New Generation I. - Trouble ► 8. kapitola

21. září 2015 v 22:25 | Ellie and Perla |  New Generation I. - Trouble
Spolupráce: s Perlou
Téma: TVD/TW/TO
Postavy: Alexia Gilbert, Lucas Bennett, Nicole Bennett, Olivia Lockwood, Stiles, Derek, Lydia, Scott, Kira, Peter, Isaac...◄ ZDE
Páry: zatím žádné (časem se uvidí)
Anotace: Mystic Falls už nie je ako kedysi. Upíry z neho odišli a ľuďom sa naskytla príležitosť nažívať si spokojne. To si aspoň mysleli, kým im ich životy neovplyvnili ich vlastné rozhodnutia. Deti. Alexia Gilbertová, tiché, no zároveň až prehnane úprimné dievča sníva s otvorenými očami a snaží sa vyhýbať konfliktom. Avšak tie si ju niekedy nájdu aj samé. Nicole a Lucas Bennettovci, dvojčatá, no aj tak je každý z odlišný tak, že viac sa to už nedá. Jeden lieta za dievčatami a druhá radšej sedí nad knihami. Olivia Lockwoodová, dcéra, ktorá má po svojej mame viac ako len vzhľad a blonďavé vlasy stále hľadá toho pravého a nič pre ňu nie je prekážkou. Avšak možno sa vyskytne niečo, čo zmení jej život. Čo zmení život im všetkým. Študijný pobyt v Beacon Hills. Pre niekoho možno zaujímavé, ale pre štyroch kamarátov to najhoršie, čo ich rodičia mohli vymyslieť. Čo sa stane, ak sa nič netušiaci ľudia ocitnú uprostred mesta, ktoré je majákom nadprirodzena?
Poznámka: Lucasovi se přihodí další podivná nehoda. Dokážou tomu Lydia s Kirou zabránit dřív než dojde k neštěstí? Peter a Olivia se opět setkají.



Kapitola osmá

Přátelské pozvání



Seděl v autě, ještě víc se zabalil do deky a snažil se aspoň trochu zahřát. Stále nemohl pochopit, co se to vlastně stalo. Nikde nikdo nebyl, a přesto měl pocit, že spolu s ním byl v bazéně ještě někdo a ten dotyčný ho chtěl vlastně zabít. Zapřel se více do sedadla a pozoroval dění za oknem. Nevnímal ani, zda s ním Kira nemluví, byl myšlenkami stále jinde. Trhnul sebou až v době, kdy konečně auto zastavilo u domu.
"Jsme doma Lucasi," lehce se ho dotkla Kira.
"Cože?" zmateně jí sledoval, než mu došlo, kde jsou. "Jo doma, oukej," vyšlo z nej, vzal si tašku, chytil více deku a vyšel z auta.
Vítr, který vál způsobil, že se mírně zachvěl, když mu zima přeběhla po těle. Chytil deku pevněji a přešel do domu.
"Chceš něco k jídlu?" zeptala se ho mladá dívka.
"Ehm, jo možná jo. Zajdu se jen převleknout," odpověděl jí Lucas a vydal se do svého pokoje.
Hned jak vešel, hodil tašku do kouta a deku na postel. Rychle ze sebe svlékl promočené oblečení a dal jej usušit. Přemýšlel, že by si dal sprchu, ale nechtěl riskovat. Stále měl divný pocit, proto raději přešel k šatníku a vytáhl ven pár kousku oblečení. Lehce se dosušil a začal si oblékat věci, když byl hotov, sešel dolů. Zamířil si to do kuchyně.
"Ahoj," ozval se další známý dívčí hlas, vzhlédl ke stolu a uviděl Lydii, který musela přijít ve chvíli, kdy on byl nahoře.
"Ahoj," pozdravil jí a posadil se naproti.
Kira mezitím dělala u linky nějaké tousty, když je měla hotové, položila je před ně na stůl a k tomu připravila i něco k pití. Pak se posadila k nim.
"Dík," zašeptal mladík a trochu se napil.
"Jak se cítíš?" zeptala se ho po chvíli Lydia.
Snědl sousto, které měl v ústech a pár sekund přemýšlel, jak mu vlastně je.
"Ani nevím, pořád nechápu, co se to stalo. Někoho jsem slyšel, ale nikdo tam nebyl. A pak mě to stáhlo do vody," povzdechl si.
Kira s Lydii se na sebe jen podívaly. Ani ony netušily, co se stalo a nelíbilo se jim to. Lucas je obě pozoroval, všiml si jejich pohledů.
"Vy o tom něco víte?" zeptal se narovinu.
"Ne, ne nic, jsme překvapené stejně jako ty," řekla Kira rychle a kousla si do toustu.
"Stále mi to vrtá hlavou. Nikdo tam nebyl a přece jsem někoho slyšel a pak ta voda a…," povzdechl si mladík a napil se.
"Neboj se, pomůžeme ti na to přijít, uvidíš, všechno bude v pořádku," pousmála se na něj mile rusovláska, chtěla ho trochu povzbudit, aby na to nemyslel.
"Ano, ale jak, byl jsem tam sám, ani nevím, jak jsem se dostal z vody."
"Zjistíme to," mrkla Kira.
Všichni tři tam seděli a snažili se na něco přijít. Lucas měl stále víc a víc otázek, nechápal to. Dívky se mu snažily pomoct a odpovědět aspoň na některé otázky. Musely být však opatrné, aby náhodou neprozradily nic o sobě, nevěděly, jaká by byla jeho reakce a zda by to přijal.
"Když mě omluvíte, odskočím si," řekl nakonec Lucas, vstal do stolu a zamířil nahoru do koupelny.
Když byl hotovy, přešel k umyvadlu a umyl si ruce, kouknul na sebe do zrcadla a prohrábl si vlasy. V duchu si nadával, že teď musí přede všemi vypadat jako blázen a především před ní. Povzdechla si a odebral se k odchodu, když znova uslyšel onen hlas ze školy. Otočil se, ale uviděl jen svůj odraz v zrcadle, nikdo nikde. Začínal si myslet, že má halucinace nebo se snad dokonce zbláznil. Rychle popadl kliku, ale hned na to ji pustil. Hlas se znova ozval a byl hlasitější. A pak se to stalo. Začal vykašlávat vodu, spousty vody, chtěl se nějak nadechnout, ale nešlo to. Jeho plíce se stále víc a víc s každým pokusem o nádech plnily vodou a on jí dál vykašlával. Ustoupil dozadu a nechtěně shodil poličku s věcmi, kterás rachotem spadla na zem. To stejné se stalo i se závěsem u sprchy, chytil se jej, když padal na zem, ale ten to nevydržel. Lucas se držel za krk a stále se dusil vodou, hlas, který mu zazněl v hlavě, jej doháněl k šílenství. Už nechtěl dál snášet to utrpení, ten pocit, když se dusí a stále nebyl konec. S posledních sil se natahoval pro něco, co by ho vysvobodilo, popadl kus skla, které leželo na zemi, aby konečně tahle muka ukončil. Zrovna, když si jej přiložil ke krku, vtrhly do koupelny i obě dívky, zděšeně a zároveň překvapeně na něj zíraly. Lucas se stále dusil vodou, ale oni nic z toho neviděli. Žádná voda, nic. Jen mladík svíjející se na zemi, držíc kus skla v ruce, kterým si chtěl proříznout krk. Obě se na sebe podívaly, došlo jim, že tohle bude podobné tomu, co se stalo ve škole. Kira proto nečekala a použila trochu své moci ve chvíli, kdy měl Lucas zavřené oči, k tomu, aby tohle šílenství zastavila, zatímco Lydia naslouchala hlasům, museli přijít na to, co nebo kdo tohle dělá. Všechno trvalo sice jen pár sekund, ale všichni měli pocit, že to byla věčnost. Když všechno ustálo, sehnula se Kira k Lucasovi, aby mu pomohl vstát. Byl bledý, vystrašený a absolutně nechápal, co se to právě teď stalo. Rychle odhodil sklo a pomalu se postavil.
"Děkuju," zašeptal a kouknul na obě.
"Není zač, přišla jsme právě včas," řekla tmavovláska a pohlédla na kamarádku. "Přišla jsi na něco? Nebo aspoň něco slyšela?" zeptala se jí, když viděla její výraz tváře.
"Ano, slyšela jsem," řekla tiše.
"A co?" zeptala se jí kamarádka znova.
"Jméno…slyšela jsem jen jméno."
"Jaké?"
"Agramon!" zašeptala Lydia a pohlédla na oba.

***

Po škole neměla moc co dělat. Myslela, že by zašla s holkami, třeba kouknout jaké jsou zdejší obchody, ale potom co slyšela o Lucasovi, to nakonec přece jen nechala tak. Nechtěla si to přiznat, že se o něj bála. Po jejich rozchodu se spíše jen hádali, ale i tak jí na něm stále záleželo. Mířila si to zrovna městem, když jí přišla sms od Nikki, že je její bratr v pořádku a v bezpečí. Velmi se jí ulevilo, když si tuto zprávu přečetla. Pousmála se a schovala mobil do tašky, znova se dala do kroku. Neudělala jich ani deset, když znova zastavila a zamračila se, zatímco se on na ni sladce usmíval.
"Ale ale, to je mi náhodička," mířil si to k ní sexy brunet.
"Petere," koukala na něj, jak se k ní přibližoval.
"Podruhé za den, to už je velké štěstí," culil se, když k ní konečně došel.
Mlčela, při pohledu na něj si hned vzpomněla na polibek, který jí dal, než pak utekla. Ano polibek, při té myšlence si sáhla na rty, neušel jí ani jeho drzý úšklebek.
"Co?" zamračila se, vypadala u toho tak nevinně.
Peterovi ani to neušlo, pousmála se a dal ji neposedný pramen vlasů za ucho.
"Nic," mrknul. "Tak mě napadlo, co kdybych tě pozval dejme tomu na kafe?"
"To je chabý pokus o rande?" nasadila úsměv, ten, o kterém se říkalo, že je přesně jako úsměv, její matky.
"Mno, že jsi to ty, tak zatím ne. Prostě to ber jen jako přátelské pozvání," culil se, věděl, že dřív nebo později mu propadne, tak jako každá.
"Fajn, kafe mi teď přijde vhod," poznamenala a šla tedy s ním.
Peter jí s úsměvem vedl do jedné kavárny v centru městečka, jako pravý gentleman jí nechal vejít jako první, přece jen si jí musel nějak získat, pomohl jí posadit k malému stolu a sám si sedl naproti ní. Olivia se rozhlížela kolem sebe, líbilo se jí tu. Byla to krásná kavárnička, vše bylo zařízené ve starém stylu s útulným dojmem.
"Takže co si dáš?" zeptal se jí a upoutal tak znova její pozornost.
"Hm," popadla nápojový list a koukala, co by si dala. "Mají tu široký výběr, to se musí nechat."
"To ano," usmál se, ale vůbec nevnímal nějakou kávu, stále přemýšlel, jak jí co nejrychleji dostat.
"Dám si Latte," usmála se mladá blondýnka a koukla na něj, všimla si, že jí pozoruje.
"Dobrý výběr, dám si to samé," mrknul a hned jakmile k nim dorazila servírka, jí nadiktoval jejich objednávku.
"Proč jsi mě políbil?" zeptala se hned, když zůstali sami.
"A proč né?" pozoroval jí. "Nelíbilo se ti to snad?"
"Nedovolil sis trošku moc?" pozvedla obočí a dala si nožku přes nožku, všimla si, jak jí celou tu dobu pozoroval, každičký její pohyb.
"Aby ti nevypadly oči," dobírala si ho.
Zasmál se a napil se, jelikož jím byla přinesená jejich káva. Olivia se také napila, trocha pěny jí zůstala na rtech. Peter se k ní lehce nahnul a palcem jí pěnu lehce setřel. Dívka na něj překvapeně pohlédla a usmála se.
"Díky," zamumlala tiše a sklopila hlavu.
Lehce si pohrávala se lžičkou a popíjela, stále měla takový pocit. Nevěděla, zda mu věřit. V Mystic Falls nikdy neměla nouzi o kluky, byla kapitánka týmu roztleskávaček, byla hezká, chytrá, každý kluk na škole se za ní otočil. Před Lucasem s pár mladíky randila, ale nikdy nešlo o nic vážného, to přišlo až s Lucasem. Ale s žádným se necítila, tak jako s Peterem. Nemyslela city nebo lásku, ale spíš šlo o tu přitažlivost. Byl to cizinec, kterého potkala v novém městě, starší a určitě zkušenější. I když jí její vnitřní já našeptávalo, že by se s ním neměla pouštět do ničeho, ona jej stejně neposlouchala. Musela uznat, že na tom chlapovi bylo něco zatraceně sexy a to jí nedalo spát. Už jen pohled, kterým jí pozoroval, dívku dostával do kolen. Měla pocit, že roztaje, pokud to udělá ještě jednou, rychle se napila, aby tak zahnala svoje žhavé myšlenky.
"Víš, že jsi sladká, když se červenáš?" pousmál se.
"Cože?" zarazila se Olivia, netušila, že jí její myšlenky prozradily, ale snažila se to nějak zamluvit. "Nečervenám se, jen je mi teplo."
"Jasně," uculil se a dopil, i Olivie dopila svoje Latte a koukla na hodinky.
"Spěcháš?" zeptal se zvědavě.
"Jo měla bych už jít, mám na zítra do školy udělat pár úkolů a nechci pak zmatkovat, že nestíhám," usmála se a natáhla se do kabelky pro peněženku, ale on jí zastavil.
"Řekl jsem, že tě zvu, takže platím já," mrknul a hned vyrovnal učet.
Oba poté vstali a vyšli ven. Peter jí ještě nechtěl pustit, tak se nabídl, že jí doprovodí domů. Souhlasila a tak se oba vydali k domu, kde Olivia bydlela. Po několika minutách byli na místě, tehdy Peterovi došlo, čí dům to je, ale nedal to najevo.
"Tak, jsme tu. Díky za kafe a za doprovod," pousmála se na něj a hledala klíčky od domu v kabelce.
"Není zač," nespouštěl z ní oči. "Co takhle malá odměna?"
Stiskla klíčky v ruce a překvapeně na něj koukla, zkousla si nervózně ret, chvílí váhala, co udělat, ale pak se k němu lehce nahnula a dala mu letmou pusu na tvář. Čekal sice něco jiného, ale i s tím se spokojil, byl to náznak toho, že jí má v hrsti. Odtáhla se a pousmála se, když se za nimi ozvalo odkašlání. Blondýnka se otočila a uviděla Lydii, postávala vedle svého auta a zírala na ně. Peter jí také uviděl, zamračil se, hned poté se rozloučil s Olivií, obešel ztuhlou Lydii a zmizel jím z dohledu.
"Ahoj," usmála se Lockwoodovic holka na svou kamarádku, která se konečně vzpamatovala a přešla k ní.
"Co s ním máš?" mračila se.
"Nic."
"Radila bych ti, aby ses od něj držela dál. Peter je nebezpečný," koukla na ni rusovláska.
"Mě se zdá být v pohodě a je milý," nechápala, proč tohle Lydie vůbec říkala.
"Zdání klame, věř mi, jen to na tebe hraje. Vážně se od něj drž dál, než bude pozdě," řekla dívce kamarádka a vešla do domu.
Olivie stála na verandě a přemýšlela o tom, co právě slyšela. Znala ho sice krátkou dobu, ale nezdál se jí jako někdo nebezpečný. Ano byl trochu drzý, ale to bylo na něm to sexy. Povzdechla si a pak sama vešla do domu. Cestou do pokoje jí však napadla myšlenka. Co když je přece jen nebezpečný?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama