I'm the Alpha now... - 21. kapitola

23. července 2015 v 17:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Alpha now...
Spolupráce: S Tew*
Téma: TO and TW
Postavy: Lara, Annie, Klaus, Kol, Peter, Derek, Stiles, Scott,…atd ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles, Kol/Annie
Anotace: Klaus Mikaelson a Peter Hale. Oba jsou ctižádostiví a oba touží po moci. Jednoho dne se sejdou a vymyslí dokonalý plán, ve kterém každý z nich dostane to, po čem nejvíc touží. Se vším jim pomáhá mladá dívka Lara. Jako pravá ruka Klause se z ní stala čarodějka, která se nebojí použít ani tu nejtemnější magii, aby dosáhla, všeho co si zamane. Jejím pravým opakem je její starší sestra Annie, která se ze všech sil snaží jejich plány zmařit. Když se dozví, co chystají, rozhodne se jet do Beacon Hills a varovat ostatní. Klaus, který je vždy o krok napřed, za ní pošle svého bratra Kola, aby jí včas zastavil, zatímco Lara najde, zajme a přivede zpátky do NO jednoho z obyvatel malého městečka, kterého potřebují, aby tak dokončili svůj dokonalý plán. Obě sestry tak stojí proti sobě, co však ani jedna z nich netuší je, že je čeká nejen boj mezi sebou, s Klausem a Peterem, ale i boj o lásku, která může všechno změnit.
Poznámka: Lara se konečně vyzná Stilesovi ve svých citech. Než však stačí něc říct, odejde. Všichni se pak snaží vymyslet nějaký plán. I Kol s Annie se snaží něco vymyslet, nakonec se dohodnou, že se sestry musí sejít.



Kapitola dvacátá první

Hledání



Lara
Stála jsem před ním a koukala jsem mu do očí.
"Stilesi, já…" začala jsem, chtěla jsem pokračovat, ale najednou jsem nemohla najít ta správná slova.
Samu sebe jsem nechápala. Nejdřív mě překvapil Derek v pokoji. Jeho polibek mě natolik rozladil, že jsem se ani nebránila, tomu co mělo pokračovat dál. Jenže pak vešel Stiles. Hned jak nás uviděl, se jen omluvil, že nás nechtěl rušit a odešel. Když tak udělal, sama jsem poslala Dereka pryč. Měl sice řeči, ale najednou jsem nechtěla pokračovat. Možná to bylo tím, jak se na mě Stiles díval. Bylo to, jako kdybych ho zklamala a možná to tak i bylo. Musel jsem před ním vážně vypadat jako obyčejná štětka. Nedivila jsem se, že se odtáhl. Udělala jsem toho tolik, ale určitě jsem nebyla žádná lehká dívka. Jediný s kým jsem co měla, byl Derek a i to, bylo ze začátku jen jako hra, abych získala, co jsem chtěla, ale později, když mě políbil, to bylo jiné. Jeho polibky mě vzrušoval a bylo to něco, jsem nezažila. Ale stále to nebylo ono. Až když mě políbil Stiles, se ve mně něco probudilo. Pocity, které jsem nikdy necítila. Nechápala jsem je a bála se jich. Nikdy jsem totiž nebyla zamilovaná, bylo to pro mě cizí. Stiles stál přede mnou a čekal, co ze mě vyleze, nadechla jsem se a zkusila ze sebe něco vyloudit.
"Já… ani nevím, kde začít," zašeptala jsem. "Musíš si o mě myslet hrozné věci a právem. Ublížila jsem tolika lidem, dokonce i vlastní sestře. Když jsem se přidala ke Klausovi, jen jsem chtěla… vlastně už ani nevím, co jsem chtěla. Možná jsem jen chtěla najít způsob, jak být silnější, jak co nejlépe ochránit sebe a Annie, ale udělala jsem pravý opak. Všechno jsem podělala. Zničila život Derekovi, vás přivedla sem a málem zabila a na sestru poslala Kola, i když jsem věděla jaký je. Víš, když jednou pocítíš, jaké to je mít obrovskou moc, je to jako droga. Měla jsem přestat, když jsem mohla, ale na to už je pozdě," na chvíli jsem se odmlčela, on stále tiše stál a pozoroval mě.
"Ptal ses mě, jestli o tebe mám zájem. Mrzí mě, že jsi viděl, to co se stalo v pokoji. Derek je… s Derekem jsme toho tak nějak dost zažili. Líbí se mi a ano spali jsme spolu tehdy, když ho Klaus věznil, ale u něj nejde o city, spíš o vzrušení. Já nikoho nikdy nemilovala, láska mi nic neříkala. Jenže ses mi pak do cesty stále pletl ty a já z tebe šílela. A šílím do teď, zvlášť kvůli tomu polibku v lese. V tu chvíli jsem něco pocítila, ale neumím to popsat. Stále na to musím myslet. Jenže já… já nikdy nebudu jako Lydie, vím, že se ti líbí a máš jí rád. Viděla jsem to na tobě, když u tebe spala a tys na ní dával pozor. A i kdybych řekla, že tě mám ráda, k ničemu by to nebylo. Stilesi, my dva… my spolu nemůžeme být. Ty se s ostatními vrátíš zpátky a já…," odmlčela jsem se, nemohla jsem mu říct, že k němu něco cítím.
"Ty co," zeptal se.
"Pro mě tohle všechno neskončí dobře, použila jsem temnou magii a za tu se platí. Já už svůj konec znám," přešla jsem k němu a pohladila ho po tváři, pak jsem ho něžně políbila. "Pomůžu vám, ale musíš na mě zapomenout. Ne já, ale Lydie k tobě patří."
Když jsem řekla, co jsem chtěla, nechala jsem ho tam stát a odešla. Nemohla bych mu teď čelit, cítila jsem se příliš zranitelně. Otevřela jsem se mu i přes to, že jsem si slíbila, že to nikdy neudělám před žádným chlapem. Rychle jsem utekla zpátky do domu a skončila v kuchyni. V jedné ze starých skříněk, jsem našla láhev whisky a otevřela jí. Právě teď jsem potřebovala aspoň malý doušek něčeho ostřejšího, jinak bysse nadobro zbláznila. První sklenku jsem vypila na ex, tu druhou jsem si chtěla vychutnat pomaleji a tak jsem si jí vzala vedle do obývacího pokoje, kde jsem se posadila do křesla. Scott už nespal, seděl na pohovce a hledal něco na mobilu. Derek postával u krbu, když se jeho pohled střetl s mým, zamračil se. Nedivila jsem se, odmítla jsem ho v tom nejlepším. Dokonce i Stiles se dostavil dovnitř. Netušila jsem co se v něm po tom, co jsem mu řekla, odehrávalo, ale ani se na mě nepodíval, posadil se vedle Scotta a bavil se tiše s ním. Napila jsem se. I dívky pomalu scházely dolů. Když jsme tam konečně byli všichni, Derek přešel před nás a odkašlal si.
"Musíme vymyslet plán."
"Plán? A jaký? Jak zabít Původního upíra a hybrida v jednom? Tak to hodně štěstí," pousmála jsem se a napila se whisky.
"Ta pravá se ozvala, že? Víš, co nechápu? Proč jsem tě vlastně vzal, jsi mi k ničemu!!!" zavrčel naštvaně.
To co řekl, se mě dotklo. Zněl jako Klaus s Peterem, když jsem je naposledy viděla. To jsem klesla na hodně hluboké dno, když si to mysleli. Ostatní mlčeli a pozorovali nás.
"Fajn, tak pak sbohem," odložila jsem skleničku, bez toho aniž bych se na něj podívala, jsem vstala a odešla ke dveřím.
"Počkej," zavolal ten, od koho bych to nečekala, otočila jsem se.
Lydie, stála kousek ode mě. Od ní bych to nečekala.
"Dereku, tohle jsi přehnal. Možná teď nemá svou moc, ale stále je dost důležitá. Zná Klause, zná tohle město, může pomoct," nevěřila jsem svým očím, ona se mě zastala.
"Zbláznila ses?" ozvala se Kira. "Po tom všem co udělala, se jí zastáváš?"
"Vím, co udělala, ale sama teď vidíš, že je tu a my stále žijeme, to něco znamená ne?"
"Možná jen nenašla způsob jak nás co nejlépe zabít," zasmál se Scott a Stiles do něj lehce šťouchl.
"Já jsem stále tady, pokud jste si ještě nevšimli. A v pohodě, klidně pokračujte, zasloužím si to. A nemáš pravdu, určitě je víc věcí, které bych teď dělala, než se snažila vymyslet způsoby vaší vraždy," zamračila jsem se na ně.
"Ale nepovídej, a co takového? Určitě to nebude to samo, co bych dělal já viď," koukal na mě Derek, stále ho to drželo, to, že jsem ho odmítla.
"Jsi jako malý," vložil se do toho Stiles.
"Nechte toho oba," zavelela Lydia a pohlédla opět na mě. "Tak mi řekni, co bys dělala ty?"
"Ze všeho nejdřív bych chtěla najít sestru. Nevím co je s ní, ani jestli je živá. A pak, pak vymyslet co dál," zašeptala jsem, při vzpomínce na sestru se mi zaleskly oči, zamrkala jsem párkrát, aby to zmizelo.
Chyběla mi. Došlo mi, že mě musí vážně nenávidět. Stále jsem doufala, že je v pořádku a mimo tohle. Že snad odjela pryč a je v bezpečí.
"Fajn, najdeme tedy tvou sestru," řekla Lydie rozhodně. "Někdo z vás by měl sehnat auto."
"Jedno jsem viděl, kousek odtud, zajdu pro něj," zamumlal Derek a zmizel.
"A my zatím počkáme. Až se vrátí, pojedeme do města najít Annie. Nevíš náhodou, kde bychom mohli začít?" zeptala se mě rusovláska.
"Netuším, můj mobil nemám, a když jsem se jí snažila dovolat z jiného, bylo to hluché. Bojím se, co je s ní."
"Neboj se, najdeme jí," mrkla na mě.
Jen jsem přikývla. Popošla jsem k oknu a čekala, kdy se vrátí Derek. Moc jsem nevnímala ostatní. Byla jsem ponořena do myšlenek. Když jsem viděla přijíždět auto, ze kterého vysedl Derek, otočila jsem se na ostatní. V tu chvíli jsem viděla Stilese mířícího přímo ke mně. Vypadal, že chce semnou mluvit, už se nadechoval, aby něco řekl, když se otevřely dveře a vešel Hale.
"Rychle jdeme. Nechci ztrácet čas," zamumlal, ostatní se sebrali a následovali ho do auta, včetně Stilinského, který svou řeč vzdal a zmizel venku.
Pokrčila jsem rameny a vydala se za nimi. Když jsme všichni byli v autě, Derek šlápl na plyn a auto se rozjelo. Naším cílem bylo najít mou sestru.


Kol
Být v ní bylo jako být v ráji. Byla tak dokonalá. Vrněla jako kočka, když jsem do ní přirážel a líbal jí po těle. Nechtěl jsem, aby takhle chvíle kdy skončila. Byla moje v tuhle chvíli. Jen a jen moje. Políbil jsem jí vášnivě a přivinul blíž k sobě. Vzdychla hlasitě. Užíval jsem si naplno tuhle chvíli a věřil jsem, že ona také. Tohle milování bylo něco jiného už tím, že tohle bylo dobrovolné a plné touhy. Ne jako tehdy, kdy jsem to posral a vzal si jí násilím. Miloval jsem každičký kousíček jejího těla a nejen to, její polibky, úsměv, oči i to jak se mračila. Miloval? Vážně jsem to teď řekl?
Pokračoval jsem dál trochu rychleji. Viděl jsem na ni, že to dlouho nevydrží, stejně jako já. Jemně jsem jí kousnul do rtu tak, že zavrněla. Přirazil jsem ještě několikrát, než jsem dosáhl vrcholu a ona semnou. Slastně vydechla, když se tak stalo. Spokojeně jsem ulehl vedle ní a vydychával. Dal jsem si ruce za hlavu a přivřel oči. Její tělo se vedle mě zachvělo, pootevřel jsem jedno oko a pohlédl na ni. Její neposlušné vlasy jí padaly do tváře. Zvedla hlavu a střetla se s mým pohledem. Neodolal jsem a znova jí políbil. Jemně se odtáhla.
"Už ne Kole," zašeptala a posadila se, nechápal jsem.
"Proč? Doteď ti nevadilo, co jsme dělali a že jsme toho dělali a teď když tě políbím, je to zle?"
"Já…," odmlčela se a zabalila se do přikrývky. "Zase jsi toho využil."
Nechápavě jsem na ni koukal dál. Využil? To vážně? Vždyť to chtěla stejně jako já a najednou jsem jí využil? Bože.
"A můžeš mi laskavě říct jak?"
"Stále mám náramky, jsem bez kouzel, dobře sis to naplánoval," vstala a začala se oblékat.
Tohle mě naštvalo. Sám jsem se postavil, přešel k ní a ty podělané náramky jsem jí strhnul z rukou.
"Spokojená? Teď aspoň nemůžeš říkat, že tě využívám!" zavrčel jsem a nahý přešel k baru, kde jsem si ihned nalil sklenku whisky.
"Díky," zamumlala tak tiše, jak jen mohla.
"Jasně," zamručel jsem a pil dál, otočil jsem se a sledoval jí. "Řekni mi, proč jsi nekřičela, nebránila se a kdoví co ještě, když ti to tak moc vadilo?" zeptal jsem se.
Na chvíli ztuhla. Mlčela a nic neřekla. To byla moje odpověď. Neudělala to, protože to sama chtěla, jenže si to nechtěla přiznat. Dopil jsem a přešel k ní. Jemně jsem jí chytil za tvař a donutil jí kouknout mi do očí.
"Proč si to prostě nepřiznáš?"
"Nemám co," zamračila se, ale neodtáhla se.
"Ale máš. To, že po mě toužíš, stejně jako já po tobě."
"To není…," než stačila znova něco namítnout, umlčel jsem jí polibkem, který jak jsem tušil, opětovala.
"Tak vidíš, lžeš si sama sobě. Jak dlouho tohle ještě chceš dělat, hm?" pohladil jsem jí po tváři.
"Nech toho Kole, prosím," prohrábla si nervózně vlasy. "Něco jsi mi slíbil, tak to dodrž!"
"Odbíháš od tématu, ale fajn… najdu ti sestru. Bože jsi vážně jako děcko. Tak si to už sakra přiznej, že mě chceš!"
"Ne nechci!" zavrčela a založila si ruce na prsou.
"Jak chceš," mávl jsem rukou a sebral svoje věci, do minuty jsem byl oblečený. "Tak jdeme," zavelel jsem a odebral se ven, ona mi byla v patách.
"Kam to jdeme?"
"Vždyť jsi chtěla najít Laru ne?" pozvedl jsem obočí.
Nic neřekla a já tomu byl vděčný. Začínalo mě to štvát. Tak dokonale to začalo a teď? Hrůza! Došli jsme dolu do garáží. Potřeboval jsem nějaké auto a kde ho nejlépe najít, než na parkovišti. Rozhlédl jsem se, když jsem ho uviděl. Ford mustang shelby gt 500 sytě červené barvy s černým pruhem přes střed. Lepší jsem ani najít nemohl. Popadl jsem Annie za ruku a došli jsme k autu. Svou zručností jsem se dostal dovnitř. Posadili jsme se a vyjeli.
"To musíš krást auta? Nemáš vlastní?"
"Mám, ale doma… navíc, tohle jsem si vždycky přál," uculil jsem se jako malý a pořádně na to šlápl.
Vyjel jsem do ulic a snažil se přijít na to, kde začít.
"Mohla bys použít nějak svou moc, abys jí zaměřila? Bylo by to jednodušší vědět, kde začít," navrhnul jsem.
"Dobře, zkusím to," řekla a zavřela oči.
Nechal jsem jí soustředit se a projížděl ulicemi, doufal jsem, že na něco přijde. Několik minut jsem jezdit sem a tam, když se konečně ozvala.
"Myslím, že něco mám, cítím jí, je to slabé, ale…," odmlčela se.
"Jaké ale? No tak, kde mám jet."
"Je poblíž," zašeptala a dál se soustředila.
"Poblíž k..," chtěl jsem pokračovat, ale nějak jsem nedával pozor a narazili jsme do dalšího auta před námi. "Sakra!"
"Cítím jí tady," zašeptala a já na ni nechápavě koukal.
Vyšel jsem z auta, abych se podíval na tu škodu, když z auta před námi vyšel Derek.
"No to si snad děláš prdel!" zavrčel jsem.
"Ty?" zamračil se a to už z auta lezli další.
Annie přešla ke mně a zamračila se na Dereka.
"Kde je moje sestra!"
"Klídek," pousmál se a ukázal na auto, ze kterého vyšel.
Mohlo to být ještě víc legrační?
"Sestřičko?" ozvalo se po chvíli a lara vážně stála před námi, živá.
"Laro?" zašeptala Annie a hned jí skočila kolem krku, její sestra jí objala taky.
Obě se objímaly nějakou chvíli, než se odtáhly.
"Hledala jsem tě," řekla po chvíli Lara.
"A my zase tebe," uculil jsem se.
"Jak to, že vy dva jste spolu a nekřičíte po sobě?" zeptala se moje budoucí švagrová.
"To víš, změna je život," zasmál jsem se a tím jsem obdržel šťouchnutí od Annie, která se zase mračila, jak jinak.
"Nech si ty kecy Kole, nebo příště to bude tam, kde tě to bude bolet víc."
"Už mlčím," mrknul jsem a plácl jí po zadku, zavrčela, ale to bylo tak vše.
"Měli bychom jít někde z ulice, pokud nás nenašli ještě ti dva," řekl Derek a já musel jen souhlasit.
"Tak jedeme," navrhnul jsem a otočil se, že nasednu do auta, když jsem zůstal, stál jako opařený, když kousek od nás postávala postava.
Temná postava, spíše stín, pokud bych to měl popsat. Pozorovala nás svýma zářícíma očima a pomalu se blížila. I ostatní si toho všimli. Tiše stáli kolem mě a zírali na ni stejně jako já.
"Co to sakra je?" zamumlal jsem.
"To jsem já," zašeptala tiše Lara a všechny páry očí teď směřovaly k ní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monys Monys | Web | 24. července 2015 v 10:56 | Reagovat

Páni, to je úžasný příběh :333 Jak já miluju Kol+Annie a částečně i Lara+Derek, ikdyž mezi nima nic není :DDDDD
Ehm, jen se chci zeptat, jak často přidáváte? Nějak pravidelně? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama