si poraženě, musel s pravdou ven, nic jiného mu nezbylo. "Chtěl jsem vědět, kdo byla ta dívka ze včera."
Melissa se pousmála.
"Jo tak odtud vítr vane."
"Jak se vůbec jmenuje?" zeptal se tiše zvědavým hlasem. "A co jí je? Vypadala tak smutně."
"Jmenuje se Davina. No víš, je moc nemocná, proto je tak smutná a vůbec, proč se o ní zajímáš?" Scottova matka pozvedla obočí a sledovala, co z něj nakonec vyleze, i když to někde uvnitř sebe tušila.
"Něčím je zajímavá. Zalíbila se mi na první pohled a…," na chvíli se odmlčel, než znova spustil už tišším hlasem. "A rád bych jí poznal."
"Dobře tedy, ale jen na chvíli," řekla a oba se vydali na podlaží, kde se nacházel pokoj oné dívky.
Když došli ke dveřím, zastavili se.
"Nevím jak jí je dneska, takže jen chvíli," dodala ještě, než ho nechala samotného a vydala se po své práci.
Nervózně přešlápl z nohy na nohu a pořádně se nadechl, poté lehce uchopit kliku a vešel dovnitř.


Celou noc sebou házela a myslela jen na něj. Na toho hnědookého mladíka ze včera. Dokonce se jí o něm i zdálo. Sotva ho znala, vlastně, nevěděla ani jeho jméno. Včera se to všechno seběhlo tak rychle. Než stačila cokoliv říct, znova se jí udělalo nevolno a omdlela. Probrala se až u sebe v pokoji, kde dostala další léky a poté usnula.
Posadila se a protáhla ztuhlé tělo, už jí bylo o něco líp, dokonce měla i hlad. Přitáhla k sobě stolek se snídani, kterou jí zde sestry nechaly a dala se do jídla. Když v tom se najednou otevřely dveře a v nich stál on.
Položila hrnek s čajem a promnula si oči. Chtěla se přesvědčit, že to není jen sen, ale skutečnost.
"Ahoj," pousmál se tím svým dokonalým úsměvem a malými kroky popošel až k nemocniční posteli, kde se nacházela.
"A-ahoj," zakoktala se dívka, pořád tomu nemohla uvěřit. "Co tu… děláš?"
"Ehm, přišel jsem tě navštívit, pokud ti to nevadí," nervózně se zastavil u postele.
"Vůbec né," pousmála se. "Kromě Mel, za mnou stejně nikdo nechodí. Jo a jsem Davina."
"Já Stiles, těší mé, moc krásné a zajímavé jméno," odhodlal se a posadil na okraj postele.
"Díky," lehce se začervenala, sklopila pohled, ale dlouho ji to nevydrželo a znova vzhlédla do jeho očí.
"Nejsi zdejší že?" zeptal se po chvíli.
"Ne, pocházím z New Orleans," odpověděla mu tichým hlasem a stále jej s úsměvem pozorovala.
"Páni to je docela daleko. A co tě přivedlo sem?" znova se zvědavě zeptal, chtěl o ní vědět všechno.
"No, popravdě moje nová rodina," zašeptala tichým hlasem plným smutku.
"Nová rodina? A kde máš tu svou?"
Chvíli mlčela a přemýšlela, jak a zdali mu má říct svůj příběh. Nakonec se však nadechla a začala vyprávět. Od Melissy věděla o nadpřirozenu v tomhle městě, takže se nebála, mluvit narovinu.
"Otce jsem nikdy nepoznala a matka zasvětila celý svůj život čarodějnickému covenu. Byla jsem tedy vychována jako čarodějka a později vybrána jako jedna ze čtyř dívek pro obětní rituál sklizně. Když se však celý rituál zvrtnul v krvavá jatka, moje matka zemřela a mě zachránil jeden… no upír, který mě k sobě vzal a dal mi domov. Chránil mě a staral se o mě. Jenže poté v NO vypukla válka nadpřirozených bytostí a já o něj přišla, byla jsem úplně sama a tak mě poslali do domova, kde si mě měla vzít jedna rodina, prý stejně jen na chvíli, do doby kdy budu plnoletá. Tak jsem se dostala sem. Když ale zjistili, že jsem nemocná a že je budu stát peníze, nechali mě tu a vypařili se," otřela si těch několik slz, které ji mezitím stačily stéct po tváři.
Stiles jí celou dobu bedlivě poslouchal. Visel na každém slově, které vypustila z úst. Občas se podivil, jindy zarazil, ale hlavně mu jí bylo velmi líto. Zasloužila si mnohem lepší osud, než ten, který pro ni byl přichystán.
"Velmi mě to mrzí," lehce jí vzal za ruku.
"Nemusí," sjela pohledem na jejich ruce a pak zpátky do jeho očí, ve kterých se utápěla.
"Ale třeba to nějak půjde. Říkala jsi, že jsi čarodějka, tak udělej kouzlo a budeš zdravá," v očích mu vzplály ohníčky naděje.
Nikdy o čarodějkách neslyšel, zřejmě proto ho fascinovala ještě více.
"To nejde. Sama sobě pomoct nedokážu a nikoho jiného jako jsem já už neznám," povzdechla si smutně.
I když jí pořádně neznal, měl pocit, že ji v tomhle samotnou nemůže nechat. Sice jí nevyléčí, ale bude jí přítelem, kterého potřebuje.
"Hlavu vzhůru. Pořád je ještě naděje, že tu nemoc porazíš, nevzdávej to," pohladil jí jemně po tváři.
Nevěděla jak, ale věřila mu. Věřila, že to dokáže a že v tom nebude sama. V jeho přítomnosti se cítila moc příjemné a každý jeho dotek projel jejím tělem jako blesk. Cítila se silnější. Něco je spojovalo a oba to věděli. Táhlo je to k sobě jako magnety a ani jeden se tomu nebránil.
"Děkuju, tebe mi poslali jako anděla," pousmála se, po dlouhých týdnech znova zářila.
A za vším byl on. Obyčejný kluk.
"Rád budu tvůj anděl," lehce stiskl její ruku a znova k ní vzhlédl, dokázal by na ní koukat celou věčnost.
Už dál nebylo potřeba slov, rozuměli si i bez nich. Tiše seděli a drželi se za ruce, dokud je nevyrušila Melissa. Davina nechtěla, aby odešel, ale když přislíbil, že se zase vrátí, přikývla tedy a rozloučila se. On odcházel s úsměvem na tváří a příjemným pocitem v místě, kde měl srdce. Ona si lehla a se zavřenýma očima si znova představovala jeho sladkou tvář.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 15. září 2014 v 23:12 | Reagovat

Sem tam jsem si říkala, jestli by něco takového dokázal náš sarkastický Stiles vůbec říct, ale jinak se mi to líbí. :D Těším se na další. :)

2 Wer Wer | E-mail | Web | 16. září 2014 v 18:28 | Reagovat

Sú spolu sladkí :-) Som zvedavá, akým smerom sa budú uberať. Či za ňou bude stále chodiť alebo ako.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama