I'm the Alpha now... - 16. kapitola

30. června 2015 v 18:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Alpha now...
Spolupráce: S Tew*
Téma: TO and TW
Postavy: Lara, Annie, Klaus, Kol, Peter, Derek, Stiles, Scott,…atd ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles, Kol/Annie
Anotace: Klaus Mikaelson a Peter Hale. Oba jsou ctižádostiví a oba touží po moci. Jednoho dne se sejdou a vymyslí dokonalý plán, ve kterém každý z nich dostane to, po čem nejvíc touží. Se vším jim pomáhá mladá dívka Lara. Jako pravá ruka Klause se z ní stala čarodějka, která se nebojí použít ani tu nejtemnější magii, aby dosáhla, všeho co si zamane. Jejím pravým opakem je její starší sestra Annie, která se ze všech sil snaží jejich plány zmařit. Když se dozví, co chystají, rozhodne se jet do Beacon Hills a varovat ostatní. Klaus, který je vždy o krok napřed, za ní pošle svého bratra Kola, aby jí včas zastavil, zatímco Lara najde, zajme a přivede zpátky do NO jednoho z obyvatel malého městečka, kterého potřebují, aby tak dokončili svůj dokonalý plán. Obě sestry tak stojí proti sobě, co však ani jedna z nich netuší je, že je čeká nejen boj mezi sebou, s Klausem a Peterem, ale i boj o lásku, která může všechno změnit.
Poznámka: Kol se opět zmocnil Annie. Stiles a ostatní najdou Dereka a Laru v lesích. Když všichni usnou Stiles a Lara si tak trochu povídají.


Kapitola šestnáctá

Všechno je zamotané



Annie
Sledovat jejich boj nebylo nic pro mě. Vstala jsem z gauče a šla k nim, couvla jsem před tříštící se lampou, kterou Kol rozbil díky jeho útoku na Elijaha. Zamračila jsem se a zaťala ruce v pěsti, měla jsem hroznou chuť Kolem praštit o zeď. Byl to idiot. A tak jsem to taky udělala.
Vztáhla jsem ruku a odhodila ho, ale tím jsem odhodila na druhou stranu Elijaha. Dala jsem si ruce v bok a stála mezi nimi, sledovala jsem rozbitý nábytek, který tu zůstal po rodičích, a zamračila jsem se ještě víc. Rozbili toho hodně.
"Bože…," zašeptala jsem, když mi došlo, co jsem udělala a pospíšila si k Elijahovi, abych mu pomohla na nohy. "Omlouvám se, nechtěla jsem odhodit i tebe," řekla jsem mu omluvně a urovnávala jsem mu oblek.
"To nic není," pohladil mne po tváři a já se na něj pousmála.
"Hej!" zavrčel Kol z druhé strany a už vstával taky. "Pracky pryč, bratříčku, už jsem to říkal!" vrčel a šel k nám, jeho tvář se znovu měnila na tu s upířími špičáky, ale já vztáhla ruku a odhodila ho proti zdi znovu.
"Řekl bych, že mám svolení," ozval se vedle mne Elijah a dal mi ruku kolem pasu, poté mě schoval za sebe a sledoval Kola, který se nevzdával.
"Vypadni, Elijahu, tady nemáš co dělat, nic ti do toho, co je mezi mnou a Annie, není!" přemístil se k nám Kol a odhodil ode mě Elijaha, vyplašeně jsem se přitiskla na zeď a sledovala rozčíleného Kola. Vypadal odhodlaně a velmi nebezpečně.
"Možná jsem na tebe byla moc mírná," zašeptala jsem a pozorovala ho, jak se mu u rtů objevil ten jeho typický úšklebek.
"Ale lásko, líbí se mi, když vypadáš, jako kdyby ses mě bála… nebo se na mě tak rozkošně čertíš," zavrněl a opřel se rukama o zeď tak, že mě uvěznil mezi nimi. Zamračila jsem se.
"Jsi idiot," řekla jsem mu.
"A ty sexy," usmíval se a naklonil se ke mně.
"A ty už máš dost, bratříčku," odhodil ho ode mě Elijah a já se nadechla, jako kdybych neměla vzduch před chvílí.
Sledovala jsem, jak se ti dva přeměřovali, rozmýšleli svou strategii útoku. Byli jako dva lvi v kleci, kteří bojují o dominanci. Otřásla jsem se. Bylo to děsivé a bylo to u mě v bytě.
Když se po sobě vrhli, měla jsem toho po krk.
"Tak dost!" vykřikla jsem a odhodila od Elijaha Kola. "Jestli se chcete rvát, běžte z tohohle bytu, pokud ne… vypadni odsud Kole!" řekla jsem mu naštvaně.
Elijah mě chytil za ruku a pohladil mě po tváři, koukla jsem na něj, měl takový uklidňující dotek. Pousmála jsem se. Elijah nebyl jako Kol nebo Klaus, ne, on byl hodný a staral se. A já měla štěstí, že se staral o mě. Aspoň jsem si to myslela. Usmívala jsem se. Ale pak jsem vykřikla, když se jeho hlava zkroutila a on padnul bez náznaku života na zem. Kol se usmíval, stál tam, kde před vteřinou Elijah.
Padla jsem na kolena a natáhla se k Elijahovi, ale Kol mě chytil za paže a vytáhnul nahoru, snažila jsem se mu bránit, ale bylo to marné, i když jsem se snažila, jak jsem jen mohla, byl silný a odhodlaný.
"Pusť mě!" zavrčela jsem, ale on se jen zasmál. Když jsem chtěla použít moc, abych ho od sebe odhodila, zpozorněl a chytnul mi ruce. Bastard. Kopla jsem ho do holeně, ale bylo to k ničemu.
"Tak a teď… jsi moje," zavrčel mi do ucha, než jsem díky němu upadla do bezvědomí.


Stiles
Když jsme hledali ubytování, tak Scott zachytil pach Dereka. I když jsme všichni byli unavení, nechtěli jsme, aby to zmizelo, takže jsme se vydali tím směrem, držel jsem Lydii za ruku, aby neupadla nebo se jí něco nestalo. Scott tak držel Kiru. Přemýšlel jsem nad tím vším, co se dnes událo, ale hlavně nad posledními hodinami. Lydia se mě držela, jako kdybych byl její záchranné lano, a potom jsem toužil snad celý život. Vždy jsem chtěl být s Lýdií, co si pamatuju, ale ona byla na ty… bohaté, hezčí, já byl nic… do doby, než se dozvěděla o svých schopnostech a mém nepřetržitém snažení. Ale teď? Teď mi před očima tančila podoba Lary. Štvalo mě, že se mi líbila. Kouknul jsem na Lydii, když popotáhla a přivinul jsem ji k sobě. Zabořila si tvář do mé bundy a šli jsme dál. Zpozorněl jsem, když si Scott odkašlal a přešel jsem k němu, abych viděl, co ho tak zaujalo. Lydii jsem schoval za sebou. No… to bylo rozhodně překvapení. Derek líbal Laru.
"Nerušíme vaše erotické hrátky?" zeptal se Scott a sledoval je, já jsem se zamračil a nevnímal zbytek hovoru, jen jsem se podíval na spoutanou Laru.
Vypadala zmatená, ale já už jsem na to kašlal. Měl jsem dost toho, jak nám všem ubližovala. Dokonce i své vlastní sestře. To mě překvapilo nejvíc. Sundal jsem si bundu a zabalil do ní Lydii, která se třásla zimou, podíval jsem se na Laru, která k mému překvapení sledovala mě.
"Zůstaneme tu s tebou," řekl pak Scott, protože se už usazoval vedle Dereka a přivinul k sobě Kiru.
Nejspíš chtěl pomoct Derekovi, kdyby se něco dělo. Kouknul jsem na Laru, jak něco mumlala do svého roubíku a mračila se. Trochu jsem se usmál, bylo to celkem vtipné. Asi je se mnou něco špatně… Posadil jsem se a nechal Lydii si položit hlavu do mého klína, jak zavřela oči. Pohladil jsem ji po paži a nechal ji, aby se snažila vyspat, byla moc unavená.
"Takže, co teď vlastně jsi?" zeptal jsem se Dereka tiše, protože Scott, Kira i Lydia usínali.
"Asi hybrid. Cítím se zvláštně, ale… mocně," přiznal Hale a sledoval mě.
"A co ona?" poukázal jsem bradou na Laru, která se na mě zamračila.
"Ta nám pomůže, až se jí vrátí moc. Taková malá páka na Klause a Petera," vysvětlil mi a já sledoval Laru.
"Aha," řekl jsem a prohlížel si ji.
"Spi, Stilesi, dokud jsme relativně v bezpečí," zamručel Derek, než se uvelebil a zavřel oči. Nemohl jsem spát, neměl jsem u sebe svůj polštář a hlavně jsem byl zmatený ze všeho kolem. Kouknul jsem na Dereka, když udělal malé chrápnutí a já se tiše zasmál, kouknul jsem na Laru, které i přes roubík cukaly koutky v úsměvu, podívala se na mě a znovu se zamračila, nasadila tu její masku naštvanosti. Protočil jsem oči, a jelikož jsem byl blízko ní, natáhnul jsem se přes Lydii a sundal jí roubík. Pohladil jsem Lydii po vlasech, aby se neprobudila a sledoval jsem čarodějku, která pozorovala mě, než zalétla pohledem k Lydii a zamračila se. Proč? To jsem nevěděl.
"Proč jsi mi sundal roubík?" zeptala se po chvíli ticha a podívala se znovu na mě. Pokrčil jsem rameny, protože jsem sám nevěděl, proč jsem to udělal.
"Asi jsem nechtěl, aby ses udusila," zamračil jsem se, protože jsem nechápal, proč jsem to řekl.
"Jasně," ušklíbla se a zavrtěla hlavou.
"Klidně ti ho zase nandám," řekl jsem jí klidně a ona na mě vykulila oči.
"Ne, to je dobrý," zašeptala a já se usmál. Sledovala mě.
"Proč na mě pořád tak koukáš?" díval jsem se na ni zmateně.
"Možná proto, že ty pozoruješ mě," odsekla mi a škubla nohama, jako kdyby se mohla vysvobodit.
"Kouknu na tebe jen tehdy, když ty sleduješ mě," odpověděl jsem jí.
"Možná to dělám schválně, abych tě zmátla," nabídla odpověď, ale já zavrtěl hlavou.
"Ne, to určitě ne, Laro," zamítl jsem a sledoval ji.
"Jsi tvrdohlavý," zavrčela a já se pousmál.
"Říká se to o mně," přikývl jsem. "Ale na tebe nemám," dodal jsem a pozoroval, jak se pousmála.
"Ne, to tedy nemáš," mrkla a znovu zkoušela se nějak osvobodit. Marně.
"To ti nevyjde," upozornil jsem ji.
"Možná bys mi tedy mohl pomoct," navrhla a koukla na mě.
"Tak to ne," zavrtěl jsem zamítavě hlavou. Nepomůžu jí.
"Proč?" zamračila se Lara a pozorovala mě.
"Proč? Ty se ještě ptáš? Ublížila jsi mě i mým přátelům. Ublížila jsi i Derekovi a dokonce své sestře!" řekl jsem jí a pozoroval, jak se zavrtěla.
Nejspíš si to uvědomovala taky, ale byla moc tvrdohlavá na to, aby si to přiznala.
"Nic nevíš," zavrčela pak a podívala se na mě.
"To ty taky ne," odsekl jsem a kouknul na Lydii, pohladil jsem ji po paži, aby dál v klidu spala.
"Co s ní vlastně máš?" zeptala se pak a já k ní zmateně vzhlédl.
Ukázala bradou na Lydii a mračila se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | E-mail | 30. června 2015 v 23:29 | Reagovat

Tak musím uznat, že Kol slušně žárlil na svého brášku :D :D Jsem zvědavá jaké úchylárny si zas pro Annie připraví O_O  :-D A druhá dvojice Lara a Stiles jsou rozkošní :3 :-D Hlavně jak se dohadovali, kdo na koho kouká :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama