I'm the Alpha now... - 23. kapitola

4. srpna 2015 v 17:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Alpha now...
Spolupráce: s Tew*
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles, Annie/Kol
Anotace: Klaus Mikaelson a Peter Hale. Oba jsou ctižádostiví a oba touží po moci. Jednoho dne se sejdou a vymyslí dokonalý plán, ve kterém každý z nich dostane to, po čem nejvíc touží. Se vším jim pomáhá mladá dívka Lara. Jako pravá ruka Klause se z ní stala čarodějka, která se nebojí použít ani tu nejtemnější magii, aby dosáhla všeho, co si zamane. Jejím pravým opakem je její sestra Annie, která se ze všech sil snaží jejich plány zmařit. Když se dozví, co chystají, rozhodne se jet do Beacon Hills a varovat ostatní. Klaus, který je vždy o krok napřed, za ní pošle svého bratra Kola, aby jí včas zastavil, zatímco Lara najde, zajme a přivede zpátky do NO jednoho z obyvatel malého městečka, kterého potřebují, aby tak dokončili svůj dokonalý plán. Obě sestry tak stojí proti sobě, co však ani jedna z nich netuší je, že je čeká nejen boj mezi sebou, s Klausem a Peterem, ale i boj o lásku, která může všechno změnit.
Poznámka: Lara se probouzí do nového rána a zjišťuje, co se vlastně v noci stalo. I Kol se probouzí vedle Annie. Rozhodnou se najít ostatní a vyřešit konečně problém. Někdo je však překvapí.



Kapitola dvacátá třetí

Ranní vystřízlivění…




Lara
Pomalu jsem se probouzela. Hlava mi třeštila. Snažila jsem se přijít na to co se včera. Varovný stín, odchod, motel, alkohol, hodně alkoholu a STILES! Bože, ano, vždyť za mnou přišel, ale co se pak stalo? V tu chvíli se něčí ruka obtočila kolem mého pasu a ucítila jsem teplý dech na svém krku. Rychlostí blesku jsem otevřela oči a trochu koukala kolem sebe. Všude po zemi a posteli se nacházely kusy oblečení a prázdné láhve od alkoholu. Opatrně jsem otočila hlavu a koukla se na spícího Stilese. Vypadal tak spokojeně a dokonce se i mírně usmíval. Musela jsem uznat, že vypadal roztomile, no až pak mi došlo, že jsme vlastně oba nazí. A sakra! Opatrně jsem jeho ruku dala pryč a snažila se co nejtišeji dostat z postele.
"To už zase utíkáš?" zamumlal ze spánku a trochu se zavrtěl.
Zůstala jsem sedět a přitáhla k sobě aspoň přikrývku, tím jsem jí však stáhla z něj, chtěla jsem ho přikrýt, ale při pohledu na něj, jsem se zastavila a jen němě zírala. Netušila jsem co skrýval pod oblečením.
"Ehm… na co že to tak koukáš?" ozvalo se najednou.
"Já…vlastně na nic," zamumlala jsem nervózně, otočila jsem se, že vstanu, ale on si mě k sobě přitáhl a políbil. "Víš, že jsi vlastně moje první?" pohladil mě po tváří.
"Tvoje první? Ty jsi ještě…," odmlčela jsem se, tímhle mě překvapil.
"Já… no… neměl…," zamumlal a viděla jsem jeho tvář se lehce začervenat.
Vypadal tak roztomile a svým způsobem mě to i těšilo, že jsem to byla já. I když vlastně ani nevím proč. Mohlo to být tím, že mi na něm vážně záleželo víc, než jsem si chtěla přiznat? Teď už jsem utíkat ani nechtěla, dostal mě tím svým prohlášením, že vlastně s žádnou ještě nebyl.
"Vadí ti to?" přerušil to dlouhé ticho.
"Ne… já jen," koukla jsem na něj, páni po ránu vypadal ještě lépe, byl pořád rozespalý, střapatý a asi měl ještě opici, ale i tak byl sladký. "Nevadí mi to, trochu mě to zaskočilo, ale… na druhou stranu je to milé a svým způsobem mě to i těší," přiznala jsem tiše, doufala jsem, že ten konec neslyšel, ale spletla jsem se.
Zrovna ten konec slyšel nejlépe, pousmál se a lehce mě políbil.
"Sice jsem dost pil, ale pamatuji si, co bylo," pohladil mě po tváři. "Doufám, že příště to bude romantičtější."
"Takže chce pokračování?"
"A ty ne?" usmál se a přitáhl si mě k sobě blíž, díval se mi do očí, stejně jako já jemu.
"Rozmyslím si to a dám ti vědět," mrkla jsem, chvíli vypadal zmateně, ale pak mu došlo, že si ho jen dobírám a políbil mě.
V tu chvíli jsem nějak zapomněla na všechno, co se doposud stalo, dokonce i na naše první setkání, facku, kterou jsem mu dala a všechno ostatní. Poprvé jsem měla příjemný pocit, zvlášť když mě objímal. Na chvíli jsem přivřela oči a užívala si tuto chvíli. Ležela jsem mu na hrudi a on mě hladil. Najednou nic kolem neexistovalo. Jenže tahle docela dokonalá chvilka neměla moc dlouhé trvání. Ihned mi znova na mysl přišlo všechno, co se stalo. Hlavně můj stín a varování, které mě strašilo dnem i nocí. Musela jsem si přiznat, že jsem se bála, co mě čeká a přála jsem si to nějak vyřešit, ale netušila jsem, co mám dělat. Ještě chvíli jsem jen tak ležela u něj a nechala se trošku rozmazlovat, pak jsem se posadila.
"Copak?" díval se na mě, znova tak rozespale, asi podřimoval.
"Měli bychom se dát dohromady a najít ostatní," posadila jsem se a protáhla se.
"Nemusíme je hledat," řekl Stiles a posadil se také, začal si oblékat trenky.
"Jak to myslíš?" zeptala jsem se a hledala svoje kusy oblečení, které byly rozházené po celé pokoji.
"No že je nemusíme nikde hledat. Když jsem šel včera za tebou, dal jsem jím vědět, kde jsme. Scott mi pak psal, že si tady taky vzali pokoj, stačí, když jím napíšu a sejdeme se venku."
"Tak dobře. Já napíšu sestře, ať dojde taky, musím se jí stejně omluvit," vstala jsem a oblékala se, zatímco mě Stiles pozoroval, dokonce se zapomněl sám oblékat.
"Dobře, ty dej vědět jí a já Scottovi," mrknul a vzal si mobil.
Sama jsem z kapsy vytáhla ten svůj a napsala sestře. Museli jsme vymyslet, co bude dál.


Kol
Ráno bylo nejlepší. Probudil jsem se vedle ní. Stále ještě spala. Ve spánku vypadala prostě nádherně. Zavrtěla se a lehla si na bříško, hned jsem toho využil a políbil jí na záda. Ihned se otočila a zamračila se. Věděl jsem, že přesně tohle udělá.
"Dobré ráno miláčku," uculil jsem se.
"Zase si moc dovoluješ," zamručela rozespale.
"Ale já nic nedělám," mrknul jsem a natáhla se pohodlně na posteli, ruce jsem dal za hlavu a užíval si ten pohled na ni.
"Na co tak koukáš?" znova se mračila, bože tohle jsem na ni absolutně zbožňoval.
"Na co asi, na tebe přece," stáhla jsem si jí na hruď a políbil jí, na mé překvapení ani neprotestovala, což bylo jen dobře.
"Hele Kole," chtěla se po chvíli přece jen odtáhnout, ale já si jí držel u sebe.
"Žádné Kole, no ták, musíš stále utíkat?"
"Já neutíkám, chci jít do sprchy."
"Tak půjdeme spolu a já ti umyju zádíčka, co ty na to?" uculil jsem se sladce, ale ona po mě hodila jen polštář a zmizela v koupelně, mrška.
Postavil jsem se a oblékl si trenky, prohrábl jsem si střapaté vlasy a koukal, kde bych asi tak našel láhev whisky, kterou jsem včera nějak nedopil. Při hledání jsem poslouchal, co dělá Annie. Měl jsem sto chutí vlézt si za ní a celičkou jí zlíbal, ale jak jí znám, nakopala by mi zadek. Zamručel jsem nespokojeně a oblékl si i kalhoty, sprcha zatím byla puštěna, posadil jsem se a čekal na ni. Zavřel jsem oči a představoval si jí, jak si tam stojí pod sprchou a myje to svoje dokonalé tělíčko. Nějak jsem se musel zapomenout, protože jsem neslyšel, kdy se vypnula sprcha a Annie vešla do pokoje.
"Copak, zase myslím na sprosťárny?" ozvala se najednou.
Kouknul jsem na ni jedním okem a pousmál se.
"Ano na sprosťárny s tebou," uculil jsem se a pozoroval jí, měla na sobě jenom ručník a její pokožka na sobě měla stále kapky vody.
Vstal jsem a popošel k ní.
"Na to ani nemysli," zamručela a vzala si svoje oblečení.
"Ale no ták."
"Varuju tě," hodila po mě polštář, který jsem UR chytil.
"No dobře, už nic nedělám," zamumlal jsem a sedl si, když jí zapípal mobil. "Kdo to je?" zeptal jsem se zvědavě.
"Píše Lara, máme se sejít poblíž motelu," řekla, hodila mobil do tašky a koukla na mě. "Tak dělej, jdeme."
Protočil jsem oči, vzal si bundu a oba jsme vyšli z pokoje, dole v garážích jsme si vzali auto a vyjeli na místo setkání. Musím říct, že jsem byl vážně zvědavý, jestli někdo něco vymyslel. Navíc se mi nelíbilo, že jsem nevěděl nic o Klausovi a tom druhém, Peterovi. Bylo to jako pověstné ticho před bouří. Věděl jsem, že až se objeví, bude to zase velká akce. Klaus i Peter stále chtějí to, o co přišli a neskončí, dokud svůj plán nedokončí, i kdyby měli jít přes mrtvoly. A to znamenalo jen jedno. Nechtěl jsem však zatím nic říkat, přece jen, bych přidal další polínka do ohně a všichni by byli ještě více vystresovaní. Stačilo, že nás teď pronásledoval nějaký stín, který vyšel při obřadu z Lary. Projížděl jsem městem a mířil si to k malému motelu, kde podle toho, co říkala Annie, měli všichni být, včetně její sestřičky. Po očku jsem kouknul na ni, seděla tiše a pozorovala dění za oknem. Pousmál jsem se a pokračoval dál. Po chvíli auto vjíždělo na parkoviště, našel jsem si místo pěkně vzadu a zaparkoval, oba jsme vystoupili.
"Tak kde jsou?" zeptal jsem se a protáhl se.
"Máme se sejít v pokoji číslo 105," odpověděla, hodila si tašku přes rameno a vydala se tam, já jí následoval.
Zaklepala, a když se zevnitř ozvalo, ať jdeme dál, udělali jsme to. Vešli jsme a uviděli skoro všechny, až na Laru a toho pomatence co jí byl stále v patách.
"A kde je sestra?" ozvala se hned moje sladká Annie.
"Ještě tu nejsou," řekla rusovláska.
"Už jo," ozval se známý hlas hned za námi, otočil jsem se a uviděl ty dva, co zrovna chyběli.
"Jsme tu všichni, takže o co jde?" opřel jsem se o dveře šatníku a sledoval je.
"O co? To se ještě ptáš? Musíme přece nějak zastavit tvého pomateného bratra a Petera," zamračil se mladý vlkodlak.
"Jo to mi tak nějak došlo, ale jak to chcete udělat, pokud vím, toho vašeho Petera zabít jde, ale co se týče Klause, jsem zvědavý, jak tohle chcete udělat," pousmál jsem se, byli to naivní idioti, když si mysleli, že by zastavili mého bratra, zkoušeli to jiní a dopadli dost zle.
"Jsi jeho bratr, měl bys to vědět," zamračila se na mě Lara a já na ni vyplázl jazyk.
"To sice je, ale on je ten co nás zavírá do rakve, ne my jeho. Věř mi, že kdybychom to věděli, už dávno by v jedné sám byl," mrknul jsem na ni a usmál se.
"Tak co teda navrhujete?" zeptala se Annie. "Něco udělat musíme, tohle už musí skončit."
"Ano a také by bylo dobré, dát do pořádku Dereka," pousmála se Lara.
"Já v pořádku jsem," zamručel jmenovaný.
"Jak myslíš," pokrčila rameny. "Ale mně se zdá něco jiného."
"I já si všimnul, že jsi trochu… jiný," vložil se do toho Scott a já je jen poslouchal.
"Už jsem vám řekl, že jsem v pohodě," zavrčel hybrid.
"Nejsi, děláš věci, které bys jinak nedělal," koukla na něj rusovláska. "Změnil ses."
"On za to nemůže," šeptla Lara a já jen tikal očima z jednoho na druhého. "Je to tím, že byl rituál proveden jinak, než měl. Derek měl umřít, ale on se místo toho stal hybridem a dost silným. To kouzlo jeho chování trochu pozměnilo."
"Takže bude idiot nadosmrti?" zeptal se Stiles a v tom momentě dostal polštářem do tváře.
"Drž zobák Stilinski nebo to bude příště něco tvrdšího," zamručel Hale.
"Nechte toho všichni," řekla trochu hlasitěji Annie. "Vyřešíme to všechno, ale popořádku."
"Fajn," ozvalo se skoro jednohlasně.
Tohle mě bavilo, poslouchat je jak se hašteří a snaží se přijít na nějaké řešení. Usmíval jsem se jako pako do doby, než mě Annie šťouchla do žeber. Zamračila se na mě a já se jen ušklíbl. Tohle pošťuchování mezi námi mě bavilo.
"Fajn, takže jdeme vymyslet, jak rozdělit Petera s Klausem a pak je nějak postupně zničit," navrhla rusovláska a všichni jen přikývli.
"To bych rád věděl, jak to chcete udělat," zasmála se mě povědomá osoba ve dveřích, nikdo jsme si ani nevšimli, kdy přišli.
"Partička si zase hraje na hrdiny, uvidíme, jak vám to půjde teď," usmál se starší Hale a stáhnul k sobě Annie i Laru zároveň.
"Hej!" zařval jsem.
"Klídek bratříčku," pousmál se Klaus a hodil mě přes celý pokoj.
Než se Derek nadál, ležel na zemi se zlomeným vazem, UR zneškodnil i Scotta, tak, že i jeho přehodil přes místnost. Stilesovi pořádnou vrazil a holky omráčil. Skoro všichni byli mimo, holky se vzpouzely v Peterově sevření, Annie chtěla použít moc, ale to už u ní byl Klaus a jí i sestře něco píchnul.
"Okamžitě je nech být!" konečně jsem se posbíral ze země a mířil si to naštvaně k nim.
"Ani náhodou! A ty jdi za kamarády," jen co to dořekl, jediné co jsem uslyšel, než jsem byl mimo bylo slabé křupnutí mého krku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anonym anonym | 6. srpna 2015 v 7:58 | Reagovat

Chci se jen zeptat. Proč se v tvých storkách vyskytuje slovo UR?
CO TO ZNAMENÁ?
*Anonym*

UR zneškodnil i Scotta, tak, že i jeho přehodil přes místnost.

2 Edith Lartell Edith Lartell | Web | 7. srpna 2015 v 19:36 | Reagovat

Tak nakonec mi to nedalo a začala jsem číst i tuto povídku. Dlouho jsem ji odolávala, ale nakonec i mě pohltila a musím říct, že vůbec nezklamala. četla jsem ji jedním dechem a řeknu ti, že jsem napnutá, jak kšandy. Takže rychle rychle další část :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama