I'm the Alpha now... - 24. kapitola

22. září 2015 v 17:00 | Ellie and Tew* |  I'm the Alpha now...
Spolupráce: s Tew*
Téma: TO/TW
Postavy: Lara, Annie, Stiles, Kol, Klaus, Peter, Derek, atd… ◄ ZDE
Páry: Lara/Stiles, Annie/Kol
Anotace: Klaus Mikaelson a Peter Hale. Oba jsou ctižádostiví a oba touží po moci. Jednoho dne se sejdou a vymyslí dokonalý plán, ve kterém každý z nich dostane to, po čem nejvíc touží. Se vším jim pomáhá mladá dívka Lara. Jako pravá ruka Klause se z ní stala čarodějka, která se nebojí použít ani tu nejtemnější magii, aby dosáhla všeho, co si zamane. Jejím pravým opakem je její sestra Annie, která se ze všech sil snaží jejich plány zmařit. Když se dozví, co chystají, rozhodne se jet do Beacon Hills a varovat ostatní. Klaus, který je vždy o krok napřed, za ní pošle svého bratra Kola, aby jí včas zastavil, zatímco Lara najde, zajme a přivede zpátky do NO jednoho z obyvatel malého městečka, kterého potřebují, aby tak dokončili svůj dokonalý plán. Obě sestry tak stojí proti sobě, co však ani jedna z nich netuší je, že je čeká nejen boj mezi sebou, s Klausem a Peterem, ale i boj o lásku, která může všechno změnit.
Poznámka: Annie s Larou jsou opět ve spárech Klause a Petera. Chtějí znova provést rituál? Kol s ostatními chtějí dívky zachránit. Vymyslí jak?



Kapitola dvacátá čtvrtá

Zase únos...



Annie
Probudila jsem se s velmi nepříjemným pocitem. Bylo to, jako kdyby se mi v hlavě usadila nějaká maličká osůbka, co si tam hrála na ničení mé hlavy, jako kdyby někdo vzal kladivo a radostně bouchal všude okolo. Bože, to bylo strašné.
Sykla jsem a přiložila si ruku k tepajícímu spánku. Co nám to dali?
Vzpomínala jsem, co se stalo, než jsem se objevila v černočerné tmě, kde jsem byla jako ztracené štěně. Už jsem měla po krk toho, že mně a mé sestře pořád někdo ubližoval.
"Tak ses probudila," ozvalo se mi za zády a já ztuhla.
Až teď jsem si uvědomila, že jsem ležela na něčem podezřele měkkém. Na něčem, co byla postel jen z části. Opatrně, s ohledem na mou bolavou hlavu, jsem se posadila a kousala se do rtu. I když jsem věděla, co tam najdu, i tak jsem se co nejpomaleji otočila a podívala se na usmívajícího se Mikaelsona. A sakra!
Jen jsem koukala na usmívajícího se Klause, který tam jen tak líně ležel a pozoroval mě. Usmíval se, na sobě měl jen kalhoty a triko, snad pro větší pohodlí? Sakra, proč ležel vedle mě? Nebo spíše… pode mnou?
"Klausi," šeptla jsem a zírala na jeho tvář.
Mrknul na mě a líně natáhl ruku, než si namotal pramen mých vlasů na prst. Zamračila jsem se.
"Spala jsi dlouho, dokonce i Lara se probudila dřív než ty," zamručel a posadil se.
Choval se, jako kdybych mu nemohla nakopat zadek svou mocí. Připomínal mi někoho, kdo vstával z postele, ve které byl se svou drahou polovičkou.
"Kde je moje sestra?" zeptala jsem se hned a sledovala jeho líné pohyby.
"S Peterem," uculil se a protáhl se. "A dřív než něco zkusíš, nezapomeň na to, že má tvou sestru. Zkus kouzlo a zemře," zavrčel a já zúžila oči, chtěla jsem, aby mu vybuchla hlava.
Právě teď by mě to velmi potěšilo.
"Chci vidět svou sestru, Klausi," zamračila jsem se a vstala z postele.
Pak jsem se zarazila a podívala se dolů.
"Ty jsi mě svléknul do spodního prádla?!" vykřikla jsem a hned vzala přikrývku z postele, kterou jsem kolem sebe omotala.
Co si to dovolil? Měla jsem chuť mu jednu vrazit, ale co bych já, slabá jako moucha, zmohla? Klaus je tisíc let starý upír, který zabíjí i za to, že do něj omylem vrazíte. Já bych byla mrtvá hned, kdyby mě nepotřeboval pro ten pitomý rituál.
"Ano, svléknul. Když už jsi byla mimo a já se nudil… potřeboval jsem se rozptýlit," usmál se a pak se rozešel ke dveřím. "Dojdu za Peterem a přivedu ti sestru sem, promluvíte si, uděláte rituál a všichni budeme šťastní," zanotoval a pak zmizel za dveřmi.
Okamžitě jsem přeběhla k židli a oblékala si své oblečení. Musela jsem něco vymyslet, musela jsem nás se strou dostat do bezpečí. A daleko od upírů. I když u Kola… kdo mohl vědět, co se stane? Možná, že když bude Lara u mě, můžeme se dostat ven pomocí magie. Tak nějak jsem v to doufala.
Oblékla jsem se a posadila, čekala jsem na svou sestru. Bála jsem se o ni, nevěděla jsem, co se bude dít, jak je na tom, jestli je v pořádku. A jestli jí ten blbec neublížil.

***

Lara přišla po chvíli za mnou, vedl ji Klaus a Peter šel u nich. Byla mezi nimi tak maličká a já v ní viděla podobu naší matky. Sevřelo se mi srdce nad tím pocitem a vstala jsem. Moje sestra na mě chvíli koukala, jako kdyby nemohla zaostřit a když mě konečně poznala, přeběhla ke mně a schovala se mi v náručí. Objala jsem ji a dívala se na oba muže, kteří nevypadali na to, že by se chystali odejít.
"Vypadněte," sykla jsem na ně a sledovala jejich domýšlivé úmysly.
"Hlídám co je moje, lásko," pokrčil Klaus rameny a opře se o rám dveří. Uvnitř mě vřela moc, která se dožadovala toho, aby vyšla na povrch. Proč v tom bránit? Přimhouřila jsem oči a vyslovila svou magickou formulku, která ty dva poslala vzduchem pár metrů na chodbu, kde tvrdě dopadli na zem, a dveře se s bouchnutím zavřely a nechaly mne a sestru samotné.
"Co budeme dělat?" vydechla moje sestra a podívala se na mě.
"To nemám tušení, zlato," povzdechla jsem si a slyšela rozzuřené vrčení z druhé strany dveří.
Asi nejsou šťastní, že jsem je vykopla z pokoje a zabouchla jim před nosem. No jo, celá já…


Stiles
Probudil jsem se a zamračil. Podíval jsem se okolo, všichni vypadali nějak mimo, ale probouzeli se taky. Byli tu všichni, kromě Kola. Asi zmizel, aby hledal na vlastní pěst. Nedivil jsem se mu, byl daleko rychlejší bez nás a hlavně na nás nebude tak protivný. Vzpomínal jsem, co se vlastně stalo. Vím, že jsme se tu v tomhle pokoji všichni sešli, abychom se domluvili, co bude s Klausem a Peterem. Po noci s Larou jsem byl šťastný, i když to tak zřejmě nevypadalo. Bylo to dokonalé, i když opilecké. Jenže teď je pryč. Zase. A já se bojím, že nejsem dost silný na to, abych jí pomohl. Posadil jsem se a nenáviděl ty pitomce za prudkou bolest hlavy. Už jsem chtěl otevřít pusu a ptát se, zda jsou všichni v pohodě, když jsem uviděl dovnitř vejít Kola. Který vypadal unaveně a nešťastně. Bože, jestli takhle vypadal on, tak jsem v háji.
"Co se stalo?" zeptal jsem se ho tiše a on na mě zaměřil zrak, než zavrčel a já se ani nenadál a byl jsem přiražený ke stěně a pod krkem mě držel naštvaný upír. Au.
"Stalo se to, že Annie je pryč! Je pryč!" křičel rozzuřeně a všichni v místnosti byli ticho.
A ani se nehýbali. Vážně děkuji, až ze mě bude udušená mrtvola, tak se třeba i pohnou…
"Lara taky," zachrčel jsem.
"A to tě drží jako jediné naživu," zavrčel temně Kol a pustil mě.
Kašlal jsem a snažil se dostat do plic vzácný kyslík.
"Kdyby nebyla Lara sestra Annie, bylo by mi to fuk, ale takhle je zachráníme obě," zavrčel a prohrábl si rukou vlasy.
"Jak šlechetné," chrčel jsem a snažil se odkašlat si.
"Mlč ty trubko," zavrčel na mě konečně Derek, který sledoval ostražitě celý pokoj.
"Tohle ničemu nepomůže. Přestaňte se hádat jako nějací alfa vlci…," odmlčela se. "Dobře, tohle možná jeden z vás je a druhý býval, ale teď… potřebujeme vymyslet co dál a hádky nám k tomu nepomůžou," řekla Lydia a dala si ruce v bok.
Čekala, že někdo něco namítne, ale všichni jsme byli ticho.
"Co navrhuješ?" zeptal se Scott a třel si hlavu.
"Okamžik překvapení," ozval se tiše Kol. "Až začne rituál, překvapíme je a vezmeme si Annie a Laru zpátky," řekl.
"To je moc riskantní!" zavrčel Derek.
"Navíc Lara teď nemá ani schopnosti a Annie to určitě nebude chtít udělat," řekl jsem a postavil se.
"Pokud jí budou vyhrožovat životem její sestry, tak ano. Lara se k ní nechovala po smrti rodičů hezky, dokonce jí nechala i ublížit, ale Annie nedá na rodinu dopustit. Je to obětavá duše a na to právě ona doplatí ze všech nejhůř," objasnil Kol a zaklonil hlavu. Zavřel oči, jako kdyby trpěl. Zdálo se mi to, nebo k té Annie něco cítil? Vypadalo to totiž tak.
"Tak to abychom je zachránili dřív, než se to všechno stane," řekla Kira a vytáhla svůj meč.
"Dovedu nás na místo rituálu, cítím to," řekla Lydia.
A já byl stále ohromený tím, že mám tak úžasné přátele, kteří se vždy pustí do bitvy s odhodláním každého zachránit.
"Tak jdeme na to," řekl jsem a všechny páry očí se na mě upřely. "Zachráníme je a nakopeme těm záporákům zadky," usmál jsem se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 veRča veRča | 3. ledna 2016 v 2:32 | Reagovat

Je to naprosto úžasný! Doufám, že brzy přibude další kapitola!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama